Realizace: BcA. Anežka Beranová, BcA. Romana Rajtárová (studentky 2. ročníku magisterského studijního programu)
Pedagogické vedení: MgA. Zuzana Wichterlová
V období od dubna do července 2017 proběhl průzkum a restaurování dvou maleb na fasádě Suchardovy vily, dnes městského muzea v Nové Pace. Malby byly přiděleny jako praktická část diplomové práce dvěma studentkám magisterského oboru, Anežce Beranové a Romaně Rajtárové. Průzkum a zásah byly dále provedeny na sgrafitu Božetěcha.
Stavba Suchardova domu byla dokončena roku 1896, objekt je postaven v neorenesančním slohu. Na výzdobě budovy se podílela rodina Suchardů a údajně také Mikoláš Aleš, který se do rodiny přiženil. Fasáda je bohatě zdobena sgrafity, štuky, sochami, keramickými prvky a také dvěma malbami světců. Většina výzdoby domu (všechna sgrafita a štukové prvky) jsou kopií původní výzdoby provedenou až v 70. letech 20. století. Restaurované omítky (s fragmenty maleb) jsou původní.
Průzkum byl zaměřen na současný stav maleb a na původní techniku. Při průzkumu byla díla pozorována v denním světle, v ostrém bočním nasvícení a v odraženém UV světle. Dále byla provedena stratigrafická sondáž barevných vrstev a byly odebrány vzorky k chemickotechnologické analýze. Protože značná část maleb nebyla původní a špatně zachovány byly i novější rekonstrukce, zabýval se průzkum také hledáním materiálů, podle kterých bude možné provést na malbách rekonstrukce. Tato rešerše se zaměřila zejména na hledání dobových fotografií, případně předloh. Zajímavé bylo zjištění (po konzultaci s PhDr. Martinem Krummholzem PhD.), že v místním kostele sv. Mikuláše se nacházejí sochy od Stanislava Suchardy, které znázorňují totožné světce a jejich kompozice je s malbami velmi podobná. Mohly teda sloužit jako předlohy pro malby.
Nejvýraznějšími poškozeními na obou malbách byly rozsáhlé dutiny, které se stále rozšiřovaly a tvořily tak omítkové kapsy, které hrozily odpadnutím (zejména na malbě sv. Vojtěcha). Dále byla výrazná ztráta barevné vrstvy, původně hladký povrch omítky byl společně s barvou vymyt do relativně hrubé povrchové struktury. Poškození byla způsobena extrémními klimatickými podmínkami a exponovaností restaurované fasády směrem na severozápad. Zejména na malbě sv. Václava se nacházelo velké množství různě provedených tmelů, které působily esteticky rušivě.
Před restaurátorskými pracemi byla současná podoba figur překreslena na folii, překresleny byly také obrysy tmelů. Při restaurátorském zásahu byla nejprve zajištěna omítka. Dutiny byly injektovány, místy (zejména v rozsáhlé dutině na malbě sv. Vojtěcha) byla použita speciálně vyvinutá lehčená injektážní směs. Injektovaná místa byla tlakově zajištěna, aby došlo k co nejúspěšnějšímu narovnání odchlípnutých omítek zpět do původní roviny. Po zpevnění byly vyčištěny části napadené lišejníkem a byly odstraněny druhotné tmely (zejména na malbě sv. Václava). Vymytý povrch omítky byl strukturálně zpevněn konsolidantem. Hloubkové defekty byly vytmeleny vápennou maltou. Závěrečná retuš byla z velké části rekonstrukční, protože původní malba byla téměř nedochována a malby byly ve velkých plochách nově tmeleny. Rekonstrukce jednotlivých figur byly připraveny na základě dobových fotografií a nalezených sochařských předloh, byly využity také folie, na které byly před zásahem překresleny tvary malby. Na závěr byla ve spolupráci s pozlacovačem Janem Staňkem vyzlacena plocha pozadí figur. Zlacení bylo provedeno plátkovým zlatem, stejně jako při původní realizaci.
Na sgrafitu Božetěcha se zásah skládal pouze z vyčištění povrchu a zvýšení kontrastu díla. Černé i bílé části byly zvýrazněny lazurní barvou.
