Noc vědců na Univerzitě Pardubice dokázala, že bohatství může mít mnoho podob. Toto téma se promítlo do desítek zajímavých stanovišť – od chemických experimentů přes robota hledajícího zlatou cihlu až po kreativní výtvarné techniky.

Prostory, které nebývají veřejnosti obvykle přístupné, během šestihodinového vědeckého maratonu navštívilo přes 1500 lidí. Malí i větší zvědavci luštili přesmyčku v hracím indexu. Odnesli si pak nejen malé dárečky, ale hlavně nové poznatky.

Děkujeme návštěvníkům za zvídavostí nabitou atmosféru a těšíme se opět za rok!

Hudba, zábava, workshopy a hlavně praktické tipy do začátku studia. Takový byl Příliv, tradiční akce startující nový akademický rok. Kampus Univerzity Pardubice po letním volnu konečně zaplavila energie studujících.

Student zóna nabídla informační stánky univerzitních útvarů i studentských spolků. Zábava gradovala ve Fun zóně, kde se konaly soutěže, univerzitní kvíz či speed dating. Velký zájem vzbudilo i živé nahrávání podcastu UPCE On Air a taneční výzva Roztancuj UPCE. Večer pak kampus rozezvučela kapela B1NARY, po níž následoval společný přesun na tradiční uvítací party Welcome to UPCE.

V novém semestru UPCE přivítala celkem 2700 úplných nováčků, kteří začali studovat bakalářské studijní programy, 950 studujících pak nastoupilo do navazujících magisterských programů a 50 vysokoškoláků vstoupilo do doktorských studijních programů. 

Právě vychází nové číslo univerzitního časopisu MY UPCE! I tentokrát nabízí inspirativní rozhovory se studenty, pedagogy a absolventy. Ve fotoreportáži se ohlíží za historicky prvním srazem absolventů naší univerzity a přináší i pozvánku na pravidelné debaty se zajímavými osobnostmi.

Víte, jak sestavit dron? Že náš student zkoumá, jak efektivně doručovat zásilky pomocí nákladního kola? Že se dají recyklovat látky ze zdravotnického odpadu? Že vás vývoj radarů může přivést třeba do Vietnamu? A proč si studentka z Japonska vybrala pro svůj Erasmus studijní pobyt právě Univerzitu Pardubice? Že nevíte? Odpovědi hledejte v novém čísle univerzitního časopisu.

Ulovíte ho ve stojanech MY UPCE na vybraných místech univerzity a listovat jím můžete také online. Přejeme vám příjemné čtení!

Univerzita Pardubice se i letos připojila k iniciativě Evropský týden udržitelného rozvoje (ETUR), která propojuje vzdělávání, komunitní život a principy udržitelnosti. Tématem letošního ročníku je Odolnost a rovnováha. Zájemce čekají zajímavé akce i workshopy.

Od 18. 9. - 8. 10. 2025 se už potřetí na univerzitách po celé zemi uskuteční desítky workshopů, diskusí, swapů, sběrových kampaní i sportovních a vzdělávacích aktivit pro studenty, zaměstnance i veřejnost. 

Na Univerzitě Pardubice se zájemci mohou zapojit např. 24. a 25. 9. v rámci otevření a exkurze v Ústavu environmentálního a chemického inženýrství do udržitelné aktivity SWAP před recepcí Fakulty chemicko-technologické. Od 9 do 16 hodin je možné darovat oblečení, domácí textil, doplňky, hračky apod. Exkurze proběhne mezi 12:00 a 16:00.

Součástí týdne na UPCE je také největší popularizační akce Noc vědců 26. září nebo jednotlivé aktivity na šesti fakultách univerzity, včetně Fakulty restaurování v Litomyšli. Více informací najdete na Evropský týden udržitelného rozvoje na UPCE 2025.

Tématem letošního ročníku je „Odolnost a rovnováha“ jako schopnost nacházet udržitelný přístup k sobě samému, ke společnosti i životnímu prostředí. Univerzity ukazují, že udržitelnost se netýká jen ekologie, ale také duševního zdraví, rovnováhy mezi studiem a prací, zdravého životního stylu nebo aktivní účasti v komunitě.

Akce v rámci ETUR probíhají ve spolupráci s místními organizacemi, odborníky z praxe i neziskovými iniciativami. ETUR se díky tomu stává nejen příležitostí k získání nových poznatků, ale i k prohloubení vztahů mezi univerzitami a jejich okolím.

Více informací o ETUR 2025 najdete na webových stránkách jednotlivých univerzit a na portálu: https://sustain.muni.cz/o-nas/kdo-jsme-a-co-delame/projekt-unilead/etur_unilead.

Milé studentky, milí studenti,

jsem rád, že jste si vybrali právě naši univerzitu. Vstupujete do období, které může změnit celý váš život. Na naší univerzitě nejde jen o získávání potřebných znalostí a dovedností, ale také o překonávání nových výzev, rozvíjení sebe sama, navazování nových přátelství a budování budoucnosti, na kterou budete pyšní. Každý z vás má jedinečný potenciál, který zde můžete dále prohlubovat. Nebojte se výzev, hledejte nové cesty a věřte ve své schopnosti. Najděte svoji identitu!

Jsme tu, abychom vás na této cestě podporovali a inspirovali.

Těšíme se na vše, co společně dokážeme. Přeji vám hodně štěstí a úspěchu v oboru, který jste si vybrali.

Prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice

Rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek jmenoval s účinností od 1. září děkanem Fakulty restaurování Karola Bayera. Nový děkan povede umělecky zaměřenou fakultu sídlící v Litomyšli následující čtyřleté období.

Ing. Karol Bayer (*1960) působí v Litomyšli od roku 1995. Děkanem Fakulty restaurování byl již v letech 2010 až 2017. Od roku 1993 také působí jako lektor v Institutu restaurování a konzervování na Univerzitě pro užité umění ve Vídni. Ve své vědecké práci se věnuje mimo jiné použitím nanomateriálů pro udržitelnou konzervaci historických památek. Podílel se na průzkumu mnoha významných památek u nás i v zahraničí, mimo jiné Karlova mostu nebo sochy sv. Václava ve svatovítské katedrále v Praze.

Už za měsíc se celé Česko přesvědčí o tom, že věda nemusí být jen výsadou vědců a vědkyň v laboratořích. Poslední pátek v září bude po roce opět patřit Noci vědců, největší popularizační akci svého druhu. Pestrý program pro všechny generace nabídne rekordních minimálně 135 institucí v 73 městech – od Třince po Karlovy Vary. Návštěvníky čekají interaktivní pokusy, napínavé projekce, workshopy i přednášky nabité překvapivými objevy. To vše zastřeší v pátek 26. září téma Bohatství. Program akce je zdarma. 

„Bohatá je jen ta společnost, která naplno využívá bohatství mysli. Dnes více než kdy jindy jde o to, jak zacházíme s naším kulturním a přírodním bohatstvím a jak využíváme technologie ke svému rozvoji. Věda a výzkum jsou nedílnou součástí našich životů, a proto chceme letos poukázat hlavně na nekonečnou rozmanitost bádání,“ říká Dana Kardová z Vysoké školy chemicko-technologické, členka týmu národního koordinátora letošní Noci vědců. Organizátoři tématem odkazují také k 700. výročí zahájení ražby prvních českých zlatých mincí, které českým zemím zajistily nebývalý rozvoj a bohatství. 

Když se spojí školy, vědecká centra, muzea i firmy

Noc vědců, která v roce 2024 poprvé překonala návštěvnost sto tisíc lidí, se letos rozšíří do dalších osmnácti měst a obcí. Vůbec poprvé si program akce užijí i lidé v Jeseníku, Dobrušce, Litomyšli, Pelhřimově nebo v Hodoníně. „Celkem se na programu bude podílet více než sto třicet institucí a firem, což je pro nás k dvaceti letům Noci vědců v Česku největším dárkem. Dlouhodobě se nám daří zapojovat více středních škol a technologických a výzkumných firem, které v rámci programu zpřístupňují své provozy. Druhým rokem cíleně posilujeme program i na vzdálených základních a středních školách, které leží v okrajových oblastech republiky nebo nemají dobrou dostupnost k vědeckým institucím,“ dodává Dana Kardová. V posledních letech se do Noci vědců zapojují i veřejné knihovny nebo inovační a vzdělávací centra. Největší programovou nabídku dlouhodobě zaštiťují veřejné vysoké školy, které celou Noc vědců také koordinují. Od počátku akce program obohacují i hvězdárny a planetária, science centra či pracoviště Akademie věd ČR. 

Je libo přednášku, zlacení mincí nebo únikovku? 

Program Noci vědců už dávno nenabízí jen vědecké pokusy a prohlídky laboratoří. Na webu akce si může každý vytvořit doslova svůj program na míru. Organizátoři se snaží každý rokem program posouvat dále. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze nabídne například koncert ChemChóru, u Olomouce si můžete prohlédnout bunkr nebo poznat bohatství krve a v Třinci navštívit provoz železáren. Návštěvníci v Ostravě budou moci diskutovat s Rastislavem Maďarem a zažít únikovku Honba za pokladem, v Pardubicích bude možné odlít si vlastní zlatou pečeť. „Ačkoliv do programu stále přibývají další položky, už nyní si mohou návštěvníci na webu vybírat ze stovek programových bodů nebo se registrovat na exkurze a přednášky s omezenou kapacitou. I s ohledem na rozšíření Noci vědců do dalších měst počítáme letos opět s rekordní návštěvností, a proto by neměli zájemci s registracemi otálet,“ doplňuje Ondřej Martínek z Univerzity Palackého v Olomouci, další člen organizačního týmu.

20 let Noci vědců – turistická známka i změna názvu akce

Noc vědců si letos připomíná významné výročí. V roce 2005 se uskutečnil její první ročník. „Shodli jsme se, že největší oslavou kulatých narozenin je samotná akce a desítky tisíc návštěvníků, kteří se dozvědí něco nového nebo se nadchnou pro vědu. Přesto jsme si nadělili alespoň symbolickou připomínku tohoto výročí v podobě výroční turistické známky upomínající na toto jubileum,“ láká Ondřej Martínek. Tradiční sběratelský artikl a upomínka na návštěvu zajímavých míst a událostí bude v den konání akce k zakoupení u vybraných pořadatelů a na vybraných e-shopech, na některých místech pak bude k dostání v doprodeji.

Další velkou chystanou novinkou je změna názvu akce od roku 2026, kdy se Noc vědců přejmenuje na Noc vědy. „Plánovaná změna názvu reflektuje jak společenskou poptávku po genderově neutrálním pojmenování, tak přesvědčení organizátorů, že změna názvu akce nijak nemění její charakter a dlouhodobé poslání, jímž je propagace vědy a výzkumu ve všech jejích podobách,“ dodává Dana Kardová. 

Česká Noc vědců je i letos součástí European Researchers’ Night, celoevropské akce podporované Evropskou unií s cílem propojit vědu a společnost a zvýšit zájem mladých lidí o vědu. Evropská noc vědců se koná ve 23 zemích, přičemž česká Noc vědců je co do rozsahu vůbec největší. V letošním roce byla Noc vědců podpořena MŠMT a programem Marie Skłodowska Curie Actions s projektem METAMORPHOSIS v rámci výzvy HORIZON-MSCA-2023-CITIZENS-01.

Kompletní program akce, který je tradičně volně přístupný, najdou zájemci na webu Noci vědců na začátku září. Program na Univerzitě Pardubice je již na webu zveřejněn.

26. srpna 2025

Ondřej Martínek
Zástupce národního koordinátora Noci vědců

 

Jako malá splývala s obrazy v kostele a už v páté třídě chtěla studovat Fakultu restaurování. Dnes na ní Věra Sejkorová Kašparová vyučuje, samozřejmě také restauruje a celý její život se točí kolem umění. Tak, jak si už v dětství přála.

Do jakého uměleckého období byste se chtěla podívat?

Mám velmi ráda baroko a specializuju se na něj i profesně, takže nejspíš sem. Ale jen tak na den, nasát atmosféru. Jsem ráda za to, kde a kdy žiji.

Čím vás okouzlilo?

Jednoznačně svou ikonografií. Baví mě zkoumat smysl a význam daného uměleckého díla, poznávat, kdo, proč a jak je vyobrazen, vše má totiž svůj význam. Ikonografické programy konkrétních památek mě zajímají především v sakrálním prostředí.

Jak jste se k umění dostala?

Pocházím z věřící rodiny a jako malá jsem s rodiči chodila každou neděli do kostela na bohoslužbu, kde jsem si prohlížela obrazy. Obklopovaly mě a já měla pocit, že jsem doslova jejich součástí. Moji prapředci navíc postavili kapli v malé obci Vlčkov a starali se o ni, takže mám pocit, že jsem jím celý život neustále obklopena. Zároveň mám úctu k počinům předků, které bychom měli poznávat, vážit si jich a zachovávat je pro další generace. 

Ovlivnilo výběr vašeho povolání i město Litomyšl?

Dá se říct, že jo. Litomyšl mám velmi ráda. Pocházím z nedaleké vesnice, ale v Litomyšli se od dětství pohybuji téměř denně. Ovlivnili mě ale především lidé, se kterými jsem se tam postupně setkávala. Už moje učitelka ve výtvarném studiu mi říkala, že mám v sobě neobvyklou pečlivost. Chtěla jsem být taky malířkou a okolo umění se točit. Od páté třídy jsem věděla, že chci studovat Fakultu restaurování. Tam jsem potkala Jiřího Kašeho, který stál u zrodu naší fakulty, a ten mě neustále nabádal, ať dějiny umění rozhodně vystuduju, abych oba obory mohla propojit. A tak jsem na magisterském stupni vedle restaurování studovala souběžně ještě dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě v Praze.

Jdete na fakultě v jeho stopách?

Snažím se, byl mi velkým vzorem. Na fakultě učím moje milované baroko, malířství a křesťanskou ikonografii coby výklad sakrálního umění a jeho atributů. Restaurování a dějiny umění se skvěle doplňují. A kolegové historici umění mě upozorňují na to, že se na umělecká díla dívám jinak, že dokážu hned rozpoznat použitou techniku, což prý u historiků nemusí být samozřejmostí. Sama u sebe nic mimořádného nevidím, ale zřejmě to souvisí s výtvarnou průpravou.

Chodí si k vám pro radu?

Chodí. Každý se může při hledání informací o díle dostat do slepé uličky. Zasadit ho do kontextu doby je z hlediska další práce hrozně důležité, a ne vždycky je tento proces snadný. Můžu jim poskytnout nový pohled nebo pomoci s výzkumem. Mezioborová spolupráce je zásadní. 

Jak se na díla díváte?

Všímám si především detailů, které mě postupně vedou k dalšímu poznání. Vždycky je v nich hlubší smysl, a mnohdy dokonce ukrývají příběh. Dost často odkazují nejen na světce, ale jsou tam další výklady – kdo nechal obraz vymalovat, kde se tam ten světec vzal, jak to souvisí se zasvěcením kostela, často to bývá propojené i s donátorem, který se na obraz nechal vymalovat například v podobě kryptoportrétu a takových odkazů tam může být celá řada. Je to taková detektivní práce.

Jaký příběh jste například vyčetla?

Při archivní práci se může podařit objevit informace například o autorovi díla jako třeba u autora výmalby kostela, která je v literatuře připsaná jinému malíři. Nebo dohledat bozzeto (náčrt) oltářního obrazu k hlavnímu oltáři v kostele v Uhříněvsi od pozdně barokního malíře Jana Petra Molitora, které se dnes nachází zřejmě v Polsku v soukromé sbírce.

Když si obrazy v kostele prohlížíte dnes, přemýšlíte o tom, že by si zasloužily zrestaurovat?

K takovému hodnocení sklouzávám často. Svou prací jsem tak trochu postižená a hledám defekty. Vím, na co mám koukat, tak na to koukám (smích). Pohledem z boku zjistím, jestli jsou na obrazu nějaké retuše. Nebo si řeknu, že tohle není udělané zrovna dobře a mělo by to projít dalším zásahem. 

Učíte číst v dílech i studenty?

Vedu je k tomu, aby si všímali právě detailů a zaměřili se na ně. Mohou jim v mnohém ulehčit práci a nabídnout nové výklady. Mě samotnou to hrozně baví a detailů si všímám nejen při práci, ale i když jedeme s rodinou třeba na výlet. „Maminko, kolik kostelů dneska bude?“ ptají se mě moje děti a po výletech mi zase hlásí, že v zámecké kapli viděly křížovou klenbu a že tam měli interiér barevně sladěný (smích).

Odkud se k vám díla dostávají?

To je různé. Na fakultě dlouhodobě spolupracujeme s některými institucemi, které nám díla pravidelně dodávají. Například Oblastní archiv v Litoměřicích a Okresní archiv v Mostu, odkud už roky restaurujeme důlní plány na pauzovacím papíru. Dále to jsou galerie, muzea, ale i soukromí zadavatelé a farnosti.

Vyhledávají vás jen kvůli restaurování?

Soukromé osoby se často poptávají, o jaké dílo se jedná a jakou má cenu. Někteří nás vyhledávají sami, a občas se dokonce stane, že potkáme někoho na ulici s tím, že by chtěl zrestaurovat nějaké dílo a třeba se i nakonec na práci domluvíme. Mnohdy ale nemají na restaurování dost prostředků. Někteří se do oprav pustí i sami, třeba když natřou křížek v poli nějakou barvou, což na jednu stranu chápu, protože ho chtějí zachránit, ale paradoxně mu spíš ublíží… Nebo se ptají, jestli jim poradíme, „jak snadno a rychle“ obrazu pomoct, jak ho sami opraví v domácím prostředí, což samozřejmě neradi vidíme.

Berete k restaurování každé dílo?

Hodně si vybíráme. Snažíme se, aby naši studenti přišli do kontaktu s maximem nejrůznějších technik a uměli je správně použít. Každoročně k nám přicházejí díla třeba z Vlastivědného muzea v Olomouci, které využíváme pro bakalářky i semestrální práce. Tam už přesně vědí, co hledáme (smích).

A co tedy hledáte?

Dílo, které je „ideálně“ hodně poškozené – a to jak mechanicky, tedy různými škrábanci a šrámy, tak částečně znehodnocené působením nejrůznějších živlů. Každý si představuje, že se obrazy „válí“ na půdě nebo ve sklepě, jsou zaprášené, tak to ale většinou není. Naše nasmlouvané instituce mají i takto poničená díla, jsou sice správně uskladněná, ale v minulosti prošly nějakým negativním působením, a teď jen čekají na správnou chvíli.

Rozhoduje o přijetí díla do ateliéru i to, kam se bude následně vracet?

Určitě ano. S díly mají jejich majitelé většinou nějaký záměr. Plánují je třeba vystavit ve zrekonstruovaných místnostech zámků, faráři je často chtějí pověsit do kostelů nebo se stávají součástí expozic, některá se vracejí zpět do depozitářů v archivech. Pokud má být dílo po restaurování vystaveno, musíme už při práci na něm vzít v potaz, kde bude umístěno, podmínky jako teplota, vlhkost i světlo. Tím se nastaví, jak dlouho může být dílo vystaveno. Při naší práci zohledňujeme řadu faktorů. Má-li dílo dále sloužit divákovi v galerii nebo být třeba v sakrálním prostředí a sloužit věřícímu k osobní úctě, snažíme se díla retušovat, aby defekty nerušily. Pro nás jsou však stále rozeznatelné. Jinak ale přistupujeme k artefaktům archivní povahy. 

Mají taková díla vypadat jako nová?

Slovo nový není správný výraz. Některé zásahy totiž nemusejí být pro dílo vhodné. Jde spíš o to, aby diváka na díle vizuálně a esteticky zásadně nic nerušilo. Je samozřejmé, že návštěvník zámku chce vidět díla krásně opravená a dívat se na obrazy členů šlechtických rodů, představitele církve, na kterých ho nic neruší a nepoutá výrazně jeho pozornost. 

Pracovali jste někdy na obrazu, který měl malbu rozmazanou nebo úplně vydřenou? Napadá mě slavný obraz Whistlerova matka, který v jednom filmu takto zničil mistr Bean.

Myslíte, že z něj třeba někdo velmi důkladně utíral prach? Ano, i to se bohužel stává… Většinou si s tím umíme poradit, každopádně záleží na míře poškození.

Co s tím tedy uděláte?

Malba se dá vždycky rekonstruovat tím, že ji „domalujete“. Musíte ale postup zkonzultovat s dalšími odborníky i samotným investorem. Nemůžete ale vzít jakoukoliv barvu a pustit se do toho. V díle by to totiž mohlo vyvolat chemické reakce a poškodit ho ještě víc. Je třeba zohlednit techniku a materiálové složení. Umění se v průběhu času liší jak vizuálně, tak skladbou materiálu, který malíři využívali. Odkazovali se na učení starých mistrů, přebírali jejich receptury. I my dnes se stále častěji vracíme k přírodním materiálům.

Dotyčný to ve filmu vyřešil tak, že pravý obraz nahradil plakátem.

Fotoreprodukce je dnes naprosto běžná. Některé instituce takto nahrazují originály, které používají na výstavách, čím dál častěji. A je to i z toho důvodu, aby originály netrpěly právě světlem. Je to takový trend a laik to absolutně nepozná. 

Vy to ale poznáte…

Poznám a pak si řeknu, že bych moc ráda viděla originál, prozkoumala ho zblízka a třeba si na něj i sáhla (smích).

Jaká díla se vám dostala do rukou?

Jsou to nejrůznější betlémy, skici různých malířů, přípravné kresby, maškarní masky, důlní plány, papírový oltář nebo manýristická kresba. Náš obor je opravdu široký, papír je všude okolo nás a používal se v mnoha odvětvích. Některá díla jsou vyrobená z kvalitního ručního papíru, některá z odpadového materiálu nebo jsou vytvořená na tom, co bylo zrovna po ruce, protože se nepředpokládalo, že by se mohla uchovat stovky let. To se týká například přípravných skic a návrhů.

Pracovala jste na nějakém opravdu zajímavém?

Velmi zajímavá byla skica Emila Fily. Byla to kresba uhlem, tedy prašná technika, navíc na balicím papíře, který sám o sobě nemá úplně kvalitní vlastnosti, byl potrhaný a náchylný k dalšímu poškození. Byl to docela oříšek, protože kresba byla oboustranná a chtěli jsme prezentovat obě strany. Restaurovala jsem také grafiku od Andrleho. Hodně zajímavé bylo restaurování papírového lidového oltáře z malé kapličky od Železného Brodu. Občas se dokonce během restaurování poštěstí odhalit zajímavé autorství jako třeba v případě obrazu Portrét dívky, který restaurovala naše studentka Markéta Svobodová. (Příběh tohoto obrazu najdete v časopisu MY UPCE číslo 112, dostupném i online – pozn. red.)

Čeká vás teď nějaká hezká práce?

Věřím a doufám, že se poštěstí a budeme v ateliéru restaurovat soubor nově objevených asi 80 papírových figur spojených se svatojánskou tematikou. Je to něco jako betlém, figury s dřevěnou armaturou, které se každoročně vystavovaly při svatojánských svátcích. Už loni se povedlo zrestaurovat na fakultě tři figury z toho souboru. Zajímavostí je také to, že je to soubor z konce 18. století, takže opravdu něco ojedinělého. Každé dílo je ale zajímavé, pro restaurátora není rozhodující, jak moc známé dílo to je, zda je to lidovka nebo dílo významného autora. Přistupujeme ke všemu se stejnou péčí, aby byl výsledek co nejlepší, a to je nejdůležitější.

Baví vás víc o umění vykládat, nebo ho restaurovat?

To nemůžu jednoznačně říct, baví mě obojí, protože se to skvěle propojuje. Z restaurování mám velký respekt. Jsem ráda, že můžu být díly obklopena každý den, navíc v tak úžasných prostorách Fakulty restaurování. Když na fakultu přijede návštěva nebo o prohlídku projeví zájem veřejnost, ráda se toho ujímám a seznamuji je s tím, co se za dveřmi fakulty nalézá. Na katedře humanitních věd se navíc cítím jako doma.

MgA. Mgr. Věra Sejkorová Kašparová vystudovala Restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech, Restaurování a konzervace děl knižní kultury na Fakultě restaurování a Dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě. Od roku 2022 působí na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice jako asistent v Ateliéru restaurování uměleckých děl na papírové a plátěné podložce a od dubna už pouze na Katedře humanitních věd, kde se zabývá křesťanskou ikonografií a barokním uměním v Čechách. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Archiv Věry Sejkorové Kašparové
Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 114, v tištěné i on-line podobě.

Vědci i sami vysokoškoláci Univerzity Pardubice zpestřili program Sportovního parku atraktivním populárně-naučným programem na stanovišti s názvem Science Point.

Univerzita Pardubice návštěvníky provedla světem moderní vědy hravou formou – pomocí zábavných ukázek, kvízů i interaktivních demonstrací z různých oborů. V univerzitním stánku měly děti možnost vyzkoušet i pohybové aktivity.

Nedílnou součástí Sportovního parku je univerzita už řadu let. Podívejte se, co všechno jsme letos během celého týdne na našem stanovišti zažili.

Nejen celý život, ale dokonce po mnoho generací může sloužit kvalitně vyrobený herbář. Důkazem je v Česku zřejmě nejstarší dochovaná sbírka sušených přírodnin z Muzea Broumovska na Náchodsku. Je jí právě 430 let a aby zůstala zachována, prochází nyní restaurováním, které provádí děkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Herbář s celkem 358 vylisovanými rostlinami a ilustracemi, který vytvořil v roce 1595 Johann Brehe z Überlingu v jižním Německu, má mimořádnou historickou i uměleckou hodnotu. Dochoval se totiž v původní celousňové vazbě bez dobových zásahů. Vzhledem ke svému stáří je ale přece jen už dost poškozený. Pracovníci broumovského muzea proto uvítali, když byl schválen projekt na záchranu této vzácné knihy zrestaurováním. Náklady byly vyčísleny na 260 tisíc.

Precizní provedení

Díky restaurování byly po letech získány i nové poznatky o vzácné knize. „V době vzniku prvních herbářů bylo zvykem, že se vázaly do podoby knih. V případě broumovského herbáře byla ale nejdříve vyrobena kniha, do které Brehe postupně vlepoval sušené rostliny,“ odhalil Radomír Slovik, děkan pardubické fakulty restaurování, který dílo renovuje. Vyzdvihl přitom preciznost při lepení rostlin klihem vyrobeným z měchýřů jeseterů. „Celoplošné lepení je jedním z důvodů, proč se dochovaly až do současnosti,“ uvedl.

Ovčí kůže na buku

Bohaté vyvedení vazby s pětimilimetrovými deskami z buku, pokrytými ovčí kůží, s kováním a sponami dokládají majetnost objednavatele díla. Kniha má 214 stran, po obvodu orámovaných žlutou linkou, přičemž značnou část její plochy zabírá samotná rostlina. Nad ní je v latině a v němčině uveden název a pod ní je text. Rostliny jsou v mnoha případech doplněné malbou. Autor ilustrace použil k doplnění chybějících částí rostlin jako třeba plodů a kořenů, k vyobrazení terénu a také zvířat.

Za rok na výstavu

Po dokončení restaurování, které se plánuje na listopad, získá herbář svoji někdejší krásu a stane se zřejmě žádaným exponátem. „Zájem o jeho zapůjčení již projevilo Národní zemědělské muzeum, které plánuje v roce 2026 na zámku Kačina uspořádat výstavu herbářů. O rok později bude restaurovaná památka prezentována na velké výstavě v Praze,“ uvedl vedoucí Muzea Broumovska Michal Bureš.

Autor: Aha! Článek vyšel 3. srpna v online vydání.