Realizace: Aneta Andršová, Anna Ferdus, Ivona Kociánová, Ivana Milionová, Martina Poláková, Markéta Račková, Tomáš Titor, Barbora Vařejková (studenti 2. a 3. ročníku bakalářského studijního programu)
Pedagogické vedení: Mgr. art. Jan Vojtěchovský
V letech 2011–2012 bylo realizováno restaurování nástěnných maleb v tzv. čínském salónku umístěném ve 3. nadzemním podlaží zámku ve Vizovicích. Zákrok byl rozdělen do dvou etap. V první etapě realizované v roce 2011 byla restaurována východní stěna a část stěny severní, v druhé etapě z roku 2012 pak zbytek stěn včetně okenní špalety. Malba o celkové výměře cca 60 m2 vznikla nejspíše ve 3. čtvrtině 18. století. Pravděpodobnou dobu vzniku předpokládáme po roce 1757, kdy byl vymalován hlavní sál zámku. Autorství bylo dříve připisováno malíři Krausovi, který je považován za tvůrce nástěnné výzdoby hlavního sálu zámku. Předpoklad, že se zasloužil i o výmalbu čínského salónku však nebyl prokázán. Co se týče námětů, odpovídají malby názvu salónku. Stěny jsou členěny do sedmi obdélných zrcadel, v jednotlivých zrcadlech se vždy nachází stylizovaný rokokový dekor a dva žánrové výjevy s orientální tématikou. Rokokovým dekorem jsou zdobeny i okenní špalety, za kamny se nachází pole s iluzivní malbou mramoru. Malby mají typicky rokokovou barevnost, kdy se s šedým rámováním střídají světle zelené plochy, v nichž jsou umístěny několika valéry tvořené, zemitě červené výjevy. Tuto barevnost doplňuje okrový sokl napodobující dřevěné obložení. Charakteristickým znakem výzdoby je doplnění malby metálovým zlacením, které v kresebných liniích světel akcentuje žánrové výjevy.
Chemickotechnologický průzkum prokázal, že se jedná o secco malbu a stanovil pojivo barev jako vápenné, modifikované přídavkem bílkovin (pravděpodobně kasein).
Pigmenty použité v malbě odpovídají 2. pol. 18. stol., technika metálového zlacení pak byla definována jako technika tzv. mordantu, která je založena na použití včelího vosku.Průzkum také definoval dvě přemalby z 19., respektive 20. stol, které jsou celoplošné v oblasti soklu a jednoduchých obdélníkových šedých rámů.
Malba vykazovala typická poškození, jako jsou trhliny a dutiny v omítce, práškovatění barevné vrstvy, jež vedlo především v dolních částech malby a v okenních špaletách ke značným ztrátám originálu, výskyt plísní a v neposlední řadě také ztráta adheze zlacení k podkladu tvořenému vápennými nátěry. Malby byly také pokryty vrstvou prachu a sazí, jejichž výskyt souvisí s umístěním kachlových kamen v rohu místnosti.
Na základě těchto zjištění a po teoretickém bádání a zkouškách, jež byly realizovány v rámci bakalářských prací vzniklých v roce 2011, byla navržena koncepce zásahu. Zkoušky se zaměřovaly především na výběr nejvhodnějších konsolidantů barevné vrstvy i zlacení. Také byla diskutována míra odstranění retuší, jež byla v závěru zvolena jako selektivní. Ponechány byly plošnější přemalby soklu a jednoduchých šedých rámů, redukovány byly lokální zásahy uvnitř zrcadel, které výrazně narušovaly celistvost malby. Zevrubněji byla řešena také míra našich retuší a rekonstrukcí. Protože se jedná o malbu, jež při tvorbě dekorů využívá objemově iluzivního efektu, byla po diskuzi se zástupci majitele a odborné složky památkové péče stanovena koncepce, jež přistoupila nejen k nápodobivé retuši malby, ale také k lokálním rekonstrukcím degradovaných částí dekorů. Retuše i rekonstrukce byly provedeny minerálními pigmenty pojenými arabskou gumou, čímž byla zajištěna jejich reverzibilita. Obdobným způsobem a se stejným pojivem byly realizovány i retuše zlacení, u kterých byly užity slídové pigmenty.
