Realizace: Eliška Drašnarová, Veronika Smutná, Lucie Urbanová, Alexandra Koryťáková, Andrea Bábeľová, Eliška Mátlová, Alžběta Čechová, Patricia Holíková, Silvia Keselicová, Vít Svoboda, Vojtěch Mrověc (studenti 1., 2., 3. a 4. ročníku bakalářského studijního programu), BcA. Marián Grančák, BcA. Josef Mathes, DiS. (studenti 1. a 2. ročníku magisterského studijního programu), Nóra Somódi (stážistka z Maďarska)
Pedagogické vedení: Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D., MgA. Barbora Viková
V červenci až listopadu 2019 proběhly restaurátorské práce na malířské výzdobě obvodových stěn kaple sv. Anny na zámku Budišov, jejichž cílem bylo dokončit komplexní obnovu celoplošné interiérové výmalby kaple. Ta byla započata již v roce 2018 restaurováním stropu a fabionů, které však neprováděla Fakulta restaurování. Restaurovaná výmalba stěn, pocházející patrně z přelomu 70. a 80. let 18. století, zahrnuje sedm figurálních výjevů s tématem Sedmera svátostí římskokatolické církve, jež jsou jako imitace závěsných obrazů v šedých rámech zasazeny do iluzivní malované architektury. Přestože původní verze malby iluzívní architektury byla zřejmě provedena vápennou secco technikou, současnou podobu poznamenanou několika opravnými zásahy tvoří dvě prolínající se vrstvy přemalby provedené ve vodorozpustné technice. Figurální malby byly zhotoveny zcela odlišnou technikou, patrně mastnou temperou, či olejem. Jejich předlohou byly s největší pravděpodobností grafické listy z roku 1680, jež vyhotovil francouzský rytec Jean Pesne dle souboru pláten francouzského barokního malíře Nicolase Poussina.
Především u figurálních výjevů bylo možné zaznamenat značné zašednutí maleb pod nánosem prachu, a to pravděpodobně i díky nešetrnému užívání prostoru kaple v minulosti, např. jako sklad uhlí, nebo prádelna.
Dále se na malbách vyskytovaly praskliny, vedoucí nejčastěji diagonálně přes celou výšku stěny. Podél těchto prasklin bylo možné detekovat rozsáhlé dutiny, často s pohyblivými omítkovými krami. Aby došlo k zajištění takto poškozených omítkových vrstev, praskliny a dutiny byly vyplněny injektážní maltovinou na bázi hydraulického vápna Ledan TA1. Praskliny byly následně vytmeleny do úrovně okolní malby, v iluzivní architektuře vápenným tmelem, v plochách figurálních maleb z důvodu citlivosti malby na alkálie tmelem akrylátovým. V závěrečné fázi restaurování bylo přistoupeno k nápodobivé retuši s mírně sníženou intenzitou oproti originální malbě a v případě iluzivní architektury i k lokálním rekonstrukcím scházejících architektonických prvků. Pro výmalbu iluzivní architektury, včetně profilovaných rámů, byla použita akvarelová technika. Pro figurální výjevy byla z důvodu vizuální podobnosti, ale také reverzibility, použita technika často používaná pro retuš olejomaleb na plátně, kombinující podkladovou vrstvu provedenou akvarelovými barvami s následnou vrstvou barev olejopryskyřičných. Na závěr byly figurální výjevy ošetřeny lakem, aby došlo ke zrovnoměrnění velké nevyrovnanosti lesků a matů, jež částečně vycházela z původní realizace a částečně byla způsobena druhotnými zásahy.
V rámci snah o zlepšení výtvarné i významové čitelnosti byly figurální malby celoplošně očištěny vodou s detergentem Ethomeen C25, lokálně roztokem citrátu amonného. Iluzivní architektura byla vzhledem k vodorozpustné povaze přítomných přemaleb, jež bylo rozhodnuto ponechat, čištěna pouze suchou cestou. Rovněž bylo nutné lokálně konsolidovat se oddělujících šupiny barevné vrstvy ve figurálních výjevech a zafixovat takřka celoplošně sprašující se barevnou vrstvu v oblasti iluzivní architektury.
