Kaple v Malé věži na Landštejně je jednou z mála románských památek na našem území. Do současnosti se v ní dochovaly jak původní omítky s fragmenty maleb a rytými i malovanými grafitti, tak unikátní románské maltové podlahy. V letech 2017-2022 byl proveden rozsáhlý průzkum a restaurování interiéru kaple.
Hlavním cílem průzkumu (2017-8) bylo identifikovat příčiny akutní degradace omítek a navrhnout možnosti řešení. V omítkách byly zjištěny extrémně vysoké koncentrace vodorozpustných solí v důsledku několik set let trvajícího zatékání do zdiva. V kapli byla umístěna čidla na sledování relativní vlhkosti a teploty. Soli zcela zásadně zvyšují svou degradační aktivitu při častých výkyvech vzdušné vlhkosti. Na základě doporučení klimatologa došlo ke kompletnímu utěsnění otvorů v kapli.
Hlavním cílem následujícího zásahu na cca 300 m2 románských omítek bylo snížit koncentrace vodorozpustných solí, odstranit nevhodné a degradované doplňky a zajistit omítky vhodným tmelem. Restaurátorský zásah začal v roce 2019 konzervací omítek a maleb a opakovanými odsolovacími zábaly, které probíhaly až do roku 2022.
Na odsolovací zábal byla vyvinuta směs, jejíž vlastnosti byly nastaveny tak, aby mohla absorbovat maximum solí. Jako plnivo odsolovací směsi proto nebyl využit pouze písek, ale inovativně (na doporučení technologa) opuka, která má otevřenou kapilární strukturu. Směs bylo třeba vyladit tak, aby se nesmršťovala, neoddělovala od podkladu a šla aplikovat omítací pistolí. Proces odsolování byl sledován průběžným odebíráním vzorků z omítek, i z odsolovacích zábalů. Analýzami bylo zjištěno, že výrazně efektivnější jsou dlouhodobé zábaly (cca 4 měsíce). V kapli bylo provedeno celkem 5 cyklů kaolinovo-opukových dlouhodobých odsolovacích zábalů. V povrchových vrstvách došlo průměrně k 83 % snížení koncentrace vodorozpustných solí, přičemž nejefektivnější byly první tři zábaly. Zcela inovativní je využití nové receptury vysoce kapilárně aktivního stříkaného odsolovacího zábalu.
Podlahy kaple byly odsolovány absorpčním zásypem z opuky, písku a vápenného hydrátu. Ze vzorků odebraných po 3 letech bylo zřejmé, že zásypy absorbovaly vysoké množství vodorozpustných solí. Jde o zcela novou technologii, kdy se propojuje prevence s ochranou. Zároveň aplikace a zejména výměna zásypů je velmi jednoduchá. Mají tedy velký potenciál pro další použití. Zcela inovativní je zejména idea provést odsolování formou zásypů, ale i samotná receptura.
Dále byla provedena konsolidace omítek vápennými nanosuspenzemi a injektáž grouty ve třech hrubostech. Tmely byly provedeny jako nápodoba původního materiálu, z písku z naleziště v nedalekém lese. Doplňky omítek byly provedeny pouze v nezbytném rozsahu, tak, aby nerušily. Kaple je v současnosti dostupná v omezeném režimu s kontrolou klimatických podmínek.
Přestože jde o záchranu prostých historických omítek, které na první pohled nejsou tak atraktivní, jedná se o zásadní příspěvek k restaurování architektonického dědictví, a to i v mezinárodním kontextu. Přičemž to je to, co by v této kategorii mělo být posuzováno především.
