Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Galerie univerzity: Ivana Lomová/ Tomáš Lahoda
-

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma. 

Galerii podporuje Statutární město Pardubice.

Výstava představuje spojení dvou odlišných přístupů v různých médiích v náhledu na stejné téma, které je také názvem výstavy: Galerie. Ivana Lomová a Tomáš Lahoda jsou umělci, kteří oba pracují v sériích s různými tématy. Ve své tvorbě se nezávisle na sobě v různých obdobích věnovali tematizaci galerie.

Lomová vystavuje sérii realistických obrazů z galerií, kde nezaostřuje svou pozornost na vystavená díla, ale na situace kolem, na kustody a kustodky, kteří jsou neodmyslitelnou součástí výstavního provozu. Kustodi jsou zastiženi v prázdných výstavních prostorách nebo chodbách v jakémsi limbu, okamžiku čekání, trávení často monotónního běhu času, kdy je návštěvníků málo nebo nejsou žádní, a zbývají jen „okoukaná“ umělecká díla, na která se musejí stále dívat. Vnímají je vůbec? Mají na ně celou věčnost, ale rezonují v nich?, vidí více než divák, který před nimi stráví jen pár minut?, nebo jim už lezou krkem a berou je jen jako nutný přívěšek, jako prázdnou kulisu jejich jednotvárné práce? Jsou sami, uzavření v klecích se skvosty vysoké kultury, které jim izolaci jen násobí. Lomová zde prezentuje malby, které postihují: „…jakýsi kompozitní portrét postavy kustoda, ukazují existenci definovanou pohledy, směnu prožitou v oscilaci mezi bedlivým sledováním druhých a zíráním do prázdna, střídáním bdělé ostražitosti a unavené apatie.“ (Ladislav Kesner).

Série barevných fotografií „Galerie“ Tomáše Lahody může být volně asociována s konceptuálním přístupem 60tých let 20. století. V 80tých letech 20. století přišel francouzský filosof Jean Baudrillard s konceptem hyperreality. Reflektoval tak stav společnosti, ve které její příslušníci už nejsou schopni rozlišit mezi realitou a simulací. V dnešním světě byla podle Baudrillarda realita nahrazena “falešnými obrazy” do té míry, že již není možné rozlišit co je pravé a co umělé. Fotografie podlah galerií série „Galerie“ evokuje tuto pozici. Tenká hranice rozdílu mezi iluzí a realitou je zde artikulována pomocí specifického výřezu a výběru zarámování motivů. Vznikají tak obrazy na pomezí abstrakce, nepoukazují ke konkrétně rozpoznatelným místům, předobrazům, ale osvobozují se od referenciality, a představují jakousi iracionální, ale přesto rozpoznatelnou ideu reality. Oscilují mezi dvojznačností nereprezentativního a figurativního, simulákrálního a reálného. Cítíme lidskou přítomnost přestože zde člověka nevidíme. Už nemáme žádné standarty pravdy nebo objektivity, ale jen škálu možností. Oblast mezi pravdou a nepravdou již není prostorem relace, ale sférou náhodných distribucí. Autor tedy používá fotografii ne proto, že by měla nezpochybnitelné právo tvrdit, že reprodukuje to, co člověk ve světě vidí, ale právě proto, že potografie se nepodobá “ničemu ze skutečnosti”.

Výstava tak přináší nezvyklý pohled dvou autorů na prostředí galerie/muzea a konfrontuje různá média - obraz versus fotografie, realistické zobrazení versus abstraktní obraz reálné věci, antropologicko-sociální popisné zkoumání reality versus konceptuální přístup, kde se rozostřuje a slévá rozdíl mezi reprezentací a abstrakcí.