Zveme Vás na vernisáž výstavy, s názvem O (KRAJE), 3. ročník výstavy studentského plenéru, která se uskuteční v úterý 9. 11. 2021 od 16.00 hodin v Červené věži.

Jiráskova 3, Litomyšl, 570 01.

Zdánlivě nesourodá dvojice žen. Východočeška a Jihoafričanka, které se potkaly až v Pardubicích jako kolegyně na univerzitě. Spojil je smysl pro humor i touha komunikovat v době covidové. Během ní natočily sérii videí „Let’s communicate“ s ambicí naučit i pobavit. Irena Podlásková a Zaan Bester z Jazykového centra za tento nápad získaly cenu Počin doby covidové a s aktivitami nekončí.

Jak vznikl nápad natáčet krátká výuková videa?

Irena: Když jsme se v březnu 2020 všichni na univerzitě ocitli v nařízené izolaci, řekla jsem si, že důležité je naopak zůstat jakkoliv v kontaktu a komunikovat. Jednoduše nemít strach, zachovat si nadhled, zdravý rozum a humor. Základní koncept videa v angličtině se dvěma až třemi výrazy a otevřenou otázkou jsme měli od začátku. Pilotní díl jsme si samy natočily z prostor toalet, abychom se obě vešly do záběru. S profesionálním zpracováním nápadu nám pak výrazně pomohlo oddělení propagace univerzity.

Zaan: Začaly jsme jednoduchými a novými pojmy v době koronaviru: společenský odstup a rouška.

Před kamerou vypadáte velmi přirozeně, hrály jste někdy divadlo?

Irena: Učitel je taky trochu herec. Takže obě máme bohaté herecké zkušenosti (smích).

Zaan: Naposledy jsem vystupovala jako dítě ve školních představeních. Miluji divadlo, ale jako divák. Nebyla bych si schopna zapamatovat všechen text, který musí herci říkat. Někdy je pro mě těžké naučit se i naše krátké dialogy.

Kdo z vás dvou srší větším vtipem?

Irena: Možná já? Mám poměrně nutkavou potřebu brát věci s humorem. Zaan má skvělý smysl pro humor. V našem tandemu je ale ona ta víc zodpovědná, systematická a svědomitá.

Zaan: Musím říct, že Irena. Já jsem asi vážnější a konzervativnější a ona to vyvažuje svými divokými a šílenými nápady.

Jak se rodí vaše nápady?

Irena: Jejich „porody“ zatím probíhají lehce. Pořád se totiž něco děje. V rámci našich sociálních bublin i globálně. Ze začátku videa hodně reagovala na lockdown, později jsme náš záběr rozšířily i na místa a události spojené s univerzitou. Pro vytvoření krátkého scénáře nám obvykle stačí dávka kofeinu v univerzitní kavárně.

Zaan: Část epizod souvisí s univerzitou a něčím zajímavým, co chceme ukázat, nebo jen se zábavou, když si před kameru vezmeme třeba štěňata. Poté se rozhodneme, které výrazy z daného tématu by byly užitečné pro ty, kteří nás sledují.

Už jste se někdy pohádaly?

Irena: Hádkou bych to nenazvala. Na všechno nemáme stejný názor, většinou je ale výměna názorů inspirativní a neohrožuje náš záměr něco vytvořit a dokončit.

Zaan: (smích) Ještě ne! Máme štěstí, že mezi námi nejsou velké neshody. Někdy máme různé představy o dialogu, o scénáři nebo o tom, jak ho natočit. Ale obě chápeme, co je možné, co funguje, co není tak vtipné, co může být trochu riskantní, a pak to přijmeme a v případě potřeby změníme přístup.

Jak se doplňujete?

Irena: Já vymýšlím a piju kávu, Zaan pak dodělá veškerou další práci. Myslím, že je to vyvážené (smích).

Zaan: Irena má rozhodně kreativnější mysl a úžasné nápady, na které bych nikdy nepřišla. Myslím, že já poskytuji určitou rovnováhu té kreativní stránce, takže se dobře doplňujeme.

Už vás někdo poznal na ulici?

Irena: Naposledy se na mě obrátila s dotazem studentka, která mi prováděla stěr tyčinkou v rámci antigenního testu v univerzitní aule: „Vy jste ta paní z toho videa, co nám tu běží celý den, že jo?“

Zaan: Ano, v kampusu nejčastěji. Nejzábavnější reakce, kterou jsem zažila, ale byla mimo kampus. Zaměstnanec univerzity mě viděl ve skupině lidí a hlasitě zakřičel „Let’s communicate!“ Byla jsem trochu v rozpacích, ale oceňuji uznání a to, že lidé naše videa sledují.

Berete si i náměty z osobního života?

Irena: Rozhodně. Například epizoda o tom, co lze zažít během distanční výuky, je na nich postavená. Já si v našich videích plním i některé své sny, například jezdit po kampusu na koni.

Zaan: Určitě do nich promítáme i osobní zážitky. Opravdu jsem si ze začátku myslela, že Dopravní fakulta Jana Pernera odkazuje na nějakou slavnou ženu. Ve skutečnosti na mě udělaly dojem všechny slavné ženy, po kterých jsou pojmenovány ulice ve městě: Karla IV., Jozefa Gabčíka, Jana Kašpara (smích). A to jsme v epizodě o Janu Pernerovi s Irenou využily.

Kdo píše scénáře?

Irena: Tvoříme je společně. Vždy se na ten proces brainstormingu moc těším. Smějeme se, škrtáme, plánujeme. Některé repliky se pak na místě spontánně mění, ale kostra zůstává.

Kdo se s vámi už ve videu objevil?

Irena: Kolegové z Jazykového centra i z ostatních fakult, čeští i zahraniční studenti, městští policisté na koních, můj pes Artur. Někteří byli dokonce ochotní skočit do Labe, šplhat po stromech, vylézt na univerzitní kámen, běhat v mrazu po kampusu.

Zaan: A taky to byl samozřejmě pan rektor. Nejčastějším hostem je ale Artur.

Na které natáčení nejraději vzpomínáte?

Irena: Na díl, kde jsme představovaly fakulty univerzity a na jízdu na koni za doprovodu Městské policie Pardubice. Taky na improvizovanou bitvu se studenty Fakulty elektrotechniky a informatiky v duchu Counter-Strike při natáčení epizody o E-sports.

Zaan: Několik epizod bylo nezapomenutelných. Natáčení „Rozběhejme univerzitu“ venku, když silně mrzlo a sněžilo, koně městské policie v kampusu nebo zábava při natáčení vánoční epizody s našimi úžasnými kolegy.

A které video mělo největší ohlas?

Irena: Největší počet zhlédnutí má zatím video s naším studentem Richardem Hynkem, mistrem světa v Trifecta Spartan Race za rok 2019. Chtěly jsme v prázdném kampusu chytit alespoň jednoho studenta, kterého jsme objevily. Ale ten byl proklatě rychlý.

Zaan: Když jsme tehdy s Irenou běhaly po kampusu, natáčelo se na tři různé kamery, včetně dronu, a střihač Radek dodal skvělou hudbu ve stylu „Mission Impossible“. Byla to zábava a výsledek byl lepší, než jsme si představovaly. Bylo skvělé vidět, že se to líbí i divákům.

S kým natáčíte?

Irena a Zaan: Kolegové Petr Špaček a Radek Plžík z Univerzitního konferenčního centra mají na starosti kameru a střih. Lenka Čermáková z Oddělení propagace a vnějších vztahů zajišťuje propagační materiály, vyjednává s fakultami a nastavuje tolik potřebné mantinely. A Ondřej Srb z oddělení propagace je také vždy připraven s dalším nápadem, pomocnou rukou a podporou.

Zaan: Máme úžasný „Dream Team“, který pomáhá uskutečnit naše bláznivé nápady. Kameraman Petr má skvělý smysl pro humor. Pokud ho rozesmějeme, tak víme, že to bude vtipné. Radek pak vybere nejlepší záběry a dotáhne je k dokonalosti.

Pro koho jsou vaše videa?

Irena: Původně byla videa určená našim studentům, případně kolegům v jazykových kurzech pro zaměstnance. Spamujeme jimi ale také své rodiny, kamarády, známé. Je těžké uniknout (smích).

Zaan: Doufáme, že se publikum rozrostlo a že i další lidé je považují za zajímavé, užitečné nebo se jimi prostě jen baví.

Chystáte nový projekt?

Irena: Spíš bychom chtěly dále rozšiřovat spolupráci s kolegy i studenty a pokračovat.

Zaan: Máme dostatek témat pro epizody až do léta 2022, takže budeme natáčet videa tak dlouho, dokud je lidé budou rádi sledovat.

Vaše videa letos ocenila Česká a Slovenská Asociace Jazykových Center. Co pro vás znamená cena za Počin doby covidové?

Irena: Beru to jako dárek. To, že si někdo všimne, případně ocení vaši práci a snahu, je vždy moc fajn.

Zaan: Pandemie nás přiměla přemýšlet jinak, jak být kreativní při hledání řešení. Toto ocenění mi dává naději, že se nám to alespoň trochu podařilo. Větší naději ale vkládám v to, že ačkoli tento projekt začal během krize covid, je to něco, co bude životaschopné i nadále. Že v naší práci zůstaneme inovativní a kreativní.

Mgr. Irena Podlásková (1968)

Vystudovala němčinu a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V Jazykovém centru Univerzity Pardubice vyučuje odbornou angličtinu. Koordinuje také v rámci projektu ESPRO jazykovou výuku pro zaměstnance univerzity. Ráda zkoumá možnosti e-learningu, věnuje se prezentačním dovednostem a interkulturní komunikaci. Miluje jízdu na koni, plavání, zpívá v kapele RichMek. Nedávno objevenou vášní je pro ni sjíždění řek na paddleboardu.

 

MPhil. Zaan Bester (1978)

Vystudovala angličtinu a lingvistiku. Dvě desetiletí působila na Stellenbosch University poblíž Kapského Města v Jižní Africe, kde vyučovala akademické psaní, anglický jazyk pro specifické účely. V roce 2018 se rozhodla přijmout novou profesionální výzvu a od té doby pracuje v Jazykovém centru UPCE a v Oddělení propagace a vnějších vztahů. Mezi její akademické zájmy patří interkulturní komunikace, kombinovaná výuka (blended learning), publikační činnost v angličtině a tvorba kurzů pro výuku. Ráda jezdí na výlety a chodí na túry, poznává nová místa, sleduje zajímavé dokumenty.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Univerzitu Pardubice v pondělí 25. 10. navštívila Chargée d´Affaires Velvyslanectví Spojených států amerických v České republice Jennifer Bachus. S rektorem Jiřím Málkem jednala o možnosti další spolupráce v oblasti vědy a výzkumu a společně zasadili v kampusu, mezi univerzitními kolejemi, pamětní strom přátelství.

Od rektora obdržela Pamětní medaili Univerzity Pardubice a podepsala se do pamětní knihy.

Spolupráce s americkými vysokoškolskými a vědeckými institucemi je pro Univerzitu Pardubice velice významná. Její vědci spolupracují se svými americkými kolegy na zahraničních výzkumných projektech, účastní se pravidelně mezinárodních vědeckých konferencí v USA pořádaných, jsou zváni na přednášky na amerických institucích nebo zvou své americké kolegy k přednáškám na UPCE.

Téměř 700  studentů, zaměstnanců, ale také občanů Pardubic využilo nabídku očkování proti covidu-19. Možnost využili také pardubičtí středoškoláci. Nechali se naočkovat přímo v univerzitním kampusu. Vysoká škola opakovaně poskytla zdravotníkům zázemí ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. „Uvědomujeme si, že očkování představuje nejúčinnější cestu, jak chránit zdraví a životy nás všech a zároveň umožňuje plnohodnotné vzdělávání,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Andrea Koblížková.

Očkovací kamion bude přistavený znovu v úterý 30. 11. a ve středu 1. 12., v pátek 10. 12. a  v středu 15. 12. 2021 od 9 do minimálně 17 hodin na stejném místě v kampusu. 

Namalovala stovky obrazů s vlky a některé z nich vystavuje v přírodě. V lese je vidí nejen lidé, ale i divoká zvěř. Lenka Černota je absolventkou Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a na studium má ty nejlepší vzpomínky. „Bylo to báječné období. Osvojila jsem si základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes,“ říká umělkyně.

Vlci, to je téma, které prochází celou vaší tvorbou. Má být tajemná?

Někomu to tak může připadat, ale já ji tajemnou nedělám. Maluju to, co žiju.

V antice byl vlk jedním ze symbolů boha Apollona. Nejznámější kapitolská vlčice vychovávala Romula a Rema, zakladatele Říma. Ve středověku byl vnímán jako démon, který na sebe bere i podobu čarodějnice. Jakou symboliku má vlk ve vaší tvorbě?

Pro mě je symbol vlka zdroj. Baví mě, dává, inspiruje, irituje, chrání mě. Zdroj souboru nehmotných vjemů, ze kterého si člověk vybírá nebo čerpá.

Malujete i něco jiného?

Vlci posledních deseti let moji tvorbu zaštítili, ale nejsou jediným zdrojem. Mám vícero témat, která vychází z okamžitých vjemů, situací, ročního období.

Zajímám se o původ a vliv na selekci zobrazovaného, tedy na základě čeho vybíráme a zhmotňujeme nehmotné informace, a především o samotný proces zobrazování. Co je malba schopna zprostředkovat a do jaké míry. Jaký je to nosič. Co dovolí barevnost, jak se zapisuje proces v povrchu a uvnitř malby, kde je hranice malby.

Jste absolventkou Fakulty restaurování. To je vlastně taková rodinná škola. Co se vám z Litomyšle, kde fakulta sídlí, vybaví?

Litomyšl vnímám jako výjimečné místo. Na fakultu jsem nastoupila hned po gymnáziu a patřila jsem mezi nejmladší v ročníku. Byla to má první vysoká škola a dala mi živý základ. Skvělý punk, výjimeční lidé, pedagogové, město. Zažila jsem éru, kdy jsme na Piaristické koleji topili v kamnech a celé prázdniny jsme měli povinné praxe. Bylo to báječné období. V ateliéru nástěnné malby a sgrafita jsem si osvojila základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes. V ročníku nás bylo dvanáct, navzájem jsme si pomáhali a učili jsme se od sebe. Spolužáci jsou dodnes mí nejlepší přátelé.

Studovala jste také v Polsku. Co jste se naučila?

Polsky malovat, mluvit a myslet. Krakov a ASP v Krakově patří do období plného experimentů v malbě, sochařině a grafice.

Loni v srpnu jste měla velkou výstavu v pražské holešovické Bold Gallery s názvem Vlčina. Jaký jste z ní měla pocit?

Především mi přinesla novou zkušenost. Možnost vidět svá velkoformátová plátna pohromadě v jiných souvislostech, než do kterých jsem je stavěla já sama. Byla tam interakce diváků. Jsem velmi vděčná panu Oldřichu Hejtmánkovi a všem lidem z Bold Gallery, panu kurátoru Radku Wohlmuthovi, že mi to umožnili. Výstava mi poskytla odstup od obrazů, jak fyzický, tak i mentální.

Čím malujete?

Převládá klasická olejomalba. Oleje mají svoji vlastní hlubokou barevnost, vůni, hutnost, váhu, fyzickou váhu barvy na plátně, která pulzuje. Na některých obrazech to kombinuji i s jinými médii, zaleží na konkrétním obraze, co má ukázat.

Existuje autor, který by vaši tvorbu inspiroval?

Já se nikdy nechtěla někým inspirovat, rovněž jsem nikdy nestudovala žádného autora detailně. Samozřejmě se mi líbí spousta umělců, jak starých, tak současných. Nežijeme v izolaci, informace a vjemy jsou kolem nás, a to já všechno vnímám. Mám barevnou paměť. Vizuální vzpomínka toho, co jsem viděla nebo se mi líbilo, se občas objeví v tom, co dělám, ale mnou přetráveno do jiné formy.

Když mluvíte o těch barvách… Jste držitelkou patentu. Jakého?

Jedná se o způsob přípravy pigmentu z odpadního materiálu při zpracování bauxitové rudy. Získala jsem pigment, který má dobré optické vlastnosti a stálost.

Zajímavé také je, že svá díla necháváte vystavená v přírodě. Co se s nimi děje, vidíte prostřednictvím fotopastí. Viděla jste u fotopastí vlky?

Vlci jsou na každém snímku.

Viděla jsem u nich divoká prasata, jelení a srnčí zvěř, spoustu lesního ptactva, kuny, lišky, zajíce a také lidi. Teď mám nově past umístěnou v oblasti Svitavska, a tam jsou častými návštěvníky jeleni a laně siky japonského, lišky, mufloni a srnčí zvěř.

Kolik těchto zvířat (vlků) jste už namalovala?

Nemám to spočítané. Víc než sto, méně než tisíc.

A kolik jste jich viděla?

Měně než tisíc, více než dva. 

Pocházíte z myslivecké rodiny. Tatínek byl hajný?

Nikoli. Dědeček, pradědeček a prapradědeček byli lesníci. Tatínek je lovec.

V době, kdy umění nemá své diváky, čemu se věnujete?

Maluji stále. Moje obrazy mají diváky i nadále, zvířecí i lidské.

Učíte?

Já se pořád učím. Vedu v Praze nárazové workshopy – Jamming. Jedná se jednodenní víkendové kurzy pro Ateliér radostné tvorby, který pracuje s handicapovanými umělci a veřejností. Online kurzy nepořádám.

Máte raději zvířata než lidi?

Obojí si zaslouží lásku.

Lenka Černota (1985)

Narodila se v Mělníku. Je absolventkou několika vysokých škol. V letech 2004 – 2008 studovala v ateliéru nástěnné malby a sgrafita na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice (BcA.). Inženýrský titul získala na Hornicko-geologické fakultě VŠB – Technické univerzitě Ostrava, kde také v roce 2014 dokončila doktorské studium. V letech 2009-2011 pobývala v Krakově na Akademii výtvarných umění a odtud se přesunula do Prahy, kde v roce 2015 úspěšně ukončila studium na Akademii výtvarných umění (MgA.).

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Velká studentská akce Příliv obsadila po dvouleté pauze opět kampus Univerzity Pardubice. Tisíce studentů prvních i druhých ročníků, kteří pravou atmosféru vysoké školy kvůli pandemii nezažili, měli možnost poznat univerzitními spolky, získat informace o zahraničních studijních pobytech, užít si sportovní i výtvarné aktivity. Ale také poslechnout si univerzitní soubory nebo kapely.

Vysokoškolákům zahrál písničkář Jakub Ondra a rovněž skupina Vypsaná fixa, která kdysi začínala zkoušet právě na kolejích pardubické vysoké školy. Nový akademický rok začal v tomto týdnu na všech sedmi fakultách Univerzity Pardubice. Nově letos nastoupilo asi 3 tisíce studentů.

Noc vědců 2021 na Univerzitě Pardubice se odehrála opět naživo. Šestihodinový program nabitý zábavnou vědou probíhal v univerzitním kampusu a v prostorách Dopravní fakulty Jana Pernera v pátek 24. září. Na zajímavé experimenty a kvízy se přišlo podívat téměř 1 000 návštěvníků. Tématem, které letos propojilo všechny pokusy i aktivity, byl čas.

Děkujeme všem, kteří nás navštívili!

Dejte nám vědět, co se vám na akci líbilo a vyplňte dotazník k Noci vědců. 

Univerzita Pardubice letos opět představila tisícům návštěvníků vědu hravou formou ve svém speciálním Science Pointu. Popularizátoři vědy připravili program, který nabídl sedmidenní šňůru ukázek vědy i kontaktních her v rámci pardubického Sportovního parku. 

Fakultu restaurování Univerzity Pardubice povede opět Mgr. BcA. Radomír Slovik.  Expert na restaurování dokumentů a knižní vazby bude v čele fakulty i další čtyři roky. Děkana zvolila většina z devítičlenného akademického senátu fakulty jako kandidáta na děkana a  do funkce ho přímo na fakultě v Litomyšli oficiálně uvedl rektor UPCE Jiří Málek.  Druhé funkční období Radomíra Slovika začne 1. září.

„Mým cílem je udržet kvalitu výuky a propojit ji s praxí nejen v České republice, ale také v zahraničí. Záleží mi na tom, abychom si na fakultě udrželi inspirativní a tvůrčí prostředí pro mé kolegy a zejména pro studenty. Chci, aby naši absolventi byli oceňovanými špičkovými restaurátory a experti fakulty pokračovali v projektech na mezinárodní úrovni i v práci na nejcennějších dílech u nás,“ uvedl děkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Mgr. BcA. Radomír Slovik.

Mgr. BcA. Radomír Slovik (40 let) je absolventem Institutu Restaurování a konzervačních technik, o.p.s. v Litomyšli (2004). V roce 2011 absolvoval také magisterské studium Kulturních dějin na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Jeho oborem je konzervace a restaurování dokumentů z papíru, také pergamenů, usní, pečetí a knižní vazby. Byl u založení fakultního Ateliéru restaurování uměleckých děl na papírové podložce (2005) a od roku 2006 vedl Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů. Několik let stál v čele Akademického senátu Fakulty restaurování a od roku 2014 působil jako proděkan pro vědu a tvůrčí činnost. Je třetím mužem v čele Fakulty restaurování v Litomyšli. Prvním děkanem byl zvolen 1. listopadu 2005 doc. Jiří Novotný, ak. sochař (2005 – 2009), kterého vystřídal Ing. Karol Bayer (2009 – 2017), dnes proděkan.

Jejich boom nekončí. Naopak nabírá na síle. Fenomén podcastů se šíří internetem. Zasáhnul taky pardubickou univerzitu. Své osobnosti, úspěšné studenty i absolventy chce díky vlastní tvorbě představit širší veřejnosti.

„Sice máme univerzitní časopis, ale ten je spíš takový interní. Naši hosté jsou obecně inspirativní. Vůbec prvním byl pan rektor. I když je excelentním vědcem, byl rozhovor osobnější. Mluvil tam o své knize Věda a jiné lásky. Těmi láskami přitom myslí koníčky a záliby. Málokdo tuší, že fotografuje, sbírá staré fotoaparáty a taky se už v dětství začal učit japonsky, rád poznává cizí země,“ říká jedna z moderátorek Věra Přibylová. Tou další je Šárka Rusnáková.

UPCE On Air

Koho uslyšíte?

Celkem má podle Přibylové univerzita natočených 10 dílů a postupně je každé druhé pondělí vysílá na webu i v aplikacích. Dohledat se k audiu dá taky video. „Kromě pana rektora jsme si pozvali i studenta Petra Václavka z fakulty ekonomicko-správní, který během pandemie pořádal charitativní fiktivní zápas ve futsale. Přivítali jsme taky mladou vědkyni Michaelu Chocholouškovou z excelentního vědeckého týmu profesora Michala Holčapka, který se zabývá výzkumem rakoviny slinivky.“

Rozhovorem prošel taky absolvent dopravní fakulty Jiří Čáp. „Ten pracuje v logistické firmě a na autodromu ve Vysokém Mýtě, takže povídal o motosportu. Mezi hosty jsme měli i dva historiky – Pavel Marek je spoluautorem výstavy na pardubickém zámku Pernštejnské ženy a Evropa. Vladan Hanulík se pro změnu zabývá dějinami těla, dějinami medicíny. Pozvali jsme taky Marcelu Pejchalovou z fakulty chemicko-technologické, která se zabývá rozbory vody anebo docenta Černohorského z fakulty ekonomicko-správní na téma Jak peníze v čase ztrácí svou hodnotu.“

Cizojazyčná verze

Protože na univerzitě studuje přes 400 zahraničních studentů a působí tam zahraniční akademici, vznikají i speciální anglické podcasty. Moderuje je Zaan Bester z Jihoafrické republiky. „Povídala si třeba se studentem z Jemenu, kterým zmítá válka a různé politické problémy. Jeho zajímavý příběh určitě stojí za poslech,“ doporučuje Přibylová.

Na natáčení podcastu autoři využívají vlastní studio Univerzitního konferenčního centra. V logu podcastu je symbolika křídel složená ze šestnácti otisků prstů. „Dřív jsme tento motiv použili v kampani pro uchazeče. Jmenovala se Studuj na UPCE a nechej tu svůj otisk. Naši hosté taky nechávají v podcastu takový symbolický otisk. Navíc křídla evokují lehkost a my se snažíme podcasty dělat odlehčeně.“

Článek je se svolením převzat z Českého rozhlasu Pardubice.