Zámek, který je od roku 1999 zařazen na seznam světového dědictví UNESCO, je zdoben unikátním figurálním a ornamentálním sgrafitem, jež pokrývá vnější fasády, vnitřní nádvoří a zdobí i komíny. Sgrafita litomyšlského zámku jsou svým významem v rámci Střední Evropy (nevyjímaje Itálii) jednou z nejvýznamnějších památek v této technice. Předmětem restaurování byla čtyři komínová tělesa se sgrafitovou výzdobou. Plocha sgrafitové výzdoby restaurovaných komínů činí 132 m2.
Původní renesanční sgrafitová výzdoba se ve fragmentech dochovala na komínech, včetně vyškrábané datace 1580 a signatury IAN MAIVALD.
V 80. letech 20. stol. renesanční sgrafita restauroval tým významných výtvarných umělců té doby - O. Zoubek, V. Boštík, S. Podhrázský a Z. Palcr. Rekonstrukce z této opravy vycházely z původních renesančních motivů, v nedochovaných místech byly doplněny autorskými sgrafity. Vysoká hodnota současné výzdoby je tedy jak v renesančních sgrafitech, tak v restaurátorsko-uměleckém vstupu z 80. let 20. století.
Vzhledem k vystavení extrémním klimatickým výkyvům se komíny před současným restaurováním nacházely ve špatném stavu. Omítka intonaca byla oddělená od podkladu, nacházely se zde statické i vlasové trhliny a velké dutiny. Povrch byl na exponovaných místech zcela erodovaný, rozsáhle napadený mikroorganismy.
V rámci konzervace proběhla konsolidace i hloubková injektáž. Vápenocementové omítky použité v 80. letech se jevily jako kvalitní a jejich stárnutí a degradace odpovídající. Proto byly použity na doplňky malty s obdobným složením - vápenné omítky s hydraulickou přísadou. Pro lepší přilnavost byly nastaveny PP vláknem.
Zásadním úkolem bylo vyvinout bílý nátěr, který bude dostatečné odolný extrémní vlhkosti a zejména bionapadení a zároveň bude kompatibilní s vápennými omítkami a nátěry. Ve spolupráci s Ing K. Bayerem z Katedry technologie Fakulty restaurování a na základě předchozího výzkumu byl vyvinut a odzkoušen modifikovaný́ vápenný́ nátěr s anorganickými pigmenty s velikostí zrn na úrovni nanočástic. Přídavek kombinace nano Ti-běloby a nano Zn-běloby zvyšuje odolnost vápenných nátěrových systémů vůči mikrobiologickému osídlení (zejména zelenými řasami) v důsledku fotokatalytických a biocidních vlastností modifikovaného nátěru. Pro dobu, než̌ proběhne karbonatační́ reakce vápna, byla receptura posílena o 2% disperzi K9. Disperze má funkci dočasného pojiva, také zvyšuje retenci vody v průběhu aplikace. Zároveň lze předpokládat, že syntetický organický polymer (disperze) se postupně vlivem fotokatalytického působení použitých nano-pigmentů odbourá. Zůstane tak čistě anorganický vápenný nátěr. Jde o významný a inovativní příspěvek ke kompatibilní a zároveň preventivní a udržitelné péči nejen o sgrafitové fasády, který zcela naplňuje princip „retreatibility“ (opakovatelnosti restaurátorského / konzervačního zákroku).
