__________________________________________________________________________________________________________________
- Realizace: 2022-2023
- Umístění: Jezeří
- Datace: první polovina 18. století
- Materiál: křemičitý pískovec
- Realizovali studenti: Eliška Vítková, Samuel Schreiber
- Pedagogické vedení: MgA. Petra Zítková, MgA. Petr Rejman
- Chemicko-technologický průzkum: Ing. Karol Bayer
______________________________________________________________________________________________________
Pískovcová sousoší pochází ze zahrady Lustgarten na zámku Jezeří, kde kdysi plnila svoji funkci jako vodní chrliče u bazénu s kaskádovitým schodištěm. Sochy v podobě mužů zápasících s nestvůrami stály každá na vrcholu jedné strany schodiště a z tlam jim tryskala voda. Dílo je připisováno Janu Adamu Dietzemu, jehož dílna v první polovině 18. století působila na zámku Jezeří. Zajímavostí je téměř shodná podoba a kompozice se sochami v zahradách Belvederu ve Vídni. I zde je muž zápasící s nestvůrou se lvím tělem, hadím ocasem, křídly a dračí hlavou stejně jako muž přemáhající tvora s přední částí těla orla a zadní částí lva. Souvislost mezi sochami se ovšem nepodařilo objasnit, nicméně jejich objev pomohl při restaurátorském zásahu na pískovcových sochách, které byly v minulosti výrazně poničeny.
Obě sochy opakovaně utrpěly vážná poškození z hlediska odlomení velkých částí modelace figur. Nebylo zjištěno, kdy k poškození došlo, ale některé části byly znovu přilepeny někdy v první polovině 20. století. V průběhu dalších let došlo k opětovnému poničení, ztrátě některých kusů i snaze o slepení dochovaných částí. Do současnosti se tak zachovala díla v torzálním stavu. U jedné sochy se nedochovaly části rukou s tlamou tvora a u druhé chybí jak celé ruce se zobákem, tak i hlava muže. Další problematikou děl bylo velmi výrazné znečištění povrchu kamene. Za šedý až zčernalý povrch soch jistě může znečištění ovzduší lokality hnědouhelné pánve, ale také přítomnost vodorozpustných solí zapříčiňující tvorbu krust. Tmavé sádrovcové krusty nacházející se ve spodních partiích soch souvisí i s dotací vody v kameni z dob, kdy byly chrliče funkční.
Restaurátorský zásah se prvotně zaměřil na odstranění příčin poškození. Síranové sole, které vytvořily u povrchu nepropustnou vrstvu a nahradily i původní pojivo povrchové vrstvy kamene, bylo nezbytné redukovat, aby nedocházelo k výraznějším ztrátám modelace. Tmavá místa byla nejprve předčištěna pulsním laserem Q-switched Thunder Art a předzpevněna organokřemičitanem. Pro redukci solí byl jako první aplikován zábal hydrogenuhličitanu amonného, který způsobil chemickou přeměnu síranu vápenatého na mnohem lépe rozpustný síran amonný, který byl následně extrahován pomocí zábalů. Povrchová vrstva kamene se tímto zásahem bez ztrát originálního povrchu zbavila významné části škodlivých solí, a chybějící pojivo bylo následně nahrazeno dozpevněním organokřemičitany. Zbylý povrch byl čištěn pomocí abrazivního mikropískovaní, jímž bylo při správném nastavení docíleno šetrného zesvětlení znečištěného povrchu v míře respektování stáří objektu.
V rámci revitalizace zahrad a vize obnovy funkčního prvku chrličů bylo cílem zásahu dále obnovit dynamiku a ucelenost kompozice díla rekonstrukcí chybějících hmot kamene. Doplnění všech hlavních nedochovaných prvků bylo možné na základě dohledaných historických fotografií, téměř identických soch ve Vídeňském Belvedéru i vzájemně na základě analogiích tvarosloví samotných soch. Tyto části byly vymodelovány v sochařské hlíně, zaformovány a vydusány do umělého kamene. Menší defekty byly vyhotoveny v tmelu a následně stejně jako osazené výdusky byly barevně zapojeny do celku díla.
Po restaurování byla díla převezena na zámek Jezeří a do doby, než bude dokončena revitalizace zahrad budou umístěna v prostorách zámecké kočárovny.
