Realizace: Marie Cechlová, Jana Dunajská, Maria Gubarenko (studentky 4. ročníku bakalářského studijního programu)
Pedagogické vedení: Mgr. art. Jan Vojtěchovský
V letech 2008 a 2009 proběhl průzkum a restaurování nástropní malby v hlavním sálu jihočeského zámku Lnáře, které studentky realizovaly v rámci praktické části bakalářské práce.
Zámek Lnáře se nachází ve stejnojmenné obci cca 10 km severozápadně od Blatné. Velký sál, ve kterém je situována námi restaurovaná malba, se nachází v prvním patře západního křídla budovy. Výzdoba velkého sálu patří k umělecky nejhodnotnějším částem interiéru zámku. Tvoří ji velice kvalitní ornamentální a figurální štuky a malby s náměty z bájí o Hesperidkách. Ve středu klenby se nalézá zrcadlo ohraničené masivní římsou a malovaným iluzivním rámem s figurálními malbami zobrazujícími shromáždění olympských bohů. Právě tohoto výjevu se týkal náš průzkum a restaurování.
Malba v centrálním zrcadle hlavního sálu zámku Lnáře pochází zřejmě z přelomu 70. a 80. let 17. století. Jejím pravděpodobným autorem je dle posledních historických bádání severoitalský malíř Giacomo Tencalla, vzdálený příbuzný a spolupracovník jeho slavnějšího jmenovce Carpofora Tencally (1623–1685), z jehož kompozic v rakouských zámcích Trautenfels a Eisenstadt lnářské malby vychází. Malba je provedena ve 33 denních dílech technikou fresco-secco. V místech odpadlé barevné vrstvy lze pozorovat rozkresbu fialové a zelené barvy provedenou do vlhké omítky, sporadicky se vyskytuje rovněž rytá podkresba. Byly prokázány pigmenty typické pro barokní éru, tzn. okry, smalt, země zelená, či minium.
Malba byla naposledy restaurována v roce 1982.
S tímto restaurováním, avšak především s celkovou rekonstrukcí, jež probíhala na přelomu 70. a 80. let 20. století, je spojena většina současných problémů malby. Na malbě se před naším zákrokem vyskytovaly skvrny hnědé barvy, které značně znehodnocovaly její estetický účinek. Skvrny vznikly s velkou pravděpodobností při sanaci dřevěných částí stropu z půdních prostor v rámci výše zmíněné rekonstrukce, kdy došlo k protečení dehtové impregnace (karbolineum) mezi prkny podbití stropu až na povrch malby. Skvrny byly na počátku 80. let 20. století restaurátory redukovány, zaizolovány a přeretušovány. V následujících letech však došlo nejen k dalšímu prosáknutí karbolinea přes izolaci a retuše, ale i k jeho výskytu na dalších částech malby a štukové výzdoby. V rámci průzkumu byly provedeny zkoušky čištění těchto skvrn. Jako nejúčinnější metoda čištění bylo vyhodnoceno použití kombinace jádrového mýdla a gelu s organickými rozpuštědly. Dále byla malba poškozena zateklinami, které pocházely z ledna roku 2007, kdy byla narušena střecha budovy po orkánu Kyril. Především v okolí bituminózních skvrn byla malba zpráškovatělá, či se odlupovala v šupinkách. Lokálně byla perkusní metodou zjištěna také přítomnost dutin v omítce.
Na základě výsledků průzkumu byl vypracován návrh na restaurování, podle nějž byl následně zásah realizován. Nejzásadnějším problémem zákroku byl výskyt výše zmíněných dehtových skvrn, které měly být kvůli estetickému účinku malby co nejvíce redukovány. K čištění byla použita shora popsaná kombinace detergentu a rozpouštědlového gelu. Dále byla provedena konsolidace barevné vrstvy, redukce předchozích retuší se změněnou barevností, injektáž, tmelení a retuš reverzibilní akvarelovou technikou. Retuše byly provedeny nápodobivým způsobem, jejich intenzita je ale vůči originálu mírně snížena.
