Rektoři žádají vládu, aby co nejdřív zajistila brzký návrat studentů na prezenční výuku. Trvají na alespoň částečné obnově praktické a kontaktní výuky na vysokých školách. Shodli se na tom dnes na jednání Pléna České konference rektorů (ČKR) na Univerzitě Pardubice.

Zejména studenti posledních ročníků vysokých škol by podle rektorů měli mít možnost dokončit studium ve standardní době a kvalitě. Chtějí, aby výuka začala nejpozději od 26. dubna. Rektoři se shodují, že na vysokoškolských pracovištích, na nichž v omezeném režimu probíhá výuka, jsou zaměstnanci i studenti již dlouhodobě testováni a situace je z epidemického hlediska zcela pod kontrolou.

Vedení vysokých škol také apeluje na Vládu ČR, aby co nejvíce urychlila očkovací proces, protože pedagogové vysokých škol žádný termín nemají. Zaměstnanci vysokých škol přitom byli v rámci plánu očkování zařazeni jako jedna z posledních prioritních skupin. Bez proočkovaných akademických a neakademických pracovníků bude pro vysoké školy obtížné zajistit přijímací řízení pro akademický rok 2021/2022 i státní závěrečné zkoušky

"Očkování musí být svěřené způsobilému personálu, to znamená zdravotnickému. Jsme schopni vytvořit seznamy, pomoci s logistikou, ale nemůžeme nahradit lékaře," řekl místopředseda ČKR rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Česká konference rektorů připomněla, že vysoké školy zajišťují výuku více než 300 000 studentů. Vybrané vysoké školy jsou připraveny stát se pilotním místem pro testování PCR testy a kvalitními antigenními testy.

Novou výzvou pro studenty a zaměstnance v době pandemie a online výuky je akce Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice s názvem Rozběhejme univerzitu. Zapojit se mohou studenti všech sedmi fakult univerzity, ale také tisícovka jejich zaměstnanců. Soutěž startuje už zítra a potrvá měsíc. Fakulta, jejíž studenti uběhnou v součtu nejvíce kilometrů, získá speciální pohár. 

Podmínkou vstupu do soutěže, která má přispět ke zdravému životnímu stylu, je uběhnout pouhé dva kilometry. „Chceme u studentů a zaměstnanců podpořit pohyb na čerstvém vzduchu. U počítačů trávíme všichni v době pandemie už dlouhé měsíce a běh je přirozený pohyb. Můžeme posílit imunitu, soutěžit a třeba pomoci k výhře své fakultě,“ uvedl vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice Mgr. Jan Němec.

Pro výhru v soutěži bude důležitá pouze vzdálenost. Tempo, kterým běžec svoji trasu zdolá, nerozhoduje. Kilometry si každý účastník bude počítat sám pomocí jakékoli mobilní aplikace, která dokáže zaznamenat uběhnutou trasu. V cíli běžec nahraje screen obrazovky a zapíše výsledek. Ten pak vyplní do online formuláře.

Kromě soutěže mezi fakultami univerzity se bude během měsíční akce hrát také o ceny v kategorii zaměstnanců a studentů univerzity.

Katedra tělovýchovy a sportu, která tuto novou sportovní výzvu pořádá, je samostatnou součástí univerzity od roku 1997. Její pedagogové zajišťují sportovní zázemí pro studenty fakult Univerzity Pardubice v rámci povinných a volitelných předmětů. Katedra nabízí své sportovní kapacity také zaměstnancům univerzity a dalším zájemcům. Pořádá desítky sportovních událostí, soutěží, turnajů, např. maraton v aerobiku nebo noční běh kampusem. Organizuje také charitativní sportovní akce, přednášky o zdravém životním stylu a speciální lekce pro veřejnost.

Pardubice 31. března 2021

Mgr. Martina Macková

vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

Univerzita Pardubice se letos tradičně a symbolicky připojuje k akci Česko svítí modře, která provází kampaň Naděje pro autismus. Její osmý ročník v pátek 2. dubna připomene Světový den zvýšení povědomí o autismu.

Cílem Světového dne porozumění autismu je zvýšit informovanost o autismu ve společnosti a podpořit včasnou diagnostiku a intervenci. Právě povědomí otvírá bránu porozumění a respektu k lidem. Modrá barva symbolizuje komunikaci, jednu ze základních bariér vzájemného porozumění.

Až 2 procenta světové populace žije s nějakou formou autismu. V České republice se s touto diagnózou potýká 200 tisíc lidí. Autismus je poruchou, která způsobuje, že dítě nebo dospělý dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj je tímto handicapem narušený a schopnost komunikace je pro lidi, kteří se s problémem potýkají, jednou z nejzávažnějších bariér.

Průlom v možnostech odolávání virům slibuje výzkum, na kterém se poprvé v historii Univerzity Pardubice podílí všechny fakulty. Jedinečný projekt chce posunout výzkum v prevenci a léčbě virových onemocnění. Vědci společně pracují na ověření úspěšnosti jednoduchého a běžně dostupného prostředku, kterým by bylo možné v domácích podmínkách, bez nedostupných preparátů a vakcín účinně zabránit onemocnění covidem i dalšími nemocemi.

Testovaným je specifické médium, které se vyznačuje značnou dosažitelností i mobilitou (řeší Dopravní fakulta Jana Pernera) napříč celou naší populací (v gesci Fakulty filozofické), zdatně odolává času i novému klimatu (zkoumá Fakulta restaurování). Dokáže už během 15 sekund pozitivně ovlivnit činnost hormonů v těle, nastartovat imunitu, a částečně tlumit i bolest (Fakulta chemicko-technologická ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií). S ohledem na současnou globální situaci je velmi přínosné, že je tento prostředek sám odolný dalším virům (Fakulta elektrotechniky a informatiky) a nemutuje s nimi, a co se také počítá, je fakt, že jeho výroba je velmi jednoduchá a levná (Fakulta ekonomicko-správní).

Výzkumy historiků a antropologů naznačily, že se jako prevence využíval v minulosti i na jiných kontinentech. Nyní se bude zkoumat jeho vliv nejen novodobé viry, ale také na masivně se šířící nakažlivé tzv. D-choroby, jako jsou dezinformace či deprese. Vědci hledají dobrovolníky pro testování, které začne právě 1. dubna. Podávat toto médium budou v malých, ale častých dávkách, aby mohli pozorovat možné vedlejší účinky. Laická veřejnost i pamětníci možná znají tento prostředek také pod lidovým názvem „smích.“

V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme se tentokrát zaměřili na Univerzitu Pardubice. Jak zde vnímají hodnocení výzkumných organizací, v čem vidí prostor pro zlepšení a jaké jsou hlavní strategické záměry Univerzity Pardubice na nadcházející období? Nejen na tyto otázky nám odpověděl Libor Čapek.

Jaký byl uplynulý rok 2020 pro Univerzitu Pardubice?

Když pomineme situaci s covidem, tak zásadní událostí uplynulého roku pro nás bylo dokončení procesu hodnocení vysokých škol v rámci Metodiky 17+ a s ním související diskuze s mezinárodním evaluačním panelem. Díky ní jsme obdrželi podněty, kritiku, ale i řadu pozitivních ohlasů.

Museli jste se vyrovnávat s nějakými komplikacemi kvůli stále ještě aktuální epidemiologické situaci?

Zásadním problémem je určitě snížení míry osobních setkávání, což má za vinu pokles dynamičnosti jednání. Byli jsme proto velmi rádi, že více než polovina členů mezinárodního evaluačního panelu přijela osobně.

Co vidíte jako hlavní přínos mezinárodního panelu v hodnocení univerzit?

Hlavní klad vidím ve zhodnocení univerzity někým zvenčí. Pro univerzitu je toto hodnocení velice konstruktivní a přínosné. Na druhou stranu, slabinou je absence jasné kalibrace činnosti mezinárodních evaluačních panelů na jednotlivých vysokých školách. Výsledná hodnocení tak mohou být někdy moc přísná, anebo naopak příliš měkká. Na tuto skutečnost poukazoval i sám mezinárodní evaluační panel.

Jaké pro vaši univerzitu vyplývají závěry z tohoto hodnocení?

Členové panelu přinesli řadu inspirativních podnětů k tomu, jakým způsobem bychom se mohli rozvíjet do budoucna. Samozřejmě měli také připomínky k činnostem jednotlivých fakult, ale vyzdvihli i to, co je pozitivní. Toto kritické hodnocení pro nás bylo rozhodně podnětné a musím říct, že máme fakulty, které v hodnocení obstály.

Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnávání a jak jste se posunuli v modulech 1 a 2?

Modul 1 je relativně nový, hodnotí se v něm výzkumné výsledky organizací, které předkládá sama výzkumná organizace. Některá hodnocení jsou samozřejmě ovlivněna tím, že hodnotitelé nemají k hodnocení zcela jednotný přístup. Druhá rovina je, že ne u všech výsledků se nám podařilo zcela exaktně popsat výsledek výzkumu. Na tom je třeba pracovat. Abych to ale shrnul, tak si myslím, že se v Modulu 1 postupně zlepšujeme tak, jak se s modulem učíme pracovat.

A v modulu 2?

Modul 2 je na hodnocení snazší, protože se dá velmi dobře kvantifikovat. Částečně se v něm projevuje to, že se pracuje s distribucí publikací mezi kvalitní a méně kvalitní časopisy. Jedna z otázek, které kolem tohoto modulu vznikají, zní, do jaké míry pracovat i s velikostí oborové skupiny v rámci jednotlivých výzkumných organizací. Podíl kvalitních výsledků se totiž dá ovlivnit dvěma způsoby – buď výzkumná organizace dokáže vyprodukovat větší počet kvalitních výsledků v lepších časopisech, anebo naopak sníží produkci výsledů v horších časopisech. Myslím si, že do budoucna by bylo dobré klást akcent na počet kvalitních publikací vzhledem k velikosti oborové skupiny dané výzkumné organizace. Další rovina, která by mohla přispět k hodnocení v modulu 2, je třeba citovanost jednotlivých publikací ve vědeckých časopisech.

Když jsme u nedostatků v hodnocení, vidíte nějaká další místa ke zlepšení?

Tak třeba modul 1 je založen na hodnotitelích, kteří posuzují výsledky předložené univerzitou nebo výzkumnou organizací. Když se ale podíváme na celkovou situaci v Česku, tak zde není jen otázka toho, najít kvalitního hodnotitele pro modul 1, ale je třeba najít kvalitní hodnotitele i pro hodnocení projektů GA ČR, TA ČR, NAÚ a tak dále. Požadavek najít kvalitní hodnotitele je tedy v řadě segmentů a je otázka, zda disponujeme adekvátním počtem hodnotitelů. A také do jaké míry hodnocení, které vyžadujeme, bere hodnotitelům čas na jejich vědecké a další aktivity. Toto je něco, co by určitě mohlo být předmětem diskuze.

Vysoké školy nyní finalizují své nové strategické záměry na období 2021+. Jaké jsou hlavní strategické plány Univerzity Pardubice na nadcházející období?

Náš strategický záměr jsme zaměřili na pět oblastí. Na vzdělávací činnost, na vědecko-výzkumnou činnost, internacionalizaci, personální politiku a integritu uvnitř univerzity, protože si vážíme všech našich pracovníků a chceme, aby byli hrdí na to, že pracují na Univerzitě Pardubice. Celý dokument se nese právě v duchu akcentu na kvalitu jednotlivých činností. V podstatě jde o to, aby každý z našich pracovníků byl schopen svou činností přispět k otázce kvality v některém segmentu, který jsem zmiňoval.

Co považujete vy osobně za nejdůležitější?

Měli bychom se zaměřit na ty činnosti, které nám zajistí mezinárodní konkurenceschopnost a vlastnosti, které univerzitě zajistí respekt v Česku, ale i v zahraničí. Nejen z tohoto důvodu si velmi vážím našich zahraničních spoluprací. Zmiňovala jste loňský, covidem zkomplikovaný rok a v této souvislosti bych rád zmínil, že se naše mezinárodní aktivity ani v tomto roce nepřerušily. Příkladem mohou být dvě naše studentky, které absolvovaly stáž v Japonsku i přes situaci s lockdownem. S Japonskem máme skvělé vztahy – vyjíždí tam řada našich studentů i pracovníků. Toto vyústilo v roce 2019 v ocenění japonské obchodní a průmyslové komory. Akcent na mezinárodní spolupráci tedy vidím jako zcela zásadní. Chceme, aby naše univerzita byla v mezinárodním povědomí.

Jak se vám daří plnit třetí roli univerzity?

Patříme mezi multidisciplinární vysoké školy, máme technické i humanitně zaměřené obory, což je pro nás moc dobré z hlediska přesahu. Transfer se pak týká zejména našich technicky zaměřených pracovišť. Například v loňském roce jsme velice intenzivně komunikovali aktivity spojené s udělením mezinárodního patentu v oblasti metodiky včasné detekce rakoviny slinivky. V současnosti se snažíme najít vhodného průmyslového partnera, který by dokázal zajistit validaci testů s mezinárodním přesahem. V této souvislosti řešíme i otázku případného založení spin-off společnosti. Musím ale říct, že v legislativě České republiky je to poměrně složité.

A jak se vám daří v otázce společenské relevance?

Co se týká společenské relevance, tak například studenti Fakulty zdravotnických studií se zapojili do činností v rámci zdravotnických zařízení v souvislosti s covidem. Fakulta chemicko-technologická se zase podílela na testování vzorků na covid.

A abych neopomenul humanitní obory, tak například v loňském roce jsme rozvinuli spolupráci v oblasti restaurování památek s Alžírskem.

Mezinárodní spolupráci během našeho povídání zmiňujete poněkolikáté. Jak rozvíjíte spolupráci s evropskými zeměmi?

Silná spolupráce v rámci Evropy je pro nás samozřejmostí. Významná je například spolupráce ve Francii, kam studenti jezdí na výměnné pobyty, s francouzskými vědci máme také řadu společných publikací. Naše Fakulta filozofická pak má například intenzivní spolupráci s Itálií, kde dlouhodobě spolupracujeme s Českým historickým ústavem v Římě.

Je vaším cílem lákat vědce či doktorandy ze zahraničí i jiných měst Česka?

Jednoznačně ano. V první fázi se naše univerzita samozřejmě snaží nabídnout místa začínajícím vědeckým pracovníkům. U našich absolventů pak klademe důraz na to, aby měli zkušenosti ze zahraničí. Řada fakult se proto vydala cestou povinných zahraničních stáží. Dále samozřejmě nabízíme pevné pozice pro postdoky, což je otázka toho, umět přilákat člověka ze zahraničí nejen finančně, ale i odborně – nabídnout adekvátní zázemí v nějakém funkčním týmu, nabídnout kvalitní vybavení a tak podobně. Velmi nás těší, že u nás pracují mladí pracovníci z celého světa. Obzvláště ve vědě a výzkumu si myslím, že je to velice přínosné. Pak je tady samozřejmě akademická činnost, kde je uchazeč ale limitován tím, že vzdělávací činnost probíhá z významné části v českém jazyce. Určitě je to ale něco, o co máme zájem a co podporujeme. Proto realizujeme i výuku odborných předmětů v cizím jazyce.

Je pro vás důležité „starat se“ o klima v regionu?

Obojí – mezinárodní přesah a lokální aktivity – je o něčem jiném. Mezinárodní přesah je zásadní pro trvale udržitelný rozvoj naší univerzity a všech pracovníků i studentů. Co se týká lokálního působení, tak jsme rádi za to, že v otázce aplikovaného výzkumu máme silnou spolupráci s firmami nejen v regionu, ale v celé České republice. Ta pomáhá jak vysoké škole, tak celému regionu, aby se rozvíjel. Tato spolupráce je velice silná a plyne z dlouhodobé tradice.

Máte vůbec jako prorektor čas na vlastní vědu a akademickou činnost?

Skloubit obojí dohromady je obtížné. Osobně bych se ale nerad vzdal akademické činnosti a výzkumu, mám řadu projektů, které realizuji a za které odpovídám. Pro mě je věda a akademická činnost koníčkem, takže i když tomu věnuji více času, tak to neberu jako práci, ale jako radost.

Děkujeme za rozhovor!

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.

absolvoval doktorské studium ve skupině Dr. B. Wichterlové na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, přičemž studium úspěšně ukončil na Univerzitě Pardubice v roce 2004. Za svou disertační práci získal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro vynikající studenty a absolventy. V roce 2005 nastoupil na Katedru fyzikální chemie, kde působí dodnes. V roce 2009 byl jmenován docentem v oboru Fyzikální chemie. V roce 2017 pak byl jmenován profesorem v témže oboru. Od roku 2018 působí jako vedoucí Katedry fyzikální chemie.

Rozhovor je se svolením převzatý z portál Vědavýzkum.cz

Univerzita Hradec Králové a Univerzita Pardubice poměřila v pátek 19. března své síly v esportu. 

 „Gratulujeme vítězům z Univerzity Hradec Králové. Děkujeme za skvělé derby, které bylo napínavé opět do poslední chvíle. Pohár posíláme na UHK a těšíme se na souboj v roce 2022. Věřím, že se nám dnes podařilo všechny naše studenty po dlouhých měsících v pandemii povzbudit a udělat jim radost,“ uvedla kancléřka Univerzity Pardubice Lucie Košťálová.

Týmy obou univerzit se utkaly ve třech typech počítačových her.

• Hearthstone Bo5 - odehráno se skóre 3:1 pro UPCE! 
• Counter Strike:GO Bo3 - odehráno se skóre 2:0 pro UHK
• League of Legends Bo3 - odehráno se skóre 2:0 pro UHK

Záznam derby sledujte na platformě Twitch.tv. 

Program derby

10.00 Start derby

Zahájení prof. Jiřího Málka, rektora Univerzita Pardubice a prof. Kamila Kuči, rektora Univerzity Hradec Králové

10.15 Diskuze s proděkanem Lukášem Čeganem o esportu, Fakulta elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice

11.00 Diskuze s Lubomírem Mikušem o výuce esportu na Univerzitě Hradec Králové

12.00 Zahájení Derby

12.10 Hearthstone Bo5

14.00 Counter Strike:GO Bo3

18. 00 League of Legends Bo3

Vyhlášení vítězů, virtuální předání poháru

Zakončení derby zástupci univerzit.

UPCE esports

Komunita vytvořená hráči pro hráče. Vstup do nového spolku, který sdružuje fanoušky nejen esportových titulů počítačových her a chystá se na duely s dalšími českými univerzitami.

Soupiska UPCE

Heartstone

• Michal Syrovátko - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Vojta Bauer - Fakulta filozofická
• Marek Valihrach - Fakulta ekonomicko - správní

League of Legends

• Honza Hlaváč - Dopravní fakulta Jana Pernera
• Tomáš Forman  - Dopravní fakulta Jana Pernera
• Lukáš Černý - Fakulta filozofická 
• Vojtěch Juda - Fakulta filozofická 
• Ondra Kudrna - Fakulta filozofická 

CS GO

• Ondřej Burda - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Daniel Vlček - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Daniel Pichnarčík - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Dominik Lopauer - Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Tamer Ghariba - Fakulta ekonomicko - správní

Akci organizačně i technicky zajišťuje esportovní studentská asociace ESA.

Jiří Málek přichází s knižní novinkou, která se ohlíží za jeho dosavadními šedesáti lety života. Představuje ho ze všech stran. Podstatnou část publikace tvoří fotografie pořízené samotným rektorem Univerzity Pardubice.

„Odpovídám na dotazy vnoučatům, dcerám a podobně ohledně různých záležitostí, které souvisí s mým životem. Proto jsem se rozhodl, že to sepíšu. Druhou rovinu představují studenti. Kvůli nim jsem to psal,“ popisuje důvody vzniku díla Věda a jiné lásky.

K dopsání přispěl covid

Značná část knihy se týká samotné vědy. „Na ní jsem pracoval dlouho, shromažďoval jsem podklady. Dělal jsem si časovou osu, vzpomínal jsem si, jak ty věci byly a jak na sebe navazovaly. Nejsem člověk, který by si psal deník. Ale jsem docela systematický a mám poměrně podrobné záznamy, které souvisí s mou odbornou prací.“

Součástí knížky je rozhovor s historikem umění Pavlem Panochem, nazvaný O životních láskách, domech a lidech. Nechybí ani chronologicky pojaté vzpomínky Cesty za vědou a dokumentární část tvořená bibliografií vědeckých prací, stručnými medailony některých studentů a vybranými projevy.

Rektor nezvykle pojaté memoáry dotvářel na jaře roku 2020. „V té době se život v naší zemi v souvislosti s epidemií velmi zklidnil. Nemohlo se tolik cestovat a mohl jsem se věnovat těmto věcem.“

Pod vlivem hradu

Současný rektor pardubické univerzity pochází od Svojanova, který ho značně ovlivnil. Probudil v něm lásku a obdiv k historii. Hrad má důležité místo v knize i v autorově životě.

Dětství Jiřího Málka formovalo třeba i televizní vysílání přistání amerických astronautů na Měsíci. „Byl to ohromný okamžik, na který jsem nikdy nezapomněl. Podle mého názoru jedna z nejdůležitějších událostí minulého století. V hlavě se mi to vrací zpět. Třeba když dnes vidím vozítko Perseverance na Marsu.“

Málek vždy toužil cestovat po světě, což se mu pořádně povedlo až po pádu totality. „První dlouhodobý pobyt jsem absolvoval ve Španělsku. Dostal jsem stipendium na jméno. Mojí další velkou láskou je Japonsko. Cítím k té zemi neobyčejný obdiv, mám rád lidi, zemi jako takovou, kulturu, přírodu.“

Široký rozhled

Rektor musí být podle Málka člověk chápavý, který dokáže porozumět složitosti takové instituce. „Univerzitu tvoří fakulty. Někdy není úplně jednoduché se s lidmi domluvit. Vždy vám pomůžou znalosti z nejrůznějších oborů,“ říká chemik, který se zajímá o historii, dějiny umění, literaturu, filozofii anebo hudbu.

Při psaní zjistil, že každému velmi pomůže udělat si jakousi bilanci, zavzpomínat na minulost. Místo jednotlivých událostí je lepší sledovat ji jako celek.

Rozhovor je se svolením převzat z Českého rozhlasu Pardubice. 

Až se vrátíte do školy, čeká vás v kampusu další novinka!

Těšte se na U:nikovku, originální venkovní hru!

Appka je dílo našich studentů, takže zábava zaručena. Stahujte Get Out Fun.

A bude i kód otisk.

Mrkněte, co pro vás dalšího autoři aplikace v Pardubicích připravují a podpořte je na bit.ly/AppkaPce.

Univerzita je živý organismus, nelze vše řídit centrálně. Ale podporovat bychom měli vědní disciplíny, ve kterých vynikáme. Analytická chemie nebo například historické vědy. Nejen v těchto oborech jsme excelentní, říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek, který by si znovu vysokou školu vybíral nejen podle hodnotících žebříčků. „Díval bych se na konkrétní osobnosti, které dělají vědu,“ radí mladým lidem.

Univerzita Pardubice se řadí mezi tisícovku nejlepších vysokých škol světa. Ukázal to jeden z nejprestižnějších žebříčků QS World University Rankings 2021. Co o tom rozhodlo?

Mám upřímnou radost být mezi tisícovkou nejlepších škol světa. Žebříček tvoří celá řada ukazatelů, které porota posuzuje. Kromě objektivních čísel je důležitým vodítkem například i subjektivní hodnocení. Hodnotitelé se ptají významných osobností, kam zařazují na škále Univerzitu Pardubice. I to hraje roli.

Jaký význam pro vysokou školu žebříčky mají?

Jsou například důležité pro národní diskuzi, která v České republice probíhá, hodnotí české vysoké školy. Každá vysoká škola má vlastní přidanou hodnotu. Osobně, pokud bych byl středoškolák a uvažoval o studiu, nevybíral bych si vysokou školu jen podle toho, jak se umísťuje v žebříčcích. Díval bych se na konkrétní osobnosti. Tedy akademiky a vědce, kteří na vysokých školách působí, na to, co dělají a jestli se jejich vědecko-výzkumná práce kryje s mými zájmy a představami, co bych chtěl studovat. Protože bych určitě chtěl studovat vybraný obor u těch nejlepších.

V naší zemi se poprvé hodnotí věda a výzkum mezinárodním evaluačním panelem. Jaký ten má kritéria?

Na můj vkus jsou plochá a nejsou příliš „barevná“. Dívají se totiž hlavně na jeden druh činnosti školy, konkrétně na počty kvalitních prací a publikací, které vědci a vysokoškolští pedagogové zveřejní v impaktovaných časopisech.  A ta „kvalita“ se v podstatě hodnotí podle předpokládaných budoucích citací. Tedy kolik dalších vědců se na výsledek jejich práce odkazuje a pracuje s ním. Kvalita časopisů, ve kterých vědci publikují a podle které je hodnotí panel, tedy vyjadřuje pouze předpokládanou citační odezvu, ne však reálnou. Proto jsme na Univerzitě Pardubice udělali nově přehled, jak si stojí všechny české vysoké školy v reálné citační odezvě v mezinárodním kontextu za posledních 20 let.

Není to příliš dlouhé období?

Může se to zdát dlouhý časový interval, ale řada prací má citační vrchol třeba po 10-12 letech. Dvacet let je tedy dostatečně dlouhý časový rámec. Pečlivě sledujeme obory, ve kterých jsme nad celostátním průměrem. V našem případě je to celkem 10 oborů. Podle našeho přehledu citací jsme v první třetině mezi všemi vysokými školami v České republice.

Nejcitovanější jsou, předpokládám, naši chemici…

To sice ano, ale ne všechny chemické obory. Nejúspěšnějším je z hlediska počtu kvalitních publikací analytická chemie. Zároveň je velmi dobře citovaná. Je to obor, ve kterém vynikáme a jsme v něm dokonce na prvním místě mezi českými vysokými školami.

Která jména analytickou chemii táhnou?

Tento obor u nás nestojí na jednom konkrétním jméně. Na Fakultě chemicko-technologické máme řadu plodných vědců. V analytické chemii navíc publikují další akademici, kteří působí mimo katedru analytické chemie. Nesmíme zapomínat na ty, kteří se tomuto oboru na špičkové vědecké úrovni věnovali řadu let a dodnes chodí na univerzitu. Například pan profesor Pavel Jandera, jeden z nestorů tohoto oboru.  

Tohle není ale jediný přehled, který sleduje práci vědců…

Vypracovali jsme další. Tentokrát analýzu nejcitovanějších prací jednoho procenta nejlepších publikací, a to v celosvětovém měřítku. A rovnou se podívali na české vysoké školy a jejich hodnocení za posledních deset let.

A jak si stojí Univerzita Pardubice?

Z 26 veřejných vysokých škol jsme na 10. místě. Což je velmi dobrý výsledek.

Pro mezinárodní evaluační panel, který už nyní hodnotí naši vysokou školu, jste připravili také přehled našich vědců-lídrů excelentních týmů Univerzity Pardubice. Jak brožura Science and Research at the University of Pardubice vznikla?

Analýza, kterou jsme nechali vypracovat, sleduje konkrétní výstupy vědců. Podívali jsme se, jak kvalitní publikace naši odborníci v posledních 10 letech napsali, v jakých časopisech publikovali a jaké jsou jejich reálné citace. Zajímalo nás také, kolik získali projektů v univerzálních veřejných soutěžích, u Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR, případně prestižních evropských ERC projektů. Výběr ovlivnilo také složení celého vědeckého týmu, nebo kolik doktorandů tyto osobnosti vychovaly. Tímto způsobem se nakonec vybrala množina lidí. Výběr týmů cíleně navazuje na další dokumenty, jako je analýza citací a vědeckých publikací (Citation Analysis of Scientific Publications of Czech Universities 2000-2019) a sebehodnotíci zpráva (Self-Evaluation Report of the University of Pardubice).

Přehled vědců má dvě sekce  -  „Přírodní a technické vědy“ a „Humanitní a společenské vědy“. Proč není rozdělena po fakultách?

Hodnocení se týká celé univerzity, není vhodné strukturovat ji po fakultách. I proto jsme zvolili obecnější a přitom přehledné členění.

Byla kritéria pro obě kategorie stejná?

U přírodních a technických věd jsme se dívali na kvalitní publikace indexované v databázi Web of Science za celou dobu působení vědců na univerzitě. Důležitá byla citační analýza publikovaných prací v národním kontextu a kromě projektů získaných ve veřejných soutěží měly prioritní význam ERC projekty. Důležitým vodítkem pro výběr bylo také vytvoření vědecké školy. Tedy kolik doktorandů tito vědci vychovali, a jaké ti pak našli uplatnění. U humanitních a společenských věd se kvalitní publikace posuzovaly metodou peer-review v celostátním i lokálním měřítku. Takto vznikl žebříček.

Kolik máme špičkových týmů?

Šestnáct. Záměrně jsme chtěli být omezeni počtem, aby kvalita byla nezpochybnitelná.  Jedenáct týmů tvoří chemici. Druhou část skupina akademiků z humanitních a společenských věd. Na Fakultě filozofické jsou čtyři týmy, z nichž jeden vede kolega ze Švédska. Jedna vědecko-výzkumná skupina působí na Fakultě ekonomicko-správní.

Co pro nás označení špičkových týmů bude na mezinárodní úrovni znamenat?

Hodnotitelé si ověří, jestli hrajeme férově a podle mezinárodně akceptovatelných pravidel. My se můžeme tvářit, že těch lidí máme víc, že jsou všichni vynikající, ale není to tak. Přirovnávám to ke sportu. Stejně jako uznáváme, že sportovec skočí výš, byť jen o dva centimetry, víme, že vyhrál. Nebo jako když uznáváme, že někdo umí dokonale cizí jazyk. Umí psát, mluvit a také tlumočit. Je to zkrátka už vyšší úroveň. Musíte simultánně přijímat signál a zároveň ho nezkresleně vysílat. I ve vědě a tvůrčí činnosti tomu tak je. V umění můžeme vést debatu, jestli se někomu líbí umělecký směr impresionismus, kubismus, nebo uznává klasické malíře. Věda je ale měřitelnější, nevstupuje do ní subjektivní pocit.  

Excelentní týmy nevznikly na všech fakultách. Máte díky analýzám přehled o silných a slabých stránkách vědy na naší univerzitě?

Na ostatních fakultách mají vědci a akademici také výsledky, ale ne v kategoriích, které jsme upřednostnili.

Jaká je podpora týmů z vašeho pohledu?

Sám, ani jako rektor, je nemohu přímo podporovat. Ale děkani fakult by měli tuto skutečnost promítnout do vnitřního hodnocení a vytvořit slušné podmínky pro existenci týmů a pro jejich práci. Myslím, že se to docela dobře daří.

Neměli bychom některé obory více podpořit?

V tomto směru nevěřím na centrální řízení. Univerzita je živý organismus. Působí zde lidé, kteří se vypracovali z nuly. Také jsou zde ti, kteří navázali na své předchůdce a dosáhli jisté proslulosti. Někdy je to shoda náhod, a vznikne nápad. Ten se dále rozvíjí. Podporujme ty disciplíny, kde jsme nezpochybnitelně dobří. A zároveň dejme šanci i ostatním. Ale centrálně a cíleně vybírat obory, které by mohly být skvělé, na to já bohužel nevěřím a nikdy bych touto cestou nešel.

Jste místopředsedou České konference rektorů, která už vloni volala po férovějších pravidlech hodnocení vědy a výzkumu. Co se vám za rok podařilo?

Jsme v situaci, kdy se nastavují pravidla, podle kterých jsou hodnoceny vysoké školy a ostatní výzkumné instituce v posledních dvou letech. Ta nemohou být spravedlivá ke všem. Jak jsem už zmínil, čísla se zatím vztahují jen k předpokládaným citacím, ne reálným. Snažím se kolegy upozorňovat na tyto rozdíly a nespravedlnosti. Pro některé obory, zvlášť pro ty, které stojí na rozhraní velkých disciplín, může být takové hodnocení skutečně nevýhodné.

A to?

Například obor ornitologie, stejně tak společenské a humanitní vědy nejsou v hodnotícím systému dostatečně zohledněny. Snažím se proto připravovat podpůrné materiály a přesvědčovat i ty, kteří vytvářejí pravidla, že by tuto skutečnost měli vzít v potaz. Je to spousta vyjednávání a diplomacie. Zároveň stojíme před vytvořením tzv. škály univerzit, ve které se jednotlivým vysokým školám přiřadí písmena. Ta budou vyjadřovat jejich kvalitu a dostanou jednu ‚známku‘ jako celek. Při tomto hodnocení ale hrozí, že v průměru šedi zaniknou jednotlivci. Proto osobně varuji před jedním písmenem. Každá škola je příliš složitý organismus, než aby mohla být hodnocena jedinou známkou. Jak by se vám líbilo, kdyby dítě přineslo ze školy jedinou známku za všechny předměty? V jedné oblasti může potomek vynikat, a v jiné tolik ne. Kde má skvělé výsledky, tam ho podpořím, ale pomohu mu zlepšit výsledek i tam, kde zrovna nevyniká.

Jsme pořád v očích veřejnosti vnímáni jako regionální univerzita?

Nemám rád, když se říká, že jsme regionální. Říkám, že jsme škola v regionu. A to je rozdíl. Pokud se v nějaké zemi výzkumné instituce soustředí jen do hlavního města, není to dobrý obrázek. Znamená to, že neproběhla stratifikace. Metropole vysála jako magnet talenty z ostatních oblastí, a ty ochudila o nadané lidi i ekonomicky. Znakem vyspělé společnosti jsou centra vzdělanosti i jinde než jen v hlavním městě. V České republice jsou univerzity dobře rozprostřeny a jsem rád, že je lze najít i v místech, kde tradičně nebývaly. Je hezké vidět, když někdo vystuduje v určitém městě a nakonec v něm i zůstane. Založí vlastní podnikání, ožení se, vdá, postaví tam dům. To všechno nás posouvá vpřed. Mentálně nezůstat jen v regionu, ale otevřít se do republiky a do dalších zemí. Věda je ze své podstaty mezinárodní. Podle toho poznáte i její kvalitu, s kým vědci spolupracují.

Jak se na nás dívají v zahraničí?

V zahraničí pravidelně navštěvuji významné univerzity a renomované výzkumné instituce, kde působili třeba i nositelé Nobelovy ceny. I tam se nás ptají. Jak některé věci děláme a jaký na ně máme pohled. V některých oborech skutečně držíme krok se světem. Děláme vědu, která je citovaná a zajímá se o ni svět. Nejsme dobří pouze v chemii, vynikají i naši ekonomové či historici.

Teď něco osobnějšího… Ví se o vás, že vaším velkým koníčkem je fotografování. Co vás před objektivem baví nejvíc?

Nejraději fotím krajinu, zátiší, makro… Už před 25 lety jsem vystavoval v Domě u Jonáše na Pernštýnském náměstí v Pardubicích a chystám výstavu další.

Vaše fotografie se váží k cestování. Kam byste se kvůli focení vrátil?

Určitě do Japonska. Mám tu zemi moc rád a také jsem v ní byl nejdéle. Tam fotím ze srdce. Dostala mě ale i oblast Patagonie, Ohňová země. Jižní Amerika je se svojí krásnou panenskou přírodou až neskutečná.

Jaké knihy nejraději čtete?

Přes léto čtu romány a životopisy. Přečetl jsem Einsteina a teď Leonarda da Vinci od Waltera Isaacsona. Snažím se číst v originále, a to anglicky a španělsky. Mám rád také literaturu faktu. Když mě zaujme autor, stále hledám jeho nové knihy. Kromě oblíbených autorů píšících o historii čtu také kolegy z univerzity, Petra Vorla, Pavla Panocha nebo Milenu Lenderovou. Ta má velký talent a cit pro psaní. Magnesii Literu získala právem. Kolegů, kteří na univerzitě umí psát, je celá řada.

O co chcete jako rektor nyní usilovat?

Byl bych rád, aby naše univerzita získala příznivé hodnocení u mezinárodního evaluačního panelu a dosáhla co nejlepšího výsledku v hodnocení vysokých škol i v celostátním měřítku. Připravujeme také strategický záměr, což je klíčový dokument pro naši budoucnost a na další řadu let. Myslím, že musíme umět lépe definovat naše priority, v čem se zlepšíme, kterým směrem se chceme ubírat. Určitě chci pokračovat v zahraniční spolupráci tak, aby Univerzita Pardubice měla mezinárodní rozměr. Na tom mi hodně záleží. Musíme se stále zdokonalovat, nabízet studijní programy v cizích jazycích, rozvíjet vzdělávání. Ostatně – je to naše hlavní poslání.

Restaurátoři jsou lékaři památek. Naši experti teď pojedou „vyléčit“ divadlo a muzeum v Alžírsku.

Dnes je naším hostem Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, restaurátor a proděkan pro mezinárodní spolupráci. Experti z Fakulty restaurování totiž pojedou pomáhat do Alžírska. Konkrétně budou pečovat o sochařskou výzdobu tamního divadla a také o sbírky Národního muzea.

Alžírsko oslovilo vás nebo jste tam chtěli jet vy?
Celá akce vznikla na podnět naší velvyslankyně Lenky Pokorné v Alžírsku, která je velice aktivní. Myslím, že tam odvádí skvělou práci. A ji napadlo, že my máme v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Tím myslím celou Českou republiku. Rozhodně máme co nabídnout. Takže ona se poohlédla po někom tady od nás, kdo by s tím byl schopen a ochoten pomoci.

A vybrala si vás.
Shodou okolností ano, potom padla volba i na nás.

Spolupráce by se měla dál rozvíjet. Máme podepsanou smlouvu s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku.

Proč je důležité, aby se takové výměnné akce konaly? Pomáhá to i nám Čechům?
Samozřejmě jde o obrovskou mezinárodní prestiž. Mít možnost se prezentovat na mezinárodní scéně. A to, že někdo má zájem o naše experty, je vždy potěšující.

Kde všude ve světě už jste jako restaurátor byl?
My máme spolupráci navázanou především s evropskými zeměmi. Konkrétně Fakulta restaurování je členem mezinárodní Asociace evropských vysokých restaurátorských škol ENCoRE. Ta sdružuje vysoké školy, které vyučují v oblasti restaurování. Tam se kontakty budují a navazují.

A konkrétní země, kam jezdíte?
Máme navázány smlouvy v rámci programu Erasmus se 13 evropskými státy a zhruba s 20 vysokými školami.

Tak všechny nebudeme vyjmenovávat. Ale řekněte, která ta země je pro vás nejatraktivnější, co považujete za svůj osobní největší úspěch?
V tuto chvíli asi nejintenzivnější spolupráce probíhá s Estonskem, kde je velký zájem o to, aby tam naši odborníci vyjížděli a pořádali různé odborné kurzy. Intenzivní spolupráce probíhá třeba také s Univerzitou výtvarných umění v Budapešti.

Teď tedy vyrazíte do Alžírska. Víte konkrétní detaily této pomoci?
Ano, jedná se o sochařskou výzdobu na atice Regionálního muzea v Oránu, což je druhé největší město Alžírska. Jde o vápencové sochy z přelomu devatenáctého a dvacátého století, které jsou ve špatném stavu. Panuje tam i obava z hlediska bezpečnosti, aby nějaké odlamující části na někoho nespadly. Byli jsme osloveni, zda bychom v tomto ohledu nevypomohli.

Tak to je určitě prestižní záležitost a v Alžírsko ve vás musí vkládat velkou důvěru.
Velkou práci v tom odvedla paní velvyslankyně. My se samozřejmě snažíme svěřenou důvěru naplnit a kolega, který tam byl, tak myslím, že navázal vtahy velice dobře. Takže se budeme těšit na spolupráci a možnost tam působit.

Ještě jste nikdy nic nezkazili?
Tak, jsme jen lidi. Dílčí neúspěchy se samozřejmě konají, ale úkolem restaurátora je, aby se ty dílčí neúspěchy nepřesunuly do fatálních.

Sestavili jste tým expertů, kolik lidí ho tvoří a mají nějakou specializaci?
Vzhledem k tomu, že se jedná o sochařskou výzdobu kameno-sochařskou, jsou to vápencové sochy, tak je tým primárně v tuto chvíli koncipován z odborníků tohoto druhu. Takže kromě vedoucího ateliéru se zaměřením na restaurování kameno-sochařských památek tam jsou další restaurátoři s tímto zaměřením. Pak tam musí být i nějaký technolog. To znamená vystudovaný chemik. Ale naše spolupráce se v budoucnu zřejmě nebude omezovat jen na jedno konkrétní restaurování. Máme podepsanou smlouvu i s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku, kde je specializace širší. Určitě tam máme v plánu vysílat odborníky i z jiných specializací.

Kolik lidé tedy teď do Alžírska pojede?
V tuto chvíli, okolo tohoto konkrétního restaurování, by ten tým mohl být tří až pětičlenný. Ale v budoucnu plánujeme těch aktivit více.

A jak dlouho tam zůstanete, to už víte?
V současné situaci je to složité. Nicméně obecně je plán na jaro letošního roku, pokud to situace dovolí. Ale jak říkám, nešlo by jen o tuto konkrétní pomoc, chtěli bychom tam navázat další kontakty a připravit další restaurátorské projekty.

Budete pracovat přímo na místě v divadle a v muzeu nebo budete mít předměty v nějaké restaurátorské dílně?
Vzhledem k tomu, že ty sochy jsou v nadživotní velikosti, tak to restaurování bude praktičtější určitě na místě. Přesun by byl složitý.

Stává se někdy, že si s něčím nevíte rady a pak konzultujete postup s dalšími odborníky?
Určitě, restaurování je multidisciplinární obor. Vždy je na místě tým odborníků, kteří se společně radí.

Cíl je společný. Nic nepoškodit a uchovat pro další generace. Ale zajímalo by mě, jestli existuje i nějaká dohoda, když se podílíte na opravách, že poté budou třeba nějaké předměty zapůjčeny na výstavu v České republice?
Tak daleko ještě v jednáních nejsme. Ale samozřejmě s úspěšným projektem, s nabytou důvěrou, by určitě bylo i o takových věcech možné diskutovat.

Když jste restaurátor, znamená to, že jste automaticky také archeolog a historik?
Archeologie a historie jsou jiné obory, ale my se snažíme výuku u nás na Fakultě restaurování stavět na multidisciplinární spolupráci. Tedy restaurátor by měl být natolik vzdělaný, aby byl schopen s dalšími odborníky na úrovni komunikovat a řešit problém společně.

Představuji si vás jako doktora, který vyráží s kufříkem do ciziny a tam má svoje vlastní nástroje, špachtličku a štěteček. Je to představa zcestná?
Ne, je to skutečně tak. Každý restaurátor má svoje nástroje, které si dlouhodobě opatruje, schraňuje a vylepšuje.

A které jsou ty typické nástroje?
Přesně jak říkáte, to znamená různé špachtle, štětce, skalpel například. Tedy s tím lékařstvím je tam opravdu souvislost. Zubařské nástroje využíváme, přímo pro restaurátory se málokdy něco vyrábí, takže si to půjčujeme z ostatních oborů a medicína je určitě jedním z nich.

Mě tak napadá, že když jste restaurátor, co se stane, když se vám doma rozbije hrníček? Vyhodíte ho nebo ho slepíte a zrestaurujete?
Ta tendence tam samozřejmě je. Postižení oborem funguje, takže ano, snažíme se opravovat všechno, co jde.

Kolik studentů a expertů u vás na Fakultě restaurování máte?
My jsme velice malá fakulta. Jeden kolega říkal, že jsme nano fakulta. Mimo jiné se zabýváme i právě nanomateriály v restaurování. Máme na fakultě zhruba 80 až 90 studentů a poměr pedagogů vůči studentům je poměrně vysoký. Takže zhruba polovina toho čísla jsou pedagogové.

A specializace jsou jaké?
Máme čtyři specializace. Já jsem vedoucí ateliéru restaurování a nástěnné malby, sgrafita a mozaiky. Pak máme restaurování kamenosochařských děl, restaurování knižní vazby a dokumentů a nejmladší z ateliéru je restaurování uměleckých děl na papírových a textilních podložkách. To znamená, že tam je třeba i olejomalba na plátně, v tom posledním oboru.

Funguje to v praxi tak, že se například ženy specializují na restaurování oděvů a keramiky, zatímco muži pak na práci s kamenem a kovem?
V minulosti byl opravdu například kameno-sochařský ateliér spíše mužská záležitost, ale v současné chvíli je tendence taková, že máme obecně na fakultě čím dál více žen mezi studenty.

I na ten kámen máte silné, statečné ženy?
Dokonce i na tom kameni přesně tak.

Jak si představujete ideálního restaurátora, dokázal byste ho popsat?
To je zajímavá otázka, jak jsem mluvil o té multidisciplinárnosti, tak si myslím, že to je velice důležité. To znamená, že nejde jen o to, aby ten člověk byl výtvarně nadaný a řemeslně zručný. Ale jde tam také o uvažování a schopnost kritického myšlení. A to jsou přesahy jak do humanitních, tak přírodních věd.

Říká proděkan Univerzity Pardubice Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování. Tak přeji vám, ať se vám přesně takoví lidé hlásí ke studiu. A hlavně hodně štěstí ve všech vašich projektech, na shledanou.

Rozhovor je převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové.

FR