Karel Štědrý: Kdo si maluje nezlobí

Když je dítě zabaveno hrou, nezlobí. Atˇuž jsou to dětské malovánky, skládání různých skládaček a puzzle, stavebnic nebo i hraní počítačových her. A Karel Štědrý nezlobí, neboťˇ kreslí, maluje, modeluje plastelínou nebo vytváří skicy v počítači, a hra je vlastně východiskem i záměrem jeho tvorby. Štědrý pracuje s odkazy na hry, na výsledky her, a svou inspiraci nalézá právě v rozpomínání se na sestavování stavebnic Merkur, na kombinatoriku hraní prvních počítačových her Tetris, které mohou vzdáleně připomínat logickou hru Tangram, pocházející údajně z Číny. Jedna půvabná legenda ohledně vzniku této hry vypráví o tom, jak císařův služebník nesl velmi drahou a křehkou keramickou dlaždici. Zakopl a dlaždice se rozbila na sedm dílků. Služebník se snažil poskládat dílky do původního tvaru čtverce. To se mu ale nedařilo a místo toho během svých pokusů vytvořil spoustu jiných tvarů. A v tomto skládání jakoby volně pokračuje Štědrý, který sestavuje svůdné geometrické obrazce do podivuhodných konstelací, absurdních iluzívních prostorových kreací černobílých tvarovaných pláten nebo minimalistických skulptur/konstrukcí ze zvětšených dílků stavebnice Merkur. A nevadí, že se nesnaží znovu sestavit pověstný Malevičův čtverec.

Apropos, v porevolučním Rusku vznikl konstruktivismus, směr propagující myšlenku čistoty a odstranění všeho přebytečného v jakémkoliv uměleckém projevu. Výrazovým prostředkem konstruktivismu jsou geometrické formy, linie a barevné plochy, odvrat od reprezentativních projevů k abstraktní estetice formy. Konstrukce je prosazována jako hlavní prvek, záměrem je nechat konstrukci vyniknout, vyplouvá jakoby na povrch, kde zůstává jasně zřetelná lidskému vnímání. Zvlášť patrný je tento směr v architektuře. Tento koncept je další, organicky rozvíjenou základnou Štědrého tvorby. Autor transformuje různé způsoby „jiných geometrií“ do prostoru nebo na dvojrozměrné plátno za účelem vytváření esteticky působivých výstupů. Výtvarno se odpoutalo od věrných reprodukcí a podobně osvobozujícím směrem od čísel k abstrakci se vydala i matematika. Změna paradigmatu je v obou oblastech analogická: zkoumání elementárních tvarů a forem ustoupilo objevování vztahů mezi nimi. Geometrii se otevřely dveře do více rozměrů, neobvyklých metrik, grup symetrií a transformací, fraktálních dimenzí, topologie, anamorfních zobrazení, singulárních povrchů nebo nekomutativního prostoru. Štědrý si hraje se systémem variací a permutací, bez předsudků si s geometrickým řádem pohrává, spontánně jej narušuje, přemalovává a dekonstruuje. Potvrzuje, že dokonale konstruovaná a maximálně fungující forma je krásná. Vlastně svým hravým, zvídavým přístupem v hledání krásy realizuje Teigeho postřeh, že: „Konstruktivismus chápe krásu jako epifenomen věcné a účelné dokonalosti, jenž vzbuzuje v nás pocity harmonie. Tato krása je vlastní každé dokonalé a správné formě, technické stejně jako »umělecké«, neboť není mezi oběma podstatného rozdílu.“ (Karel Teige: K teorii konstruktivismu). 

Není snad na místě vzpomenout dánského filosofa Sorena Kirkegaarda a jeho: jak myslet subjektivitu opakováním – opakováním k autenticitě? Ve spisku Opakování píše: „…kdyby byl mladík věřil v opakování, co z něj asi tak mohlo vzejít, k jaképak niternosti by v životě dospěl?“

Tomáš Lahoda