Univerzitu Pardubice v pondělí 25. 10. navštívila Chargée d´Affaires Velvyslanectví Spojených států amerických v České republice Jennifer Bachus. S rektorem Jiřím Málkem jednala o možnosti další spolupráce v oblasti vědy a výzkumu a společně zasadili v kampusu, mezi univerzitními kolejemi, pamětní strom přátelství.

Od rektora obdržela Pamětní medaili Univerzity Pardubice a podepsala se do pamětní knihy.

Spolupráce s americkými vysokoškolskými a vědeckými institucemi je pro Univerzitu Pardubice velice významná. Její vědci spolupracují se svými americkými kolegy na zahraničních výzkumných projektech, účastní se pravidelně mezinárodních vědeckých konferencí v USA pořádaných, jsou zváni na přednášky na amerických institucích nebo zvou své americké kolegy k přednáškám na UPCE.

Téměř 700  studentů, zaměstnanců, ale také občanů Pardubic využilo nabídku očkování proti covidu-19. Možnost využili také pardubičtí středoškoláci. Nechali se naočkovat přímo v univerzitním kampusu. Vysoká škola opakovaně poskytla zdravotníkům zázemí ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. „Uvědomujeme si, že očkování představuje nejúčinnější cestu, jak chránit zdraví a životy nás všech a zároveň umožňuje plnohodnotné vzdělávání,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Andrea Koblížková.

Očkovací kamion bude přistavený znovu v úterý 30. 11. a ve středu 1. 12., v pátek 10. 12. a  v středu 15. 12. 2021 od 9 do minimálně 17 hodin na stejném místě v kampusu. 

Namalovala stovky obrazů s vlky a některé z nich vystavuje v přírodě. V lese je vidí nejen lidé, ale i divoká zvěř. Lenka Černota je absolventkou Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a na studium má ty nejlepší vzpomínky. „Bylo to báječné období. Osvojila jsem si základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes,“ říká umělkyně.

Vlci, to je téma, které prochází celou vaší tvorbou. Má být tajemná?

Někomu to tak může připadat, ale já ji tajemnou nedělám. Maluju to, co žiju.

V antice byl vlk jedním ze symbolů boha Apollona. Nejznámější kapitolská vlčice vychovávala Romula a Rema, zakladatele Říma. Ve středověku byl vnímán jako démon, který na sebe bere i podobu čarodějnice. Jakou symboliku má vlk ve vaší tvorbě?

Pro mě je symbol vlka zdroj. Baví mě, dává, inspiruje, irituje, chrání mě. Zdroj souboru nehmotných vjemů, ze kterého si člověk vybírá nebo čerpá.

Malujete i něco jiného?

Vlci posledních deseti let moji tvorbu zaštítili, ale nejsou jediným zdrojem. Mám vícero témat, která vychází z okamžitých vjemů, situací, ročního období.

Zajímám se o původ a vliv na selekci zobrazovaného, tedy na základě čeho vybíráme a zhmotňujeme nehmotné informace, a především o samotný proces zobrazování. Co je malba schopna zprostředkovat a do jaké míry. Jaký je to nosič. Co dovolí barevnost, jak se zapisuje proces v povrchu a uvnitř malby, kde je hranice malby.

Jste absolventkou Fakulty restaurování. To je vlastně taková rodinná škola. Co se vám z Litomyšle, kde fakulta sídlí, vybaví?

Litomyšl vnímám jako výjimečné místo. Na fakultu jsem nastoupila hned po gymnáziu a patřila jsem mezi nejmladší v ročníku. Byla to má první vysoká škola a dala mi živý základ. Skvělý punk, výjimeční lidé, pedagogové, město. Zažila jsem éru, kdy jsme na Piaristické koleji topili v kamnech a celé prázdniny jsme měli povinné praxe. Bylo to báječné období. V ateliéru nástěnné malby a sgrafita jsem si osvojila základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes. V ročníku nás bylo dvanáct, navzájem jsme si pomáhali a učili jsme se od sebe. Spolužáci jsou dodnes mí nejlepší přátelé.

Studovala jste také v Polsku. Co jste se naučila?

Polsky malovat, mluvit a myslet. Krakov a ASP v Krakově patří do období plného experimentů v malbě, sochařině a grafice.

Loni v srpnu jste měla velkou výstavu v pražské holešovické Bold Gallery s názvem Vlčina. Jaký jste z ní měla pocit?

Především mi přinesla novou zkušenost. Možnost vidět svá velkoformátová plátna pohromadě v jiných souvislostech, než do kterých jsem je stavěla já sama. Byla tam interakce diváků. Jsem velmi vděčná panu Oldřichu Hejtmánkovi a všem lidem z Bold Gallery, panu kurátoru Radku Wohlmuthovi, že mi to umožnili. Výstava mi poskytla odstup od obrazů, jak fyzický, tak i mentální.

Čím malujete?

Převládá klasická olejomalba. Oleje mají svoji vlastní hlubokou barevnost, vůni, hutnost, váhu, fyzickou váhu barvy na plátně, která pulzuje. Na některých obrazech to kombinuji i s jinými médii, zaleží na konkrétním obraze, co má ukázat.

Existuje autor, který by vaši tvorbu inspiroval?

Já se nikdy nechtěla někým inspirovat, rovněž jsem nikdy nestudovala žádného autora detailně. Samozřejmě se mi líbí spousta umělců, jak starých, tak současných. Nežijeme v izolaci, informace a vjemy jsou kolem nás, a to já všechno vnímám. Mám barevnou paměť. Vizuální vzpomínka toho, co jsem viděla nebo se mi líbilo, se občas objeví v tom, co dělám, ale mnou přetráveno do jiné formy.

Když mluvíte o těch barvách… Jste držitelkou patentu. Jakého?

Jedná se o způsob přípravy pigmentu z odpadního materiálu při zpracování bauxitové rudy. Získala jsem pigment, který má dobré optické vlastnosti a stálost.

Zajímavé také je, že svá díla necháváte vystavená v přírodě. Co se s nimi děje, vidíte prostřednictvím fotopastí. Viděla jste u fotopastí vlky?

Vlci jsou na každém snímku.

Viděla jsem u nich divoká prasata, jelení a srnčí zvěř, spoustu lesního ptactva, kuny, lišky, zajíce a také lidi. Teď mám nově past umístěnou v oblasti Svitavska, a tam jsou častými návštěvníky jeleni a laně siky japonského, lišky, mufloni a srnčí zvěř.

Kolik těchto zvířat (vlků) jste už namalovala?

Nemám to spočítané. Víc než sto, méně než tisíc.

A kolik jste jich viděla?

Měně než tisíc, více než dva. 

Pocházíte z myslivecké rodiny. Tatínek byl hajný?

Nikoli. Dědeček, pradědeček a prapradědeček byli lesníci. Tatínek je lovec.

V době, kdy umění nemá své diváky, čemu se věnujete?

Maluji stále. Moje obrazy mají diváky i nadále, zvířecí i lidské.

Učíte?

Já se pořád učím. Vedu v Praze nárazové workshopy – Jamming. Jedná se jednodenní víkendové kurzy pro Ateliér radostné tvorby, který pracuje s handicapovanými umělci a veřejností. Online kurzy nepořádám.

Máte raději zvířata než lidi?

Obojí si zaslouží lásku.

Lenka Černota (1985)

Narodila se v Mělníku. Je absolventkou několika vysokých škol. V letech 2004 – 2008 studovala v ateliéru nástěnné malby a sgrafita na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice (BcA.). Inženýrský titul získala na Hornicko-geologické fakultě VŠB – Technické univerzitě Ostrava, kde také v roce 2014 dokončila doktorské studium. V letech 2009-2011 pobývala v Krakově na Akademii výtvarných umění a odtud se přesunula do Prahy, kde v roce 2015 úspěšně ukončila studium na Akademii výtvarných umění (MgA.).

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Velká studentská akce Příliv obsadila po dvouleté pauze opět kampus Univerzity Pardubice. Tisíce studentů prvních i druhých ročníků, kteří pravou atmosféru vysoké školy kvůli pandemii nezažili, měli možnost poznat univerzitními spolky, získat informace o zahraničních studijních pobytech, užít si sportovní i výtvarné aktivity. Ale také poslechnout si univerzitní soubory nebo kapely.

Vysokoškolákům zahrál písničkář Jakub Ondra a rovněž skupina Vypsaná fixa, která kdysi začínala zkoušet právě na kolejích pardubické vysoké školy. Nový akademický rok začal v tomto týdnu na všech sedmi fakultách Univerzity Pardubice. Nově letos nastoupilo asi 3 tisíce studentů.

Noc vědců 2021 na Univerzitě Pardubice se odehrála opět naživo. Šestihodinový program nabitý zábavnou vědou probíhal v univerzitním kampusu a v prostorách Dopravní fakulty Jana Pernera v pátek 24. září. Na zajímavé experimenty a kvízy se přišlo podívat téměř 1 000 návštěvníků. Tématem, které letos propojilo všechny pokusy i aktivity, byl čas.

Děkujeme všem, kteří nás navštívili!

Dejte nám vědět, co se vám na akci líbilo a vyplňte dotazník k Noci vědců. 

Univerzita Pardubice letos opět představila tisícům návštěvníků vědu hravou formou ve svém speciálním Science Pointu. Popularizátoři vědy připravili program, který nabídl sedmidenní šňůru ukázek vědy i kontaktních her v rámci pardubického Sportovního parku. 

Fakultu restaurování Univerzity Pardubice povede opět Mgr. BcA. Radomír Slovik.  Expert na restaurování dokumentů a knižní vazby bude v čele fakulty i další čtyři roky. Děkana zvolila většina z devítičlenného akademického senátu fakulty jako kandidáta na děkana a  do funkce ho přímo na fakultě v Litomyšli oficiálně uvedl rektor UPCE Jiří Málek.  Druhé funkční období Radomíra Slovika začne 1. září.

„Mým cílem je udržet kvalitu výuky a propojit ji s praxí nejen v České republice, ale také v zahraničí. Záleží mi na tom, abychom si na fakultě udrželi inspirativní a tvůrčí prostředí pro mé kolegy a zejména pro studenty. Chci, aby naši absolventi byli oceňovanými špičkovými restaurátory a experti fakulty pokračovali v projektech na mezinárodní úrovni i v práci na nejcennějších dílech u nás,“ uvedl děkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Mgr. BcA. Radomír Slovik.

Mgr. BcA. Radomír Slovik (40 let) je absolventem Institutu Restaurování a konzervačních technik, o.p.s. v Litomyšli (2004). V roce 2011 absolvoval také magisterské studium Kulturních dějin na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Jeho oborem je konzervace a restaurování dokumentů z papíru, také pergamenů, usní, pečetí a knižní vazby. Byl u založení fakultního Ateliéru restaurování uměleckých děl na papírové podložce (2005) a od roku 2006 vedl Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů. Několik let stál v čele Akademického senátu Fakulty restaurování a od roku 2014 působil jako proděkan pro vědu a tvůrčí činnost. Je třetím mužem v čele Fakulty restaurování v Litomyšli. Prvním děkanem byl zvolen 1. listopadu 2005 doc. Jiří Novotný, ak. sochař (2005 – 2009), kterého vystřídal Ing. Karol Bayer (2009 – 2017), dnes proděkan.

Jejich boom nekončí. Naopak nabírá na síle. Fenomén podcastů se šíří internetem. Zasáhnul taky pardubickou univerzitu. Své osobnosti, úspěšné studenty i absolventy chce díky vlastní tvorbě představit širší veřejnosti.

„Sice máme univerzitní časopis, ale ten je spíš takový interní. Naši hosté jsou obecně inspirativní. Vůbec prvním byl pan rektor. I když je excelentním vědcem, byl rozhovor osobnější. Mluvil tam o své knize Věda a jiné lásky. Těmi láskami přitom myslí koníčky a záliby. Málokdo tuší, že fotografuje, sbírá staré fotoaparáty a taky se už v dětství začal učit japonsky, rád poznává cizí země,“ říká jedna z moderátorek Věra Přibylová. Tou další je Šárka Rusnáková.

UPCE On Air

Koho uslyšíte?

Celkem má podle Přibylové univerzita natočených 10 dílů a postupně je každé druhé pondělí vysílá na webu i v aplikacích. Dohledat se k audiu dá taky video. „Kromě pana rektora jsme si pozvali i studenta Petra Václavka z fakulty ekonomicko-správní, který během pandemie pořádal charitativní fiktivní zápas ve futsale. Přivítali jsme taky mladou vědkyni Michaelu Chocholouškovou z excelentního vědeckého týmu profesora Michala Holčapka, který se zabývá výzkumem rakoviny slinivky.“

Rozhovorem prošel taky absolvent dopravní fakulty Jiří Čáp. „Ten pracuje v logistické firmě a na autodromu ve Vysokém Mýtě, takže povídal o motosportu. Mezi hosty jsme měli i dva historiky – Pavel Marek je spoluautorem výstavy na pardubickém zámku Pernštejnské ženy a Evropa. Vladan Hanulík se pro změnu zabývá dějinami těla, dějinami medicíny. Pozvali jsme taky Marcelu Pejchalovou z fakulty chemicko-technologické, která se zabývá rozbory vody anebo docenta Černohorského z fakulty ekonomicko-správní na téma Jak peníze v čase ztrácí svou hodnotu.“

Cizojazyčná verze

Protože na univerzitě studuje přes 400 zahraničních studentů a působí tam zahraniční akademici, vznikají i speciální anglické podcasty. Moderuje je Zaan Bester z Jihoafrické republiky. „Povídala si třeba se studentem z Jemenu, kterým zmítá válka a různé politické problémy. Jeho zajímavý příběh určitě stojí za poslech,“ doporučuje Přibylová.

Na natáčení podcastu autoři využívají vlastní studio Univerzitního konferenčního centra. V logu podcastu je symbolika křídel složená ze šestnácti otisků prstů. „Dřív jsme tento motiv použili v kampani pro uchazeče. Jmenovala se Studuj na UPCE a nechej tu svůj otisk. Naši hosté taky nechávají v podcastu takový symbolický otisk. Navíc křídla evokují lehkost a my se snažíme podcasty dělat odlehčeně.“

Článek je se svolením převzat z Českého rozhlasu Pardubice. 

Desátým rokem mohou studenti a absolventi hlasovat v soutěži Fakulta roku. V prestižní anketě hodnotí nejen kvalitu výuky, ale také prostředí, ve kterém se vzdělávají. A právě hodnocení studentů a čerstvých absolventů představuje zásadní kritérium, kterým se mohou řídit i budoucí vysokoškoláci při výběru školy.

Tři fakulty Univerzity Pardubice se v předchozích letech dostaly na stupně vítězů. V roce 2019 ve své kategorii zvítězila Fakulta chemicko-technologická. Na předních příčkách v anketě se objevuje přitom pravidelně. Ve stejném roce si vítězství v kategorii odnesla i Fakulta zdravotnických studií a do čela se dostala poprvé v historii soutěže. A prvenství v jednom z ročníků patří i Fakultě restaurování, která sídlí v Litomyšli.

V anketě mohou hlasovat současní i bývalí studenti, kteří ukončili bakalářské nebo magisterské studium v posledních 24 měsících. Index Fakulta roku ukazuje kromě hodnocení samotné kvality, zajímavosti a pestrosti výuky, také dostupnost studia v zahraničí.

Pojďte do toho s námi a podpořte svou fakultu! Hlasujte na https://fakultaroku.cz/ do 31. července 2021.

Část Karlova mostu posprejoval neznámý vandal. Modré nápisy v angličtině jsou na pravé straně zábradlí i podstavci sochy směrem k Pražskému hradu asi od poloviny mostu. „U graffiti je to spíše estetický problém, ale mnohem nebezpečnější je samotné odstraňování, které může způsobit paradoxně daleko větší poškození,“ vysvětlil vedoucí ateliéru restaurování kamene z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Jakub Ďoubal.

Policisté byli přímo na míste a případem se budou zabývat, řekl policejní mluvčí Richard Hrdina.

Nápisy jako například „hate you“, „love“ nebo „sorry“ jsou nastříkány nesmyvatelnou modrou barvou. Posprejovaná je i lampa na mostě. Pražský magistrát se situací již zabývá. „Kolegové z Technické správy komunikací současné graffiti již řeší a bude se pravděpodobně odstraňovat i ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, protože se jeden tag objevil i na jedné ze soch,“ sdělil mluvčí magistrátu Vít Hofman.

„Ta škoda bude rozhodně v desítkách tisíc korun, rozsah je poměrně velký, budeme to řešit s restaurátory, tak abychom nápis odstranili, ale zároveň byli k památce šetrní,“ popsal Hofman. Mluvčí Sdružení výtvarníků Karlova mostu Roman Kotrč odhadl škodu na více než sto tisíc korun.

V posledních měsících to není ojedinělý případ, poslední poškození takzvaným tagem bylo podle mluvčí TSK Barbory Liškové na schodišti na přelomu května a června tohoto roku. Odstranění současných nápisů proběhne v řádu několika hodin, maximálně několika dní podle obtížnosti, uvedla mluvčí.

Protože se jeden z nápisů objevil i na podstavci sochy, provede práci zkušený restaurátor. „Celou věc řeší Městská policie hl. m. Prahy a bude podáno oznámení na Policii ČR,“ dodala Lišková. Podle policejního mluvčího hrozí pachateli až tříleté vězení.

„U graffiti je to spíše estetický problém, ale mnohem nebezpečnější je samotné odstraňování, které může způsobit paradoxně daleko větší poškození,“ vysvětlil vedoucí ateliéru restaurování kamene z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Jakub Ďoubal.

„Bude záviset na typu barvy, může být odstranitelná chemicky, nebo nemusí. Používá se pára na základní omytí, dají se používat rozpouštědla, mikropískování až po laserové čištění na dočištění na hodnotných sochařských dílech,“ přiblížil restaurátorskou praxi Ďoubal.

Most posprejovali vandalové i v minulosti. Loni v prosinci potvrdil pražský městský soud roční podmíněný trest německému turistovi Benjaminu Wittigovi, který spolu se svým bratrem Niclasem Steigerem v létě 2019 posprejoval jeden z pilířů Karlova mostu. Cizinci ponechal také stotisícový peněžitý trest a vyhoštění na pět let.

Obvodní soud pro Prahu 1 v listopadu 2019 rozhodl, že Karlův most posprejovali oba bratři. Steiger vinu od počátku přiznával a už v závěrečné řeči uvedl, že rozsudek přijme. Dodal však, že si neuvědomil, na jak významnou památku graffiti umístil. Starší z bratrů obvinění odmítl. Uvedl, že nápis o rozměrech pět krát dva metry na most nastříkal pouze Steiger.

Sledujte reportáž od 15 min a 40 s.

Reportáž je převzatá ze serveru České televize

Foto ilustrační