Téměř tři stovky běžců v nedělním mrazivém počasí absolvovalo Univerzitní sprint kampusem. Premiérová akce byla součástí Zimní hradubické ligy v orientačním běhu a zúčastnili se jí i zaměstnanci univerzity.

V prostoru univerzity a přilehlé části Polabin bylo rozmístěno celkem devětapadesát kontrolních bodů. Vlivem počasí bylo nutné téměř všechny kontroly předvrtávat do země. Výsledkem však byla podle závodníků perfektní organizace a skvěle připravené tratě.

Foto: Lokomotiva Pardubice 

V pondělí 5. ledna 2026 navštívili zástupci naší fakulty sesterskou Fakultu chemicko-technologickou naší Univerzity. Restaurování je interdisciplinární oblast, v níž se naši studenti, absolventi i zaměstnanci setkávají s uměleckými, humanitními i přírodovědnými obory. Možnost spolupráce napříč těmito disciplínami je proto pro naši fakultu přirozená a velmi podnětná. Hlavním cílem setkání byl rozvoj užší mezifakultní spolupráce a hledání konkrétních oblastí, ve kterých můžeme propojit naše činnosti. Tomu se věnovaly také debaty, které provázely celý program návštěvy.

Vedení Fakulty chemicko-technologické představilo základní informace o fakultě a následně podrobněji přiblížilo svou vědecko-výzkumnou činnost. Diskuse se zaměřily mimo jiné na komercializaci výsledků, strategie publikační činnosti, podporu excelentních týmů a rozvoj špičkových výzkumných kapacit. Součástí programu byla rovněž prohlídka moderně a špičkově vybavených pracovišť, včetně Centra materiálů a nanotechnologií, která nám nabídla bližší pohled na aktuálně řešené projekty i technologické zázemí.

Děkujeme vedení fakulty za vlídné přijetí, otevřenou a věcnou diskusi, stejně jako všem zapojeným pracovníkům za jejich čas a vstřícnost při zodpovídání našich dotazů. Setkání pro nás bylo inspirativní a přínosné a těšíme se na další společné kroky i na nové možnosti, které tato spolupráce v budoucnu přinese.

Pokud se chcete dozvědět více o Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, sledujte webové stránky: https://fcht.upce.cz/

Mgr. Lucie Kašková

V novém složení se v úterý poprvé sešel Akademický senát Univerzity Pardubice (AS UPCE). Třiačtyřicetičlenný zastupitelský orgán vybírali členové a členky akademické obce na všech sedmi fakultách UPCE a dvou rektorátních útvarech v období od 24. listopadu do 8. prosince 2025. 

„Gratuluji vám ke zvolení a děkuji vám za zájem a rozhodnutí působit v akademickém senátu naší univerzity. Chtěl bych vám popřát, aby práce v senátu splnila vaše očekávání a osobně se velmi těším na naši spolupráci,“ řekl na úvod jednání rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Všichni členové a členky akademického senátu složeného z akademických pracovníků a pracovnic a studujících převzali osvědčení o členství. Poté si zvolili nové vedení a zcela nového předsedu. Tím se stal Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D. z Katedry anglistiky a amerikanistiky Fakulty filozofické.

Do pětičlenného předsednictva AS, které se volí na celé tříleté období, byli zvoleni Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D. (FF), Ing. Jan Panuš, Ph.D. (FEI), doc. Petr Nachtigall, Ph.D. (DFJP), JUDr. Martin Šmíd, Ph.D. (FES) a Michaela Jindřichová (FF) za studující.

Prvního jednání AS UPCE se zúčastnili také studující, kteří byli tento týden zvoleni do čela Studentské rady Univerzity Pardubice (SRUPa). Novou předsedkyní této organizace je Michaela Jindřichová z Fakulty filozofické. Prvním místopředsedou pro organizaci a studijní záležitosti je Bc. Dominik Kamarád z Fakulty chemicko-technologické a místopředsedkyní pro propagaci a rozvoj je Martina Dušánková z Fakulty ekonomicko-správní.

Akademický senát Univerzity Pardubice je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem a skládá se ze 43 volených členek a členů akademické obce – senátorů a senátorek. Je klíčovým samosprávným orgánem univerzity. Rozhoduje o zásadních otázkách akademického života, schvaluje dlouhodobý záměr UPCE i rozpočet, projednává vnitřní předpisy a vyjadřuje se ke strategickému směřování univerzity.

• Seznam členů Akademického senátu Univerzity Pardubice

Zaměstnanci a zaměstnankyně Univerzity Pardubice mohou využít krásnou příležitost zapojit se do orientačního běhu univerzitním kampusem. Premiérová akce je součástí Zimní hradubické ligy v orientačním běhu. Pro zaměstnané organizátoři připravili speciální trať v délce 2,5 kilometru. Trať není nutné běžet, každý může vyrazit svým tempem. Startovné je zdarma.

KDY: 11. 1. 2026, 10:00 - 12:30 (v tomto časovém rozmezí lze kdykoliv odstartovat)
PREZENCE: ZŠ Pardubice-Polabiny, Družstevní 305

Na závod není nutné mít žádné speciální vybavení. Přijďte ve sportovním oblečení a můžete si vzít s sebou buzolu. Pokud máte vlastní čip, nahlaste nám jeho číslo. Těm, kteří nemají, jej rádi půjčíme.

Pro přihlášení kontaktujte doc. Petra Nachtigalla z Dopravní fakulty Jana Pernera do 6. 1. 2026. Bližší informace o závodu budou průběžně vyvěšovány zde - ORIS - Český svaz orientačních sportů.

Orientační běh: jak se při závodu orientovat? Zdroj: Česká televize
Jak na první orienťák Zdroj: Metodický portál ČSOS
Začínáme s orienťákem Zdroj: Český orienťák

Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

vážené studentky, vážení studenti,

dovolte mi popřát vám klidné a radostné Vánoce prožité s těmi, na kterých vám nejvíce záleží. Ať vám sváteční dny přinesou odpočinek, inspiraci a novou energii.

Do nového roku vám přeji mnoho zdraví, úspěchů a odvahy překračovat vlastní hranice. Přeji si, aby rok 2026 byl obdobím, ve kterém budeme společně naplňovat ambice Univerzity Pardubice, rozvíjet naše vědecké příležitosti, zkvalitňovat výuku a otevírat univerzitu světu novými způsoby.

Děkuji vám za vaši práci, tvořivost a nasazení.  Univerzita Pardubice je díky vám místem, kde vznikají myšlenky s budoucností a my všichni nacházíme svoji identitu.

Krásné Vánoce a vše dobré do nového roku!

Libor Čapek, rektor

Univerzita Pardubice (UPCE) ustavila nový Akademický senát UPCE pro nadcházející funkční období. Ustavující zasedání se uskuteční 6. ledna 2026, kdy členové Akademického senátu UPCE zvolí nové vedení senátu a předsedu AS UPCE.

„Akademický senát je významným samosprávným akademickým orgánem. Věřím, že diskuse s nově zvolenými členky a členy Akademického senátu Univerzity Pardubice přinesou konstruktivní dialog a společnou snahu posouvat naši univerzitu dál,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Rád bych upřímně poděkoval senátorkám a senátorům za končící funkční období, ve kterém se konalo celkem 24 zasedání. Děkuji za obětavou práci a čas, který akademickému senátu věnovali. Pěvně věřím, že si ze senátu odnáší nové poznatky, zkušenosti, kontakty, a především pocit dobře odvedené práce. Rád bych také poděkoval panu rektorovi a vedení univerzity za otevřenou a vstřícnou diskusi v rámci zasedání, ale i mimo ně,“ uvedl dosavadní předseda Akademického senátu UPCE dr. Petr Bělina z Fakulty chemicko-technologické a dodal: „Akademický senát je zásadní složkou akademické samosprávy vysokých škol a podílí se mimo jiné na strategickém směřování vysoké školy. Nově zvoleným senátorům proto přeji mnoho dobrých rozhodnutí přijímaných s odvahou a odpovědností, plodnou diskusi, kde argumenty budou převažovat nad emocemi a vytrvalost při čtení a připomínkování předložených materiálů.“ 

Akademický senát univerzity je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem a skládá se ze 43 volených členů akademické obce – senátorů. Volební období senátu je tříleté. Jsou v nich zastoupeni akademičtí pracovníci a také studenti fakult. Akademický senát je klíčovým samosprávným orgánem univerzity. Rozhoduje o zásadních otázkách akademického života, schvaluje dlouhodobý záměr UPCE i rozpočet, projednává vnitřní předpisy a vyjadřuje se ke strategickému směřování univerzity.

Členové Akademického senátu UPCE

Dopravní fakulta Jana Pernera
Ing. Aleš Šmejda, Ph.D.
Ing. Aleš Hába, Ph.D.
Ing. Jiří Šlapák. Ph.D.
Doc. Ing. Petr Nachtigall, Ph.D.

Václav Štěp
Adam Škoda

Fakulta ekonomicko-správní
JUDr. Martin Šmíd, Ph.D.
Mgr. Pavel Sedlák, Ph.D.
Ing. Ondřej Kuba, Ph.D.
Ing. Tomáš Fišera

Kateřina Dostálová
Martina Dušánková

Fakulta chemicko-technologická
Ing. Petr Bělina, Ph.D.
doc. Ing. Jan Fischer, CSc.
prof. Ing. Aleš Imramovský, Ph.D.
Doc. Ing. Jaroslav Barták, Ph.D.

Natálie Pešková
Bc. Dominik Kamarád

Fakulta filozofická

Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D.
prof. Mgr. Martin Čapský, Ph.D.
doc. PhDr. Tomáš Jiránek, Ph.D.
PaedDr. Zdenka Šándorová, Ph.D.

Anna Fišerová
Michaela Jindřichová

Fakulta restaurování
MgA. Ivan Kopáčik
MgA. Petr Rejman
Ing. Renata Tišlová, Ph.D.

Jonáš Novotný
Daniela Nosková
Johana Frangos

Fakulta zdravotnických studií
Mgr. et Mgr. Ondřej Podeszwa, Ph.D.
Mgr. Jana Škvrňáková, Ph.D.
Mgr. Iveta Černohorská, Ph.D.
Mgr. Klára Václavíková, Ph.D.

Andrea Matějíčková
Daniel Gregor

Fakulta elektrotechniky a informatiky
Ing. Dominik Štursa, Ph.D.
Ing. Karel Juryca, Ph.D.
Ing. Jan Panuš, Ph.D.
Ing. Pavel Rozsíval

Bc. Šimon Pipek
Bc. Jan Teplý

Celouniverzitní pracoviště (Katedra tělovýchovy a sportu, Jazykové centrum)
Mgr. Pavel Brebera, Ph.D.

Univerzita Pardubice získala v letošní výzvě finanční podporu na realizaci tříletého projektu Erasmus+ KA171 (Mezinárodní kreditová mobilita). Tento projekt posílí spolupráci s univerzitami mimo Evropskou unii a umožní výměnné pobyty celkem 113 studujících i akademických pracovníků a pracovnic, které zažijí studium, výuku, praktickou stáž či školení v zahraniční instituci. 

Cílem projektu je sdílení zkušeností, inovace studijních programů a rozvoj odborných dovedností, které podpoří inkluzivní vzdělávání a udržitelné postupy. Projekt přispěje k rozvoji a internacionalizaci akademické komunity, podpoří interkulturní dialog a posílí evropské hodnoty.

Nově schválený projekt podpoří bilaterální spolupráci mezi Univerzitou Pardubice a partnerskými institucemi v těchto zemích:

• Albánie: Aldent University a Fakulta zdravotnických studií UPCE
• Arménie: Armenian State Pedagogical University a Fakulta filozofická UPCE
• Ukrajina: Uzhorod National University a Fakulta ekonomicko-správní UPCE
• Indonésie: University of Indonesia a Fakulta elektrotechniky a informatiky UPCE
• Vietnam: Tôn Đức Thắng University a Fakulta elektrotechniky a informatiky + Fakulta ekonomicko-správní UPCE
• Jihoafrická republika: University of Cape Town a Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Togo: University of Kara a Fakulta filozofická UPCE. 

Výzvy k předkládání žádostí o podporu z programu Erasmus+ Klíčová aktivita 171 každoročně vypisuje česká národní agentura pro mezinárodní vzdělávání a výzkum, Dům zahraniční spolupráce (DZS) a žádost za Univerzitu Pardubice koordinuje její Oddělení pro mezinárodní vztahy. 

Další dávka inspirativních a zajímavých rozhovorů s našimi studenty, absolventy nebo pedagogy je tu. Čeká na vás v prosincovém vydání časopisu MY UPCE.

Tentokrát vás přenese třeba do Paříže, kde si studentka Fakulty-ekonomicko-správní Amalia Scheer plní svůj Erasmus sen. Podíváte se i na záchranku, kam vás vezme absolvent Fakulty zdravotnických studií Josef Strašík. Kromě toho, že přijímá hovory na lince 155 a jezdí do terénu, mluví také s médii. K netradičnímu filozofickému zamyšlení vás dovede pedagog Matej Cíbik, který momentálně pendluje mezi Pardubicemi a Vídní, kde zkoumá otázky politické legitimity. A také zjistíte, jak město Litomyšl zkrášlují studentky a studenti z Fakulty restaurování. A je toho mnohem víc. 

Tak si svůj výtisk ulovte už teď. K dostání je ve stojanech MY UPCE po celém kampusu a na fakultách nebo se do časopisu začtěte online.

Přejeme vám příjemné čtení! 

V kampusu Univerzity Pardubice ve středu zavládla pohodová předvánoční atmosféra. Nejprve jsme za doprovodu koled v podání Vysokoškolského uměleckého souboru rozsvítili Strom přání a naděje. Studující si poté užili zasloužený chill se zábavnými vánočními aktivitami.

Radost studujícím udělaly drobné dárky od univerzity. Nechybělo vánoční karaoke, kdy se odvážlivci chopili mikrofonu a zazářili jako hvězdy. Každý zpěvák či zpěvačka si odnesli odměnu.

Studující, zaměstnaní i veřejnost se zahřáli na těle i duši charitativním svařákem a jablečným moštem. Výtěžek přesahující 26 000 Kč pomůže rozvoji Dětského centra Veská.

Děkujeme všem, kdo přispěli ke skvělému podvečeru!

Itálie se jejím životem prolíná dlouho. Už v dobách studií ji zajímal vliv italského umění na to české. Teď restaurátorka Veronika Knedlíková Wanková zkoumá, jak se proměnilo vnímání umění, a to na Padovské univerzitě.

Umí každý vnímat umění?

Myslím si, že každý to svým způsobem umí. Někdo o tom jen neumí mluvit, nedokáže vyjádřit přesně to, co cítí, protože je to pro něj složité. Avšak vždy zažíváme nějaký pocit, ať již negativní nebo pozitivní. Umění nás může překvapit nebo naopak nám na něm něco vadit. Jak člověk vnímá obraz, závisí třeba i na náladě. Když se dívá na negativní vyobrazení například se setnutou hlavou, ale má přitom dobrou náladu, protože si zrovna koupil zmrzlinu, tak mu obraz nemusí přijít krutý a může ho vnímat jako hezký. Ale když je v depresi, moc se mu nedaří a neví, co s životem, ten stejný obraz může umocnit jeho momentální rozpoložení a vyvolat negativní pocity či jeho hodnocení. Tím, jak vnímáme naše estetické zážitky v mozku a která centra jsou při jejich zpracovávání aktivována, se zabývá v poslední době velmi se rozvíjející obor, neuroestetika.

Dají se takové poznatky využít při vytváření výstav?

Určitě. Dnešní návštěvník velmi často vyžaduje aktivitu, která pro něj nebude moc složitá. Je proto velká výhoda vědět, jakým způsobem člověk k dílu přistupuje, jak ho vnímá. Expozice či výstavy mohou tyto poznatky zúročit. Dá se například více pracovat se světlem, zařadit různé světelné efekty nebo vytvořit výstavu obsahující primárně kulaté nebo zaoblené prvky, protože víme, že je diváci upřednostňují. Tímto přístupem můžeme lidem pomoci vytvořit si k umění vztah a prohloubit komunikaci s ním. Protože díla, která jsou jen uložena v galerii, a nikdo se na ně nedívá, jsou prostě ztracená.

Je velký rozdíl v tom, jak dílo vnímá laik a jak odborník?

Podle posledních poznatků psychologie víme, že ano. Když k dílu přijde nepoučený divák, vnímá ho na základě pocitu. Při tom mohou být aktivována centra paměti, což způsobí, že si dokáže vybavit konkrétní situaci, která mu stejný pocit připomene. Tato oslava v zahradě je jako kdysi… vzpomene si na daný zážitek, díky kterému se mu pak obraz líbí. U lidí, kteří nejsou zatížení znalostmi z oboru, se emoce zkoumají snadněji. Neřeší totiž, oproti nám odborníkům, jak by to mělo být „správně“ a proč je nějaký motiv zobrazen takto, když má v dané době vypadat úplně jinak.

Je dnes těžší lidi k umění přitáhnout?

To se těžko porovnává. V minulosti znamenal jeden obraz v kostele vzácnost. Svět byl vizuálně čistší. Dneska jsme zamoření obrazy všeho druhu a náš mozek zpracovává velmi rychle jeden obraz za druhým. Zaujmout je složitější. Když se otevře nějaká výstava, často se účast na ní vnímá jako určitý společenský status, takže na ni jdu proto, že jdou všichni, a já chci ukázat, že jsem také vzdělaná. Pak je tu skupina, kterou umění opravdu zajímá, která ale není tak velká. A pak je tu ten zbytek potenciálních návštěvníků, který se o umění nezajímá a s těmi je nutno pracovat a snažit se je oslovit.

Jak si k umění tedy najít cestu?

Asi navštěvováním galerií a muzeí. Je potřeba zaměřit se už na děti, od malička jim umožnit kontakt s uměním. Význam mají nejrůznější tvůrčí programy, workshopy, letní tábory s uměleckým zaměřením. Je důležité si uvědomit, že není potřeba být odborník, ale mít k umění vztah a chápat, proč je pro mě důležité. Badatelé z římské univerzity při zkoumání vlivu umění na emoce došli k závěru, že se rodině poté, co navštívila galerii, zlepšilo její celkové emocionální rozpoložení a všichni měli hned lepší náladu. I další studie ukazují, že umění má pro psychickou pohodu člověka velký význam a uvažuje se proto o jeho větším propojení s terapeutickými centry nebo zapojení při studiu deprese. Spojení umění se studiem lidské psychiky má tedy větší potenciál, než dokážeme nyní dohlédnout. 

Může mě umění oslovit i v dospělosti?

Určitě. Je důležité se umění nebát a zkoušet navštěvovat různé typy výstav. Jsou akce jako třeba Benátské bienále, kde si opravdu každý najde něco, co ho zaujme. Velmi populární jsou nejrůznější instalace, a to i ve venkovních prostorech. Dobrou strategií, jak přitáhnout k umění mladé lidi, je určitě street art. V Padově existuje mapa nápaditých murálů, tedy velkoplošných maleb na stěnách ve veřejném prostoru, u kterých se můžete vyfotit a dál je sdílet. Současné umění nám dává svobodu, čímž by pro nás mělo být atraktivní.

Na jaké výstavě jste byla naposledy vy?

Byla jsem v Benátkách na výstavě o zobrazování lidského těla v 16. století, takže zde byly například kresby Leonarda da Vinciho. Na výstavy chodím velmi ráda, jen je to pro mě časově velmi náročné, jelikož jednu výstavu bych nejraději vždycky navštívila hned dvakrát. Nejdřív se dívám na díla samotná a podruhé si čtu doprovodné texty nebo chodím s audio průvodcem. Nedokážu totiž vnímat dílo a současně k němu vstřebávat další informace.

Co vás v Itálii zaměstnává?

Mám tam svůj vlastní výzkumný projekt. Díky němu jsem získala místo na Padovské univerzitě, což je takový malý zázrak (smích). Italské univerzitní prostředí je velmi konkurenční a pro začínající badatele existuje jen velmi málo míst, takže je obtížné se na tato místa dostat. 

Čím se váš projekt zabývá?

Vždy mě zajímaly italské vlivy na české umění, zejména na konci 16. století, které navíc není až tak moc prostudované. Díla vzniklá v českých zemích totiž byla považována za méně kvalitní, a tudíž nezajímavá, naopak přicházející Italové byli ti, kteří měli místní kulturu výrazně pozvednout. Uvědomila jsem si, že i když z pohledu kvality obraz nebyl na vysoké úrovni, přesto visel někde v zapadlé vesničce v tamním kostele a pro místní měl zřejmě velký význam. A tak jsem došla k myšlence zkoumat to, jak člověk vlastně dílo vnímá a jakou pro něj má hodnotu. Tuto myšlenku jsem posléze rozvinula do svého projektu a oslovila jsem s ním profesora na Padovské univerzitě, který se právě psychologií vnímání umění zabývá. Zeptala jsem se ho, jestli by mi nedělal garanta a on souhlasil. A můj projekt nakonec získal financování. 

Proto teď působíte na katedře psychologie?

Schválením projektu jsem tam získala skvělé místo asistenta profesora. Mám tři roky na to, abych svůj projekt Zázrak: Od mysli k plátnu a zpět zpracovala. Hrozně se na to těším. 

Promítá se do projektu vaše oblíbená italsko-česká umělecká linka? 

Ano, jde o výzkum mezikulturní komunikace. Umělci z českých zemí v 16. století cestovali do Itálie, pobývali tam, učili se a pak se s nabytými znalostmi zase vraceli zpátky. Zajímá mě, jak jejich cesty proměnily umění a jak se odrazily v jeho vnímání „obyčejnými“ lidmi, co na obrazech oceňovali. Zrovna o těchto pocitech hledám záznamy v archivech. Mohli se zmínit, že to byl nádherný obraz, který viděli někde na cestách, že se jim zdál velmi živý nebo že jim to něco připomnělo – přesně toto jsou velmi cenné dojmy, které umění lidem přináší. Stejně jako nejrůznější emoce, které v nich vyvolává.

Zajímá vás i pohled dnešních lidí?

V rámci psychologické části projektu vytváříme speciální dotazník, který bude posuzovat, jestli a jak na nás obrazy působí dneska a jaké emoce v nás vyvolávají. Zajímá nás třeba, zda oceňujeme více výjevy realistické, nebo naopak emotivní, až expresivní a jestli je dokážeme popsat. Dotazník dostanou jak lidé v Itálii, tak v Česku. Chceme získat odpovědi i na to, jestli Češi preferují umění v Česku a Italové zase v Itálii. Předpokládáme, že díky dnešní propojenosti kultur už tenhle rozdíl v zemích neuvidíme. Naopak třeba zjistíme, zdali reagujeme pozitivněji například na expresivní scény, protože na nás silně působí a vyvolávají jasnou emoci.

Jak jste se vlastně ocitla v Itálii?

Za to může můj manžel. Téměř před sedmi lety chtěl pokračovat ve své vědecké kariéře na postdoktorské stáži, hledal vhodné místo a objevil Padovu. Město jako takové jsem příliš neznala oproti třeba Benátkám nebo Florencii, kde jsem strávila nějaký čas během magisterského studia. Díky čemuž jsem se naučila italsky. A tak jsem na přesun hned kývla. Měli jsme půlročního syna, se kterým jsem byla zrovna na mateřské, a objevila se možnost žít v mé oblíbené Itálii, nebylo proč váhat. Navíc krátce po příjezdu do Itálie jsem měla nečekanou náplň práce.

Dostala jste nějakou zajímavou nabídku?

Krátce po přestěhování mě kontaktovala kolegyně z Fakulty restaurování. Získala výzkumný projekt na renesanční štuky a ptala se mě, jestli bych se do něj nechtěla zapojit, protože jsem se zabývala štukovou výzdobou na bučovickém zámku, z čehož potom vznikla dokonce publikace Perla Moravy. Takže mě velmi lákalo pracovat na tomto tématu dál.

Z Itálie?

Ano, šlo o prohloubení mých podkladů, které jsem měla ze svého dřívějšího průzkumu. Takže práce na dálku vůbec nevadila. Nemusela jsem být fyzicky v Bučovicích, tam už jsem si to odbyla v minulosti (smích). Fakulta na výsledek nespěchala a bylo jen na mně, jestli a jak vše dokážu skloubit. Brala jsem to samozřejmě jako výzvu, takže jsem do toho šla.

A mohla jste v oboru zůstat i během mateřské, a dokonce v Itálii…

Díky tomu jsem si uvědomila, že nemůžu být se synem jen tak doma, že musím dělat něco „svého“. Získala jsem ještě malinký úvazek v Národní galerii v Praze a do toho jsem doma restaurovala. Zůstat v reálném kontaktu s uměleckými díly je pro mě dodnes velmi zásadní.

Kdo vás v té době zásoboval díly?

Jedna sběratelka umění si u mě nechávala restaurovat velkou část pozůstalosti po malířce Anně Zemánkové. To je umělkyně, která se řadí mezi světoznámé tvůrce a její tvorba byla k vidění třeba v Benátkách, New Yorku nebo Paříži. Obrazy jsou malované na papíru, zobrazují nejrůznější květinové kompozice, často jsou vyšívané nebo pojaty plasticky. Autorka ráda používala kombinaci různých technik a materiálů. Tato různorodost mi při restaurování jejích děl naprosto vyhovuje. 

Restaurujete stále?

Teď mám na restaurování méně času, což mě mrzí. Tím, že restauruji v domácích podmínkách, nemůžu pracovat na ničem extra složitém. Každopádně v budoucnu se k tomu chci vrátit víc. Mám ráda výzvy a baví mě celý proces restaurování. To, že mi dílo prochází rukama, a já se ho snažím dále zachovat v dobré kondici. Navíc mě velmi těší, když má z mojí práce radost ještě někdo další. 

Jak se vám v Padově žije?

Padova je pro život skvělé město. Je hodně zelené, má dobrou hromadnou dopravu, je tu univerzita, takže je tu dost živo. Je taková autentičtější a člověk tu může zažít opravdu ten typický italský život. Je to město, které nežije primárně z turismu, a je to na něm hodně znát. Nejsou tu zástupy turistů, a i obyčejná káva stojí normální peníze. Ale každý, kdo za námi přijede, samozřejmě musí vidět i Benátky. Těm se prostě nic nevyrovná.

Je něco, co vás v Itálii překvapilo?

Jak velmi se tu dodržuje siesta. Začíná asi v půl druhé a končí ve čtyři hodiny. V práci se naštěstí neřeší na rozdíl od domu, ve kterém bydlíme. Tam by měl být člověk opravdu potichu, ideálně odpočívat a rozhodně by neměl vykonávat žádné hlučné domácí práce jako třeba vysávání. Podle našich italských starousedlíků by se v tuto dobu nemělo dělat zkrátka nic. 

Máte v plánu vrátit se domů?

Náš plán vždycky byl vrátit se. Původně jsme do Itálie odjížděli na dva roky, dneska jsme tady šest let a další tři roky nás čekají. Těžko říct, jestli se nám bude chtít přemístit se, protože starší syn tu začal chodit do školy. Do Česka ale jezdíme celkem pravidelně, například na Fakultu restaurování. Myslím, že pro současné studenty je velmi důležité být v pravidelném styku s uměním, chápat ho z různých perspektiv a znát proces, který jeho vznik provází. Navíc je užitečné slyšet někoho dalšího o něm mluvit. A předávat znalosti a myšlenky dál mi dává velký smysl.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Archiv Veroniky Knedlíkové Wankové

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 115, v tištěné i on-line podobě.