Michael Borek: Zrada obrazů
Název projektu je inspirován obrazem René Magritta Zrada obrazů, na kterém je namalovaná dýmka s nápisem Ceci n’est pas une pipe (Toto není dýmka). Magrittovo dílo nutí diváka přemítat nad zjevným paradoxem: zatímco se dívá na něco, co je obrazem dýmky, nápis naopak sděluje, že to ve skutečnosti dýmka není. Ovšem, je to jen její reprezentace. Přestože víme, že obraz není skutečnost, zvykli jsme si na to, že určité obrazy skutečností jsou.
Výstava Zrada obrazů je tedy odkazem na fakt, že to, co vidíme vlastně není to, co si myslíme že vidíme. Na první pohled vidíme na fotografiích Michaela Borka širokou škálu povědomých motivů, zejména notoricky známé a slavné monumenty americké historie, jako je Bílý dům, Kapitol, nebo ve skále vytesané hlavy 4 amerických prezidentů v Národním památníku Mount Rushmore. Je tu panoráma New Yorku, krajinné výjevy z amerických přírodních rezervací nebo exotických turistických destinací, nebo jen běžné výjevy ze života či výseky z reklam. Sledujeme zde turisty na pozadí horských masivů nebo v lůně palem tropických rájů, stejně tak jako slavnostní pochod vojenské přehlídky, vystupování známých hereckých hvězd z letadla ze scény z kultovního amerického televizního seriálu, nebo jen stojící krávu, rezavé ocelárny nebo mizející ploutev velryby ve vodách kdesi u Aljašky. Něco zde však na první pohled nesedí. Při bližším zkoumání zjištˇujeme, že motivy jsou vždy nějak narušeny. Někde jsou to jen kapky vody na jejich povrchu, jen slabě viditelné nýty pod nimi, nebo jsou perforovány štěrbinami chlazení motorů, liniemi nějakých poklopů, dveří nebo oken. Objevuje se zde téměř bezohledné narušení motivů tu klikou, blinkrem, uzávěrem nádrže na naftu, nebo vidíme jen škrábance a odloupané části obrazů. Zjevně tedy nejde o samotné výše popsané „skutečné“ motivy, ale jejich reprezentace ve formě reklamních fotografií, většinou nalepených na bocích turistických autobusů. Díváme se tedy na fotografie fotografií umístěných na plochách využitých k reklamě a zakrývajících vše kromě nutných detailů potřebných k provozu nebo funkci těchto ploch. Tyto prvky ovšem nechtěně rozehrávají s fotografickými obrazy podivuhodné hry. Vznikají nečekané dramatické souvislosti a vstupují do dialogu, ve kterém se odehrávají často překvapivé, mnohdy humorné, až absurdní obsahové významy. Skupina 4 turistů s batohy na zádech se tak vydává na túru do hor, dveře za nimi jako by se zavřely (jde o obrys poklopu na boku autobusu) a uzávěr tanku na vodu nad jejich hlavami je najednou nepřehlédnutelnou připomínkou toho, aby si sebou určitě vzali dostatek pití. Letadlo Aeroflotu se bezelstně řítí přímo na zavřený kryt s průduchy, v obličeji animátora středověkého poutníka je místo nosu zduřelý oranžový blinkr, hladina poklidného jezera dosahuje přímo pod závěr tankovacího otvoru, blankytná bezmračná obloha je narušena prasklinou po příliš utaženém šroubu, a obraz staré zříceniny hradu je celý popraskaný a zkrakelovaný, s oranžovou klikou ve skále pod ním. Monstrózní výletní parník mezi řeckými ostrovy se chystá plout do bariéry nýtů, které tvoří jakoby neprostupnou bariéru „bójí“, nebo snad min? You name it. Představivost diváka je podněcována k tvorbě nových souvislostí, významů a obsahů. Vidím, že to, co vidím není to, co si myslím že vidím. Jsme zprvu zrazeni, abychom si uvědomili zradou napáchané možnosti nového čtení, nečekaných konotací a posunu vnímání toho, co vidíme. O tom je fotografická série Zrada obrazů Michaela Borka.
prof. Tomáš Lahoda, akad. mal.
