Restaurátoři jsou lékaři památek. Naši experti teď pojedou „vyléčit“ divadlo a muzeum v Alžírsku.

Dnes je naším hostem Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, restaurátor a proděkan pro mezinárodní spolupráci. Experti z Fakulty restaurování totiž pojedou pomáhat do Alžírska. Konkrétně budou pečovat o sochařskou výzdobu tamního divadla a také o sbírky Národního muzea.

Alžírsko oslovilo vás nebo jste tam chtěli jet vy?
Celá akce vznikla na podnět naší velvyslankyně Lenky Pokorné v Alžírsku, která je velice aktivní. Myslím, že tam odvádí skvělou práci. A ji napadlo, že my máme v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Tím myslím celou Českou republiku. Rozhodně máme co nabídnout. Takže ona se poohlédla po někom tady od nás, kdo by s tím byl schopen a ochoten pomoci.

A vybrala si vás.
Shodou okolností ano, potom padla volba i na nás.

Spolupráce by se měla dál rozvíjet. Máme podepsanou smlouvu s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku.

Proč je důležité, aby se takové výměnné akce konaly? Pomáhá to i nám Čechům?
Samozřejmě jde o obrovskou mezinárodní prestiž. Mít možnost se prezentovat na mezinárodní scéně. A to, že někdo má zájem o naše experty, je vždy potěšující.

Kde všude ve světě už jste jako restaurátor byl?
My máme spolupráci navázanou především s evropskými zeměmi. Konkrétně Fakulta restaurování je členem mezinárodní Asociace evropských vysokých restaurátorských škol ENCoRE. Ta sdružuje vysoké školy, které vyučují v oblasti restaurování. Tam se kontakty budují a navazují.

A konkrétní země, kam jezdíte?
Máme navázány smlouvy v rámci programu Erasmus se 13 evropskými státy a zhruba s 20 vysokými školami.

Tak všechny nebudeme vyjmenovávat. Ale řekněte, která ta země je pro vás nejatraktivnější, co považujete za svůj osobní největší úspěch?
V tuto chvíli asi nejintenzivnější spolupráce probíhá s Estonskem, kde je velký zájem o to, aby tam naši odborníci vyjížděli a pořádali různé odborné kurzy. Intenzivní spolupráce probíhá třeba také s Univerzitou výtvarných umění v Budapešti.

Teď tedy vyrazíte do Alžírska. Víte konkrétní detaily této pomoci?
Ano, jedná se o sochařskou výzdobu na atice Regionálního muzea v Oránu, což je druhé největší město Alžírska. Jde o vápencové sochy z přelomu devatenáctého a dvacátého století, které jsou ve špatném stavu. Panuje tam i obava z hlediska bezpečnosti, aby nějaké odlamující části na někoho nespadly. Byli jsme osloveni, zda bychom v tomto ohledu nevypomohli.

Tak to je určitě prestižní záležitost a v Alžírsko ve vás musí vkládat velkou důvěru.
Velkou práci v tom odvedla paní velvyslankyně. My se samozřejmě snažíme svěřenou důvěru naplnit a kolega, který tam byl, tak myslím, že navázal vtahy velice dobře. Takže se budeme těšit na spolupráci a možnost tam působit.

Ještě jste nikdy nic nezkazili?
Tak, jsme jen lidi. Dílčí neúspěchy se samozřejmě konají, ale úkolem restaurátora je, aby se ty dílčí neúspěchy nepřesunuly do fatálních.

Sestavili jste tým expertů, kolik lidí ho tvoří a mají nějakou specializaci?
Vzhledem k tomu, že se jedná o sochařskou výzdobu kameno-sochařskou, jsou to vápencové sochy, tak je tým primárně v tuto chvíli koncipován z odborníků tohoto druhu. Takže kromě vedoucího ateliéru se zaměřením na restaurování kameno-sochařských památek tam jsou další restaurátoři s tímto zaměřením. Pak tam musí být i nějaký technolog. To znamená vystudovaný chemik. Ale naše spolupráce se v budoucnu zřejmě nebude omezovat jen na jedno konkrétní restaurování. Máme podepsanou smlouvu i s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku, kde je specializace širší. Určitě tam máme v plánu vysílat odborníky i z jiných specializací.

Kolik lidé tedy teď do Alžírska pojede?
V tuto chvíli, okolo tohoto konkrétního restaurování, by ten tým mohl být tří až pětičlenný. Ale v budoucnu plánujeme těch aktivit více.

A jak dlouho tam zůstanete, to už víte?
V současné situaci je to složité. Nicméně obecně je plán na jaro letošního roku, pokud to situace dovolí. Ale jak říkám, nešlo by jen o tuto konkrétní pomoc, chtěli bychom tam navázat další kontakty a připravit další restaurátorské projekty.

Budete pracovat přímo na místě v divadle a v muzeu nebo budete mít předměty v nějaké restaurátorské dílně?
Vzhledem k tomu, že ty sochy jsou v nadživotní velikosti, tak to restaurování bude praktičtější určitě na místě. Přesun by byl složitý.

Stává se někdy, že si s něčím nevíte rady a pak konzultujete postup s dalšími odborníky?
Určitě, restaurování je multidisciplinární obor. Vždy je na místě tým odborníků, kteří se společně radí.

Cíl je společný. Nic nepoškodit a uchovat pro další generace. Ale zajímalo by mě, jestli existuje i nějaká dohoda, když se podílíte na opravách, že poté budou třeba nějaké předměty zapůjčeny na výstavu v České republice?
Tak daleko ještě v jednáních nejsme. Ale samozřejmě s úspěšným projektem, s nabytou důvěrou, by určitě bylo i o takových věcech možné diskutovat.

Když jste restaurátor, znamená to, že jste automaticky také archeolog a historik?
Archeologie a historie jsou jiné obory, ale my se snažíme výuku u nás na Fakultě restaurování stavět na multidisciplinární spolupráci. Tedy restaurátor by měl být natolik vzdělaný, aby byl schopen s dalšími odborníky na úrovni komunikovat a řešit problém společně.

Představuji si vás jako doktora, který vyráží s kufříkem do ciziny a tam má svoje vlastní nástroje, špachtličku a štěteček. Je to představa zcestná?
Ne, je to skutečně tak. Každý restaurátor má svoje nástroje, které si dlouhodobě opatruje, schraňuje a vylepšuje.

A které jsou ty typické nástroje?
Přesně jak říkáte, to znamená různé špachtle, štětce, skalpel například. Tedy s tím lékařstvím je tam opravdu souvislost. Zubařské nástroje využíváme, přímo pro restaurátory se málokdy něco vyrábí, takže si to půjčujeme z ostatních oborů a medicína je určitě jedním z nich.

Mě tak napadá, že když jste restaurátor, co se stane, když se vám doma rozbije hrníček? Vyhodíte ho nebo ho slepíte a zrestaurujete?
Ta tendence tam samozřejmě je. Postižení oborem funguje, takže ano, snažíme se opravovat všechno, co jde.

Kolik studentů a expertů u vás na Fakultě restaurování máte?
My jsme velice malá fakulta. Jeden kolega říkal, že jsme nano fakulta. Mimo jiné se zabýváme i právě nanomateriály v restaurování. Máme na fakultě zhruba 80 až 90 studentů a poměr pedagogů vůči studentům je poměrně vysoký. Takže zhruba polovina toho čísla jsou pedagogové.

A specializace jsou jaké?
Máme čtyři specializace. Já jsem vedoucí ateliéru restaurování a nástěnné malby, sgrafita a mozaiky. Pak máme restaurování kamenosochařských děl, restaurování knižní vazby a dokumentů a nejmladší z ateliéru je restaurování uměleckých děl na papírových a textilních podložkách. To znamená, že tam je třeba i olejomalba na plátně, v tom posledním oboru.

Funguje to v praxi tak, že se například ženy specializují na restaurování oděvů a keramiky, zatímco muži pak na práci s kamenem a kovem?
V minulosti byl opravdu například kameno-sochařský ateliér spíše mužská záležitost, ale v současné chvíli je tendence taková, že máme obecně na fakultě čím dál více žen mezi studenty.

I na ten kámen máte silné, statečné ženy?
Dokonce i na tom kameni přesně tak.

Jak si představujete ideálního restaurátora, dokázal byste ho popsat?
To je zajímavá otázka, jak jsem mluvil o té multidisciplinárnosti, tak si myslím, že to je velice důležité. To znamená, že nejde jen o to, aby ten člověk byl výtvarně nadaný a řemeslně zručný. Ale jde tam také o uvažování a schopnost kritického myšlení. A to jsou přesahy jak do humanitních, tak přírodních věd.

Říká proděkan Univerzity Pardubice Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování. Tak přeji vám, ať se vám přesně takoví lidé hlásí ke studiu. A hlavně hodně štěstí ve všech vašich projektech, na shledanou.

Rozhovor je převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové.

FR

Technologie společnosti Microsoft, které během pandemie používají studenti a pedagogové při online výuce, jsou praktickou ukázkou úspěšné spolupráce Univerzity Pardubice se světovou organizací. Projekt UPCE – moderní univerzita byl navíc zvolen jako nejlepší z České republiky.

Úspěch v rámci programu Voice of the Customer (VoC) dokládá vysokou úroveň práce v online prostředí na univerzitě. Koncem loňského roku oslovil český tým společnosti Microsoft pracovníky Centra informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice a nabídl jim spolupráci při přípravě případové studie. „Naši univerzitu zástupci firmy vnímají jako průkopníka v oblasti využívání cloudových technologií společnosti Microsoft,“ uvedla vedoucí Centra informačních technologií a služeb Ing. Olga Klápšťová.

Výsledkem dlouhodobé spolupráce univerzity a společnosti Microsoft je využívání řady moderních technologií zaměstnanci i studenty univerzity – od online prostředí podporujícího distanční výuku a vzdálenou práci, přes řešení pro podporu rozhodovacích procesů na univerzitě až po množství bezpečnostních technologií chránících identity uživatelů, jejich zařízení i infrastrukturu univerzity. To vše přispívá k zajištění moderního, otevřeného, ale současně i bezpečného akademického prostředí. Z těchto důvodů byla spolupráce s Univerzitou Pardubice nominována do programu VoC, jako jediná v rámci akademického prostředí v České republice, a má potenciál k rozšíření i do dalších univerzit a organizací.

Společnost Microsoft vznikla v roce 1975 v americkém Washingtonu. Její softwarové produkty a cloudové služby jsou velmi rozšířené. Misí společnosti je: „to empower every person and every organization on the planet to achieve more“.

Studenti Univerzity Pardubice mohou i v dalších sedmi letech vyjet do evropských zemí s programem Erasmus+ a získávat nové zkušenosti během studia. Univerzita uspěla s žádostí o udělení listiny Erasmus Charter, která jí umožňuje pokračování projektu v letech 2021 – 2027. Projekt využívají pardubičtí vysokoškoláci už od roku 1998. Vycestovat mohou zájemci z každé ze všech sedmi fakult univerzity.

Bez dokumentu Erasmus Charter for Higher Education (ECHE) se instituce nemůže programu v rámci mezinárodní spolupráce Erasmu účastnit. Jeho obdržením univerzita potvrzuje dodržování určitých zásad. Erasmus Charter získá škola i na základě Erasmus Policy Statement, v němž popíše, jaké aktivity podle svého strategického plánu v rámci programu uskutečňuje. Novinkou jsou kroky, kterými program i univerzita směřují k udržitelnosti a ochraně životního prostředí. Erasmus without paper, který pomocí digitalizace usiluje o snížení administrativy a omezení počtu dokumentů v papírové podobě, nebo Green Erasmus, který podporuje ekologicky šetrnější způsoby přepravy.

Mezinárodní spolupráce je pro Univerzitu Pardubice jednou z priorit rozvoje. Možnost nabídnout vysokoškolákům studium v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+ zvyšuje hodnotu vzdělávání. V rámci programu Erasmus+ Univerzita Pardubice od roku 1998 spolupracuje s více než 200 univerzitami ve 29 zemích po celé Evropě. Za rok absolvuje zahraniční pobyt více než 100 studentů. Od roku 2010 vyjelo získat nové zkušenosti dokonce 1 350 vysokoškoláků. Program Erasmus+ přivádí do Pardubic také zhruba 180 zahraničních studentů ročně, kteří na univerzitě stráví v průměru jeden semestr.

Každý rok Univerzita Pardubice organizuje také ERASMUS+ DAYS. Veletrh studia v zahraničí nabízí informace o studiu a stážích od přímých účastníků programu. Na univerzitě funguje také studentská skupina ESN (Erasmus Student Network), jejíž členové pomáhají zahraničním studentům, kteří se rozhodnou studovat na Univerzitě Pardubice. Členem ESN nebo tzv. buddy se může stát jakýkoliv student univerzity. Více informací získáte zde: Erasmus+ | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Tříkráloví koledníci do kampusu Univerzity Pardubice letos nedorazili, a nezazvoní ani u vás doma. Přesto se tradiční Tříkrálová sbírka koná. Oblastní charita Pardubice se rozhodla kvůli pandemii rozmístit pokladničky na veřejně přístupných místech. Zájemci mohou přispět také přímo na Univerzitě Pardubice, jednu z nich najdou hned u vstupu do budovy rektorátu.

„Ani v těžkých dobách by nikdo neměl zapomínat na pomoc lidem, kteří to potřebují. Tříkrálová sbírka v tomto čase probíhá na naší univerzitě každoročně a já si vážím zapojení všech, kteří se rozhodnou přispět, “ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Pokladničky Tříkrálové sbírky budou na veřejných místech až do 24. ledna. Další informace o umístění sbírkových pokladniček naleznete na webu Oblastní charity Pardubice. Letos je navíc možné finanční obnos darovat i prostřednictvím online dárcovství na https://www.trikralovasbirka.cz/. 

Pamatujete si ještě svoje studentské roky v Pardubicích? Zkuste oprášit vzpomínky a zapojte se do absolventské soutěže na sociální síti my.upce.cz.

Zajímá nás jediné: Co nejdůležitějšího vám dala univerzita?

Po přihlášení do sítě stačí napsat pod příspěvek vaši zkušenost, kterou jste si z dob studií odnesli do života. Pět nejlepších odpovědí odměníme absolventskou plackou a mikinou z nové originální kolekce k 70. výročí vysoké školy.  

Využijte soutěž a zkuste navštívit jedinečnou sociální síť my.upce.cz. Do soutěže se právě tam můžete zapojit až do konce ledna 2021. 

Univerzita Pardubice v rámci absolventského programu spustila nový web a unikátní síť pro absolventy vysoké školy letos v červnu. Několik stovek absolventů už čerpá své benefity především díky slevovým kartám. Ty slouží nejen jako cesta k výhodám u partnerských firem a institucí, ale také jako symbolické připomenutí doby studia a náležitosti ke své alma mater.  

Web najdete na absolventi.upce.cz

Sociální síť na adrese my.upce.cz 

Kontakt pro absolventský program:
Bc. Anna Sedláková
e-mail absolvent@upce.cz

Podívejte se na život na Univerzitě Pardubice v roce 2020 ve fotografiích.

Na začátku roku jsme si ještě na plese společně zatančili. V březnu se už ale učili online. Naši experti komentovali situaci kolem covidu v médiích a odborníci z Fakulty chemicko-technologické testovali vzorky na koronavirus. V létě jsme připravili dětskou univerzitu a natáčeli videa s Jazykovým centrem. Vznikl také univerzitní hokejový klub Riders. Tým profesora Holčapka se posunul zase dál ve výzkumu rakoviny slinivky a vědci získali celoevropský patent. Přichystali jsme poprvé online Noc vědců, online byl také veletrh pomaturitního vzdělávání Gaudeamus. Na konci roku prezident republiky jmenoval dva nové profesory naší univerzity.

A to nejdůležitější – celý rok jsme slavili. Příběh Univerzity Pardubice se totiž začal psát před 70 lety.

Patří ke špičce barokního sochařství v krajině. A nejen u nás. Ukrytý v Novém lese nedaleko Hospitalu Kuks ročně láká tisíce návštěvníků. Betlému od Matyáše Bernarda Brauna je téměř 300 let. Unikátní sochařské dílo vytesané do kamene odolává staletí přírodním vlivům, ale bez pravidelné péče odborníků by mohlo za několik desítek let zaniknout. O tuto národní kulturní památku se nyní budou starat právě studenti a odborníci z naší Fakulty restaurování. 

O vznik uceleného komplexu, který leží mezi městy Dvůr Králové nad Labem a Jaroměř, se zasloužil hrabě František Antonín Špork. Betlém se měl stát součástí jeho rezidenčního a lázeňského sídla. Jednotlivá umělecká díla vznikala v rozmezí let 1722-1732. V současné době jsou všechna v důsledku stáří, povětrnostních vlivů, klimatických změn a z části i vandalismu značně poškozená. „Asi nejhůře je na tom socha Jana Křtitele, ze které zbylo už jen torzo. Také socha ležící Máří Magdalény je ve velmi špatném stavu,“ popisuje aktuální stav sochařských děl docent Jakub Ďoubal z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Sochy a reliéfy v Novém lese jsou unikátní tím, že je Matyáš Bernard Braun vytesal přímo na místě do rostlé skály. Podle vedoucího ateliéru restaurování kamene je to mimořádné dílo. „Rozsahem, koncepcí a sochařským zpracováním. Je to vrchol barokní tvorby v celoevropském měřítku,“ říká Jakub Ďoubal.

Člověka až napadá otázka, jestli k takovému dílu přistupuje odborník ještě s větší citlivostí a opatrností. A zda přemýšlí o tom, jak významnou památku zachraňuje. „Není až tak zásadní, jestli restaurujete národní kulturní památku, nebo obyčejný křížek v polích. Vždycky cítíte velkou zodpovědnost,“ vysvětluje restaurátor.

Části se nedoplňují, k vidění bude torzo

Experti Univerzity Pardubice se na restaurování jednotlivých soch podíleli už v minulosti. Nyní provedou celkovou údržbu všech dochovaných sochařských děl a následně o ně budou pravidelně pečovat. „Plánujeme do tohoto projektu zapojit studenty z ateliéru kamene ze všech ročníků, tedy asi šestnáct lidi. Měli bychom provést očištění všech děl od nánosů biologického porostu i nečistot, a také zajištění rizikových částí, aby se zabránilo dalšímu poškození díla,“ říká vysokoškolský pedagog Ďoubal.

Bude nutné zpevnit narušený materiál a zajistit praskliny, aby nedošlo k oddělení částí a jejich ztrátě. Experti přitom vychází ze zkušenosti s předchozí údržbou a z projektu NAKI ministerstva kultury. Výstupem tohoto projektu, který vedla Fakulta restaurování, jsou zejména možnosti čištění a nastavení režimu dlouhodobé péče včetně možností zpomalení růstu řas, mechů a lišejníků na povrchu kamene.

Restaurátoři nebudou na památce doplňovat chybějící části, ale chtějí ji pouze konzervovat. „Braunův betlém bude i po restaurování prezentován v torzální podobě. Míra čištění bude volena tak, aby vynikla plastická forma a nedocházelo k poškození. Zároveň bychom chtěli zachovat určitou míru patiny stáří,“ upřesňuje docent Ďoubal. Podle něj by se měl restaurátor vždy zamýšlet společně s památkáři a správcem objektu nad tím, jak dílo prezentovat, v čem spočívají jeho hlavní hodnoty, a ty se snažit maximálně uchovat.

Zpomalit růst mechů, prodloužit život

Nejdůležitější je pro odborníky maximálně prodloužit život této mimořádně významné památky. „Pravidelná údržba a monitoring, který umožní včas reagovat na aktuální stav, je nejlepší cesta. Je to lepší než postup zvolený v mnoha jiných případech. Tedy ponechat památku svému osudu, a když je stav havarijní, provést velkou a nákladnou rekonstrukci,“ říká odborník.

Restaurátoři budou památku každý rok kontrolovat. Zhodnotí její stav, provedou případné dočištění a aplikují ochranný biocidní postřik. Ten by měl zpomalit růst mechů a lišejníků. Na základě tohoto mapování by se měly plánovat další akce a restaurátorské zákroky na konkrétních dílech.

Soubor soch byl původně součástí celého komplexu budov a krajinných prvků, z nichž se dodnes dochovala jenom část. Samotná sochařská díla v Novém lese u Kuksu doplňovaly další budovy a sochařská díla. Řada těchto staveb zanikla. Například kaple Nalezení sv. kříže a Povýšení sv. kříže. Zanikly i poustevny sv. Pavla a sv. Antonína, včetně vyhlídkového pavilonu a pisciny s vodotryskem. Některé části  se sice zachovaly, ale byly převezeny. Například socha sv. Antonína, kdysi umístěná při poustevně, je dnes v muzeu v Jaroměři. Sochu sv. Jeronýma na poušti přemístili památkáři do zahrady Hospitalu v Kuksu. Do areálu v Kuksu převezli i torzo sochy Hagar na poušti nebo psa poustevníka Garina.

Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Noc vědců z Univerzity Pardubice, kterou škola letos připravila jako online přímý přenos přímo z auly, už vidělo více než 5 tisíc lidí. Na živém vysílání s pokusy, rozhovory i akčními ukázkami vědy ze všech 7 fakult Univerzity Pardubice se podílely desítky studentů i zaměstnanců vysoké školy. Na netradiční Noc vědců, kterou zájemci sledovali na sociálních sítích a webových stránkách, je možné se i dnes podívat zde: www.upce.cz/nocvedcu.

Program nabídl divákům i možnost nahlédnout do ateliérů a laboratoří prostřednictvím pro tuto příležitost speciálně natočených videí, které doprovázejí animace známého výtvarníka Pavla Koutského. Letošní téma akce Člověk a robot mělo připomenout 130 let od narození Karla Čapka a 100 let jeho sci-fi dramatu R.U.R., ve kterém se poprvé objevilo slovo „robot“. Robotický tanec předvedl v živém vysílání i moderátor akce Pavel Cejnar.

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek rozsvítil univerzitní vánoční strom, který vysoká škola nazvala Stromem přání a naděje. Letos několikaletý vzrostlý smrk totiž ozdobili zcela netradičně přání studentů, pedagogů i zaměstnanců univerzity.

 „Stejně jako přání nebo sny patří k Vánocům, tak se naděje pojí s novými začátky. V tomto těžkém roce to byla právě naděje, která nám pomáhala. Proto jsme se rozhodli ozdobit letošní vánoční strom univerzity tím, co pro nás bylo a je důležité. Chceme, ať se v něm promítnou naše přání. Navzdory všemu, co se děje a s nadějí, že se splní,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Univerzita bude reálná přání i se jmény studentů a zaměstnanců promítat každý den po setmění na budovu vysokoškolských kolejí. Právě v jejich těsné blízkosti vánoční smrk roste. 

Zaměstnanci a studenti univerzity mohou svá přání posílat i nadále na obecný e-mail soutez@upce.cz.

Vážení studenti FR UPa,

od pondělí 7. 12. 2020 bude změněn režim na vysokých školách:

- v prezenční formě bude probíhat  laboratorní, praktická, experimentální a umělecká výuka ve všech ročnících bakalářského i navazujícího magisterského studia. Výuka bude probíhat dle prosincového rozvrhového schématu. Teoretická výuka, mimo studentů prvních ročníků, bude i nadále zajištěná on-line formou.

- studenti prvních ročníků (BcA., MgA.) se účastní prezenční výuky i v rámci teoretických předmětů za přítomnosti nejvýše 20 studentů.

vedení FR UPa