Realizace: Romana Čivrná, Marián Grančák, Bc. Anna Tomanová (studenti 4. ročníku bakalářského studijního programu)
Pedagogické vedení: MgA. Barbora Vařejková, MgA. Zuzana Wichterlová
V letech 2017 a 2018 proběhlo restaurování nástěnné malby iluzivní oltářní architektury v presbytáři kaple sv. Františka Xaverského na zámku Dolní Přím. Na oltářní stěně kaple se nacházely malby ze dvou časových období. Z větší části však byly zakryté druhotným vápenným nátěrem a vrstvou novodobého štuku. V první fázi restaurování proběhl odkryv celé plochy maleb a následně jejich průzkum. Tento průzkum navázal na předchozí průzkumy výmalby interiéru kaple, které proběhly v letech 1996–1997 a 2015 (průzkum provedený Fakultou restaurování).
Průzkumy bylo zjištěno, že se na části oltářní stěny nachází malba iluzivní oltářní architektury barokního tvarosloví, jež vznikla nejspíše mezi lety 1681–1714. Ta byla přibližně v 60. letech 18. století přemalována další malbou oltářní architektury, tentokrát v rokokovém stylu. Rokoková iluzivní architektura je doplněna figurou provedenou technikou en grisaille, která představuje jezuitského světce sv. Františka Borgiáše. Na rokové malbě byly dále nalezeny pozůstatky lineálního zlacení ztmavlého v důsledku oxidace. Obě malby byly patrně provedeny secco technikou, starší malba přímo na hladkou omítku, mladší malba na probarvený podkladový vápenný nátěr s hrubou strukturou. Autoři maleb jsou neznámí.
Omítkové vrstvy, na nichž se nacházejí malby, byly poškozeny statickými trhlinami, menšími prasklinami a v některých částech stěny i množstvím dutin. Svrchní barevná vrstva rokokové malby byla lokálně zpráškovatělá a z důvodu oslabené adheze se odlupovala od podkladového nátěru, případně i společně s ním od vrstvy starší barokní malby. Jelikož střed oltářní stěny s nikou a spodní část stěny byly v minulosti zničeny stavební činností a nahrazeny novodobým zdivem a omítkami, ani jedna z maleb se nezachovala v celé ploše oltářní stěny. Starší malba se dochovala patrně na celé ploše původních omítek.
Mladší malba v důsledku předchozích, především neodborných, zásahů chyběla na přibližně třech čtvrtinách plochy stěny vlevo od oltářní niky a částečně i v horních partiích pravé části stěny. V některých oblastech se dochovala pouze fragmentárně. Po odkryvu bylo rozhodnuto zachovat a prezentovat rokokovou malbu v celé její dochované ploše, místa s chybějící barevnou vrstvou vyretušovat nápodobivě a na částech s neúplnými motivy, pro které se podaří dohledat analogie, provést rekonstrukce. Pouze v levé části stěny s chybějící mladší malbou zůstane přiznána starší malba.
V rámci restaurátorského zásahu byly malby odkryty, v oblastech s odlupující se barevnou vrstvou lokálně zpevněny vodnou akrylátovou disperzí K9, nevyhovující nepůvodní tmely byly odstraněny či redukovány a v místech odstraněných tmelů byla provedena strukturální konsolidace omítek vápennou nanosuspenzí CaLoSiL E25. Dále byla provedena injektáž statických trhlin a dutin injektážní směsí na bázi hydraulického vápna Ledan TA1 a defekty omítek byly vytmeleny vápennými tmely. Povrch rokokové malby byl vyčištěn od zažloutlých skvrn a stékanců roztoky Tritonu X-100 a uhličitanu amonného. Po celoplošné fixáži povrchu nástěnných maleb vodnou akrylátovou disperzí Medium for Consolidation byl na povrch tmelů a na místa s chybějící rokokovou vrstvou (vyjma velké plochy nalevo) aplikován vápenný podkladový nátěr obdobné struktury i barevnosti jako původní podkladový nátěr rokokové malby. Následně byly na tento podkladový nátěr provedeny retuše maleb práškovými minerálními pigmenty pojenými arabskou gumou. Při rekonstrukcích chybějících částí maleb bylo čerpáno z dohledaných analogií, kterými byly především nástěnné malby iluzivních oltářních architektur z okolních kostelů a v případě figury časově i stylově příbuzná vyobrazení grisaillových postav světců v nástěnném malířství. Podoba světce pak byla přejata z malířských a sochařských děl, které zachycují jeho charakteristické rysy. Novodobé omítky ve středu stěny byly omyty na poslední vodonerozpustný nátěr a celá plocha byla opatřena vápenným nátěrem tónovaným minerálními pigmenty do neutrálního šedo-okrového tónu.
