Před vlastním restaurováním byl na díle proveden podrobný restaurátorský průzkum, který zahrnoval detailní posouzení stavu ve viditelném a ultra fialovém světle, dále analýzu mikrobiologického napadení, mikroskopickou analýzu povrchových úprav a nečistot a také zjištění přítomnosti a rozsahu kovových armatur. Hlavní poškození měly spíše mechanický charakter, což souviselo se způsobem výstavby na nepříliš stabilní dřevěnou konstrukci a neopatrnou manipulací v minulosti. Plastice chyběla pravá noha od kolene dolů a na levé noze scházelo chodidlo. Z hmoty nohou vystupovaly dvě zkorodované železné hranaté tyče coby původní armatury odlitku. Vedle těchto velkých ztrát se zejména v místě styku sádry a dřevěné konstrukce nacházely menší poškození. Povrch díla byl značně znečištěn prachovými depozity a sazemi a vrchní vrstva patiny byla zpráškovatělá a při doteku se stírala. Zásadní problém představovala degradace dřevěné prkenná konstrukce, provedené z měkkého, nepříliš trvanlivého smrkového dřeva. Vlivem vlhkosti vzlínající z mokré podlahy ve sklepě došlo k mikrobiální degradaci a místy až k úplnému rozpadu dřeva.
Bylo nutné provést komplexní stabilizaci a konzervaci dochovaného originálu. Tyto práce zahrnovaly petrifikaci a stabilizaci dřevěné armatury 5% roztokem akrylátové pryskyřice a vytvoření demontovatelné pomocné nosné nerezové konstrukce, která usnadní transport a umožní prezentovat dílo ve vertikální poloze. Na základě vyhodnocení zkoušek, byla fixáž sprašující se patiny provedena ve třech aplikacích 0,5% roztokem hydroxypropylcelulózy aplikované přes japonský papír. Dezinfekce objektu byla provedena parami roztoku butanolu. Pro očištění díla byla na základě zkoušek zvolena kombinace měkkých štětců a houby Cleanmaster. Oddělené fragmenty byly přilepeny pomocí akrylátové disperze Acrylkleber 498 HV a drobné poškození tmeleny modifikovaným sádrovým tmelem.
Zásadním momentem přinášejícím zásadní nová řešení byl způsob rekonstrukce chybějící části, která byla provedena s využitím fotogrammetrie a 3D tisku. V rámci stanovení koncepce prací byl v diskuzi mezi zadavatelem a restaurátory řešen způsob prezentace díla a možnosti jeho doplnění při snaze dodržení základních principů restaurování jako je minimální intervence a snaha o zachování autenticity díla a jeho dokumentačních hodnot. V tomto konkrétním případě bylo díky sejmutí 3D obrazu existující bronzové realizace a softwarových nástrojů možné provést zmenšení na velikost modelu a přesné spasování s chybějícími částmi (pomocí plně reverzibilního způsobu osazení na magnety). Zvolený způsob provedení rekonstrukce pomocí 3D tisku tak naplnil stanovené zadání na snadno reverzibilní doplněk z rozlišitelného materiálu, který bude maximálně odpovídat modelaci zbytku díla a původnímu řešení. Při vlastní realizaci byly kombinovány moderní technologie s tradičními restaurátorskými postupy při zapojení doplňku do celku.
Součástí práce byly i zkoušky různých materiálů a způsobů 3D tisku a následných možností zapojení těchto doplňků tak, aby bylo dosaženo optimálních vlastností.
Vzhledem k zásadní inovativnosti celého procesu restaurování byla tato případová studie připravena k publikaci ve významném impaktovaném mezinárodním periodiku (Journal of the American Institute for Conservation).
