Realizace: BcA. Anežka Beranová, BcA. Romana Rajtárová (studentky 2. ročníku magisterského studijního programu)
Pedagogické vedení: MgA. Zuzana Wichterlová
Od června do října 2017 probíhaly restaurátorské práce na průčelní fasádě měšťanského domu č.p. 210 v Táboře. Práce prováděly studentky magisterského programu Anežka Beranová a Romana Rajtárová.
Dům č.p. 210 v Táboře je renesančním měšťanským domem s bohatou sgrafitovou výzdobou, čímž se řadí do hodnotné historické zástavby v centru města. Restaurovaná fasáda je orientována severně do Pražské ulice. Fasáda je celoplošně vyzdobena sgrafity a je rozdělena na dvě části – část psaníčkovou a část štítu. Psaníčková část je provedena v psaníčkách a rostlinných dekorech, Na štítové části jsou mezi dekory tři figury (jedna z nich je patrně Ceres nebo Pomona, další se nepodařilo identifikovat). Zhruba z 30% jde o sgrafita renesanční, zbytek tvoří rekonstrukce převážně ze 60. let, kdy byla sgrafita odkryta a restaurována.
Restaurování předcházel restaurátorský průzkum. Ten se soustředil zejména na stratigrafii vrstev, respektive na to, zda se pod současnou podobou fasády nacházejí dochované starší vrstvy, na původní techniku realizace a také na jednotlivé typy poškození. V rámci průzkumu bylo provedeno několik sond a odebrány vzorky k chemicko-technologické analýze. Slabě čitelné části byly pozorovány v ostrém bočním nasvícení, které zvýraznilo původní ryté linky za denního světla nezřetelné. Dále se studentky zabývaly umělecko-historickou rešerší. V rámci toho byly nalezeny historické fotografie fasády ze stavu před odkrytím sgrafit a z restaurátorských zásahů. Tyto fotografie později napomohly při tvorbě rekonstrukcí na částech, které se nedochovaly. Proběhly také konzultace o ikonografii figurálních částí, ovšem bez velkých výsledků.
Štítová část, kde bylo dochováno nejvíce renesančních omítek, byla v havarijním stavu. Pod omítkami se tvořily rozsáhlé dutiny, omítka se oddělovala od zdiva. Povrch omítek byl vymytý, původní intonaco bianco často chybělo, části při parapetech byly pokryty lišejníky. Celá fasáda byla pokryta nečistotami z ovzduší. Původní bianca byla překryta pozdějšími světlými vrstvami, které místy nerespektovaly původní tvarosloví. Po jejich očištění byl zřetelný rozdíl v provedení renesančních částí a rekonstrukcí. Ty se vyznačovaly hrubším zpracováním, jiným odstínem omítek nebo pouze nevěrohodně smyšleným dekorem. Tím fasáda nepůsobila celistvě.
Celá fasáda byla nejprve omyta vodou, čímž byla vyčištěna od nečistot a také od novodobých bílých nátěrů - bianc. Nejtmavší části byly vyčištěny chemicky roztokem uhličitanu amonného, který byl na stěnu aplikován v zábalech. Po desetiminutovém působení šlo i tyto nečistoty odstranit kartáčem a mokrou houbou. Lišejníky byly odstraněny biocidním přípravkem, čímž byla napadená místa také preventivně ošetřena. Následovala injektáž a strukturální zpevnění omítek. Místa, která hrozila odpadnutím, byla před injektáží zajištěna pomocí přelepů z japonského papíru. Injektáž byla provedena injektážní směsí na bázi hydraulického vápna. Po vyinjektování bylo místo zajištěno kotvami pomocí tlakového systému, aby došlo k zaschnutí výplně ve stejné úrovni s okolní omítkou. V místech havarijního stavu byly omítky nejprve zpevněny, až následně čištěny. Tmely, které byly ve špatném technickém nebo estetickém stavu, byly odstraněny. Štítová část, jejíž omítky byly v nejhorším stavu a zároveň byla vystavena nejextrémnějším povětrnostním podmínkám, byla celoplošně zpevněna. Pro zpevnění byl použit přípravek na bázi etylsilikátu v kombinaci s vápennou nanosuspenzí tak, aby byla narušena dočasná hydrofobita etylsilikátu. Tmelení hloubkových defektů bylo provedeno vápennou maltou, ve shodě se složením historické omítky. Do rekonstrukční malty byl použit písek s obsahem většího kameniva a také cihlová drť stejné frakce, jakou bylo vidět v renesanční omítce. Povrch tmelů byl za mokra upraven vymytím tak, aby byla dosažená struktura podobná struktuře okolní. Ještě za mokra byly do tmelů vryty linky sgrafita navazující na okolní tvary. V místech větších rekonstrukcí byly nejprve připraveny folie, podle kterých pak bylo provedeno rytí. Rekonstrukce byly navrhovány na základě historických fotografií, z fotografií bočního nasvícení a podle ostatních dekorů na fasádě. Na závěr byla provedena retuš barevných i bílých ploch. Bílé plochy byly provedeny nikoliv v souvislém nátěru, ale pouze v náznaku, aby bylo při pohledu zdálky čitelné tvarosloví a zároveň zachována určitá míra patinace. Retuš v oblastech intonaca colorata byla provedena lazurními tóny, retuší byla fasáda zcelena a odstínové rozdíly mezi jednotlivými typy omítek a tmelů byly minimalizovány.
