Realizace: BcA. Daniela Urbanová (studentka 2. ročníku magisterského studijního programu)
Pedagogické vedení: Doc. Jaroslav J. Alt, akad. mal.
Restaurování nástropní malby v klenbě Řeznické kaple bylo provedeno v rámci diplomové práce na Fakultě restaurování v roce 2012. Zákroku předcházel podrobný restaurátorský průzkum, který navazoval na orientační průzkum maleb ve třech ochozových kaplích v kostele sv. Bartoloměje, provedený studenty a pedagogy Fakulty restaurování v roce 2010. Teoretická část zmíněné diplomové práce se soustředila na dějiny kostela sv. Bartoloměje a okolnosti vzniku malířské výzdoby ochozových kaplí.
V kostele sv. Bartoloměje v Kolíně se nástěnné a nástropní malby nacházejí ve třech z celkem šesti ochozových kaplí. Schéma výzdoby kaplí je shodné. Stěny jsou pojednány šablonovou dekorativní malbou s malovanou draperií ve spodní části. V klenebních výsečích kaplí se nacházejí figurální malby, postavy andělů, doplněné rostlinným dekorem a lemované dekorativní bordurou. V Řeznické kapli, nazývané rovněž podle svého zasvěcení kaple sv. Kříže, jsou ve třech klenebních polích vyobrazeni andělé s nástroji Kristova umučení, Arma Christi. Restaurovaný úsek tvoří klenební pole a přilehlá část žeber nacházející se nad jižní stěnou Řeznické kaple. Na výjevu je zobrazen anděl s trnovou korunou.
Jak vyplynulo z rešerše historických pramenů, malířská výzdoba Řeznické kaple pochází z roku 1896 (dle jiného pramene 1897) a jejím autorem je malíř Jan Vysekal z Kutné Hory. Na této malbě se nachází druhotná vrstva, přemalba, která vznikla pravděpodobně během rozsáhlé opravy kostela v letech
1904–1910.
Klenby ve všech ochozových kaplích jsou výrazně poškozeny dlouhodobým a masivním zatékáním dešťové vody.
Na velké části malby v Řeznické kapli došlo k sulfatizaci povrchu (přeměně původního pojiva uhličitanu vápenatého na síran vápenatý), což se projevuje změnou struktury a fyzikálních vlastností barevné vrstvy a jejím výrazným ztmavnutím.
Po vizuálním průzkumu v denním světle, v UV světle a pomocí infračervené kamery, v kombinaci s analýzou pojiva a se zkouškami čištění byl určen rozsah přemalby. Ta se původně nacházela na celé ploše výjevu a zachovala se především v oblasti postavy anděla, rostlinného ornamentu a dekorativní bordury. Naopak chybí především v oblasti modrého pozadí. I přes horší stav dochování (ztmavnutí, práškovatění) bylo rozhodnuto druhotnou barevnou vrstvu zachovat v plném rozsahu.
Při restaurátorském zásahu bylo provedeno zajištění a zpevnění omítek a barevná vrstva byla fixována. Defekty byly vytmeleny směsí bílého vzdušného a přírodně hydraulického vápna. I přes zvýšený obsah vodorozpustných solí, především síranu vápenatého, nebyl aplikován odsolovací zábal. Jakýkoliv kontakt s vodou měl za následek migraci solí a na povrchu malby se vytvářely bílé zákaly. Z těchto důvodů se i čištění síranové krusty ukázalo jako problematické. Po konzultaci s technology bylo rozhodnuto malbu nenamáhat mokrými procesy čištění či odsolování a esteticky rušivá tmavá místa potlačit retuší.
Koncepce retuší sledovala požadavek investora na doplnění chybějících částí malby a zároveň etický požadavek rozpoznatelnosti restaurátorova doplňku od původní malby. Barevnost doplňovaných míst byla proto volena mírně světlejší než dochovaný originál. Ve figurálních partiích byly doplněny hlavní tvary v základní barevnosti okolí defektu.
