Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Copiare, Contraffare, Imitare: Kopírování antických soch v renesanci
Autoři: Hečková Petra
Rok: 2016
Druh publikace: ostatní - článek ve sborníku
Název zdroje: Restaurování a ochrana uměleckých děl - Originál, kopie, faksimile
Název nakladatele: Arte-fakt - sdružení pro ochranu památek
Místo vydání: Kutná Hora
Strana od-do: 26-39
Tituly:
Jazyk Název Abstrakt Klíčová slova
cze Copiare, Contraffare, Imitare: Kopírování antických soch v renesanci Nálezy antických starožitností a zvyšující se povědomí o velikosti antického umění vedly od poslední třetiny 15. století také k většímu zájmu o jeho sběratelství. V Římě i v dalších oblastech Itálie vznikaly soukromé kolekce vysoce ceněných antických originálů. Rostoucí poptávku však bylo jen velmi obtížné uspokojit, což záhy vedlo k rozšíření zájmu o kopie nedostupných antických originálů. Velmi vyhledávanými byly jak zmenšené kopie slavných antických soch v drobných bronzech, tak i mramorové kopie či pseudoantické imitace bust římských císařů, v menším množství také reliéfů nebo soch s mytologickými náměty. V renesanci se na základě antické tradice znovuoživila také technika vytváření sádrových odlitků, kterou ve 40. letech 16. století poprvé ve velké míře využil Francesco Primaticcio. Vytváření kopií antických soch tak nabývalo velmi různorodých podob a ne vždy je možné techniky prostého kopírování dobře odlišit od vytváření falz, volnějších pseudoantických imitací či dokonce volné tvůrčí nápodoby all’antica, jimiž se samotní umělci v pomyslné soutěži („paragone“) s antikou snažili dosáhnout dokonalosti formy a provedení svých antických vzorů. Podobně ambivalentní jako praxe je ostatně také dobová teorie či písemné prameny, kde jsou pojmy jako „copiare“, „contraffare“ nebo „imitare“ používány naprosto volně, jako vzájemně zaměnitelné, synonymní výrazy. Tento příspěvek na několika vybraných příkladech ukazuje, jak se v renesanční Itálii principy kopírování a nápodoby antických soch vyvíjely. renesanční sochařství;antika;kopie;imitace;padělek;Baccio Bandinelli;Laokoon;Francesco Primaticcio;Pier Jacopo Alari-Bonacolsi zvaný L‘Antico
eng Copiare, Contraffare, Imitare:Making Copies of Ancient Statues in the Renaissance Since the last third of the 15th century, the findings of antique artefacts and increasing awareness of greatness of ancient art have resulted also in an intensified interest in the ancient originals. Private collections of highly prized originals emerged both in Rome and throughout Italy. However, growing demand for antiquities was very difficult to satisfy, which led to a broader interest in copies of inaccessible ancient originals. Miniature copies of famous antique statues as well as marble copies or pseudo-imitations of antique busts of Roman emperors, reliefs, and sculptures depicting mythological themes gained widespread popularity. The technique of plaster casting was also revived in the Renaissance, based on the ancient Roman tradition and widely used by Francesco Primaticcio in the 40s of the 16th century. Terefore, making copies of ancient statues attained very diverse forms and strategies and it is not always a simple task to distinguish clearly between copying and making fakes, pseudo-antique imitations or even unrestricted and creative mimesis all’antica, through which artists themselves tried to achieve a perfection of form and design of their ancient models in the imaginary competition (“paragone”) with Antiquity. Contemporary theory and written sources are as ambivalent as the practice, though terms like “copiare”, “contraffare” or “imitare” were used quite independently and interchangeably. With the use of a few selected examples this contribution reveals how the principles of copying and imitation of classical sculpture were developed in the Renaissance Italy, and tries to accentuate some specific aspects of Renaissance practices varying from the contemporary perception of the term “copy”. renaissance sculpture;antiquity;copy;imitation;forgery;Baccio Bandinelli;Laocoön;Francesco Primaticcio;Pier Jacopo Alari-Bonacolsi called L‘Antico