Vernisáž výstavy Milada Schmidtová Čermáková (1922-2015): Chodkyně v mracích.

V úterý 5. 11. 2017 se v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně a v Galerii Václava Chada ve zlínském zámku uskutečnila vernisáž výstavy nazvané: Milada Schmidtová Čermáková (1922-2015): Chodkyně v mracích.

Jedná se o první soubornou výstavu dosud neprávem opomíjené autorky Milady Schmidtové Čermákové. Malířka Milada Schmidtová vystudovala Baťovu obchodní akademii ve Zlíně, kde se počátkem čtyřicátých let minulého století sblížila s některými studenty a profesory Zlínské školy umění. Silný vliv měl na ni také pobyt v Paříži, kde se seznámila s osobou a dílem Picassovým. Její raná tvorba byla ovlivněna modernou, věnovala se figurální malbě, portrétům i krajinomalbě. Výstava je její první retrospektivou. Jde o zásadní příspěvek k poznání projevů českého umění po druhé světové válce a šíře proudu Nové figurace.

Vernisáže výstavy se za Fakultu restaurování Univerzity Pardubice zúčastnili děkan FR Mgr. et BcA. Radomír Slovik, vedoucí Ateliéru UDP Mgr. art. Luboš Machačko, ak. mal. Josef Čoban a pět studentek 4. ročníku oboru Restaurování uměleckých děl na papíru, které se zásadní měrou na výstavě podílely tím, že pod vedením svých pedagogů mnohé z vystavených děl restaurovaly. Tato díla byla poznamenána dlouhodobým uskladněním v nevyhovujících podmínkách a částečně také zvolenou technologií provedení (zejména kombinovaná technika na papíře). Většina maleb se nacházela v havarijním stavu, papírová podložka děl byla silně zdeformovaná a malby znečištěné. Studentky musely každé jednotlivé dílo vyrovnat, vyčistit, zpevnit. Dále doplnit případné ztráty v originální papírové podložce a barevné vrstvě. Součástí prací byla i adjustáž zrestaurovaných děl na přenosné panely, na nichž jsou díla vystavena. Restaurátorské práce vzhledem ke své náročnosti trvaly celý letní semestr akademického roku 2016/17 a část zimního semestru akademického roku 2017/18. Budoucí restaurátorky tak svým dílem přispěly ke znovuobjevení a budoucímu zhodnocení rozsáhlého a významného díla dosud pozapomenuté malířky.

Fotogalerie: https://fr.upce.cz/zlin

Unikátní Očistcová kaple z první poloviny 18. století, jež se nachází v budově piaristické koleje, se v listopadu stala dalším „cílem“ místních restaurátorů. Do konce září roku 2018 tam odborníci vyčistí zhruba 50 metrů čtverečních maleb, práce budou stát přes 400 tisíc korun, zhruba polovinu této částky na projekt dodá Pardubický kraj.

Restaurátory nečeká snadná práce, protože u dveří kaple jsou výtvarná díla překryta nátěrem a malby na stěnách jsou zanesené prachem a zákalem způsobeným sádrovcem. Interiér kaple v minulosti také utrpěl poškození při zavádění elektroinstalace, spodní části stěn jsou poškozené a odpadává z nich omítka. „K tomuto kroku jsme přistoupili, protože je kaple ve špatném stavu a jako naše významná historická památka si zaslouží odbornou péči. V této etapě počítáme se zajištěním, odkryvem a očištěním maleb. Nejedná se o první odborný zásah, a pravděpodobně ani poslední. Počítáme s tím, že bychom v budoucnu opět uvolnili finanční prostředky na další restaurátorské práce,“ řekl k plánům města s Očistcovou kaplí místostarosta Josef Janeček.

Očistcová kaple byla dostavěna a vysvěcena v roce 1732, výzdoba je rovněž z tohoto data. V minulosti již došlo k dílčím restaurátorským zásahům, v archivech najdeme zmínku o pracích z roku 1933. V novodobé historii se restaurátoři věnovali kapli v letech 2003-2004 a 2007-2008. V rámci této třetí etapy se počítá s komplexní opravou dosud nerestaurovaných maleb na severozápadní stěně kaple a souvisejících okenních a dveřních špaletách, na jihovýchodní stěně a na stěně jihozápadní s dveřní špaletou směrem do kostela.

Vznik Očistcové kaple v Litomyšli je spojen s rozvojem Dušičkového kultu (v Čechách po roce 1640). Naši předci ji vybudovali pro účely mší za zemřelé a modliteb za jejich duše, které měly ukrátit jejich čas strávený v očistci. Tento účel vyžadoval odpovídající prostředí, které mělo v člověku vzbuzovat pokoru, zároveň ale i víru a naději. Výzdoba tvořila kulisu vlastního kázání, jejím účelem bylo vyvolat ve věřících sebereflexi a umocnit prožitek z církevního obřadu. Výjevy jsou umístěny do pěti lunet, které poutavě vyprávějí o naději na spásu, kterou duše v očistci mají. Je zde zachycena prosba o světlo, sbírka pro padlé vojáky, naděje, kterou přináší archanděl Michael, ale i zvěstování naplnění času v očistci. Jedním z nejdůležitějších témat, které se zde objevují, je modlitba přátel a pozůstalých za zemřelé a jejich duše, která přináší naději k jejich brzkému vykoupení. „K výzdobě kaple náležejí ještě dvě nástropní zrcadla, stejně jako stěny, na kterých jsou zachyceny ruiny architektury porostlé vegetací doplněné o další motivy „mementa mori“, jakými jsou lebky, kosti a plazi,“ dodává restaurátor Jan Vojtěchovský. Právě tyto stěny jsou předmětem současné etapy restaurování.

Fotogalerie z Instalace děkana fakulty

Studentka Katharina Breunholder se spolu se spolužáky z 3. ročníku podílí na restaurování barokních soch ze Žďáru nad Sázavou. Katharina tak navázala na spolupráci s rakouskou školou na základě které ateliér hostil v minulém semestru studenta Severina Maira.

Restaurování náhrobku Arnošta z Pardubic, který se nachází ve farním kostele Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie v polském Kladsku, provádí Fakulta restaurování Univerzity Pardubice již od minulého roku. Nyní práce na unikátním díle gotického sochařství restaurátoři z Litomyšle dokončili a náhrobek a tumba, na níž náhrobek leží, byly slavnostně odhaleny v pátek 27. října za přítomnosti řady významných hostů.

Arnošt z Pardubic byl první pražský arcibiskup a přední rádce a diplomat Karla IV. Je v Kladsku pochovaný a jeho náhrobek představuje mimořádný doklad gotického sochařského umění 14. století. Většina autorů dílo spojuje s pražskou parléřovskou hutí. Náhrobek je zhotovený z opuky a je osazený na mramorové tumbě.

„Stav náhrobku a tumby byl před restaurováním značně neuspokojivý. Náhrobek byl několikrát v minulosti vážně poškozen v důsledku nájezdu husitů i požáru kostela, kvůli čemuž se dochoval v torzálním stavu. Poškození a neodborné opravy narušovaly jednak vizuální vnímání této památky a jednak hrozily další poškození a ztráty. Figurální část byla rozlomena na několik částí a fragmenty byly volně rozloženy na tumbě, což v minulosti vedlo ke ztrátě řady cenných částí skulptury,“ popsal stav náhrobku před zahájením prací Mgr. art. Jakub Ďoubal, Ph.D., vedoucí Ateliéru restaurování a konzervace kamene Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Restaurování náhrobku Arnošta z Pardubic započali odborníci z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice vloni. Tehdy provedli podrobný průzkum, rozebrali a zajistili fragmenty figurální části náhrobku. Letos projekt pokračoval restaurováním mramorové tumby. Tumba nakonec musela být kompletně rozebrána a znovu sestavena na novém reprezentativnějším místě, neboť se v průběhu prací ukázalo, že při přesunu na konci 19. století byl celý náhrobek zkrácen a nesprávně sestaven. Po osazení figurální části náhrobku na tumbu se podařilo dohledat umístění několika poměrně velkých fragmentů, které byly od torza odděleny několik století, nebo byly považovány za ztracené. Díky tomu je celková kompozice a sochařské zpracování tohoto skvostu gotického umění mnohem čitelnější.

„Z hlediska restaurování se jednalo o velmi zajímavý projekt. Bylo třeba se citlivě vypořádat s torzalitou dochovaného sochařského díla a v maximální míře uchovat autenticitu této mimořádně hodnotné památky. Naše fakulta si velmi cení, že se mohla podílet na záchraně tohoto unikátního díla gotického sochařství, a že jsme byli k této mezinárodní spolupráci a restaurování tak významné památky přizvaní,“ dodává Jakub Ďoubal, který prováděl a současně vedl restaurátorské práce ve spolupráci s kolegy ze svého Ateliéru restaurování a konzervace kamene MgA. Petrou Zítkovou a MgA. Petrem Rejmanem. Na dílčích restaurátorských úkonech se podíleli i studenti z tohoto ateliéru. Na průzkumech spolupracoval též Ing. Karol Bayer z Katedry chemické technologie Fakulty restaurování, donedávna též děkan Fakulty restaurování.

O tom, jak jednotlivé restaurátorské práce a zásahy při znovuzrození tohoto unikátního díla probíhaly, se dozvěděly i významné osobnosti české i polské politické a kulturní reprezentace, a to při slavnostním odhalení zrestaurovaného náhrobku Arnošta z Pardubic, které se uskutečnilo v pátek 27. října ve 13 hodin v kostele Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie v Kladsku.

https://fr.upce.cz/arnost-z-pardubic

Bližší informace:

Mgr. art. Jakub Ďoubal, Ph.D.

vedoucí Ateliéru restaurování a konzervace kamene Fakulty restaurování UPa

telefon 603 109 211

e-mail jakub.doubal@upce.cz

20.9.2017    jicinsky.denik.cz  

Nová Paka - Devadesát dní práce, přes čtyři gramy zlata. Dvě sgrafita Sucharova domu se dočkala obnovy. Historický objekt čekají další rekonstrukce.

"Míst, kde lze načerpat autentický zážitek z Nové Paky, její historie, vývoje a odkazu významných osobností, je poskrovnu. Avšak takovýto prostor se nachází mezi městským muzeem, klenotnicí a Suchardovým domem, na který se zaměřila pozornost pracovníků muzea.

V srpnu byla dokončena devadesáti denní restaurátorská práce dvou studentek Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, kterou prováděly v rámci své diplomové práce.

PEČLIVÁ OPRAVA

Obě sgrafita byla v havarijním stavu. U sv. Vojtěcha hrozilo odpadnutí omítky a na sv. Václavu se nacházelo hodně tmelů, které nebyly vyhovující technicky ani esteticky. Nejprve bylo nutné provést restaurátorský průzkum, zdokumentovat typy poškození a následně studentky čekalo hledání v archivu muzea a města.

Na freskách pracovaly podle soch v místním kostele sv. Mikuláše.

Dílo se nachází na severozápadní straně a je vystaveno horším povětrnostním vlivům. „Dřív se zlato nepoužívalo a tím byla sgrafita také náchylnější k vlivům počasí,“ uvádí ředitelka muzea Jitka Mečířová. Na opravu sgrafit se nyní použilo celkem 4,3 gramu zlata. Suchardův dům čeká rekonstrukce osvětlení a závěsného systému za jeden milion korun, která započala v půlce září. Vedení muzea chce nechat zpracovat stavebně historický průzkum významného objektu. „Měla by to být taková kuchařka úprav, která nám ukáže, jak pokračovat“ míní ředitelka Jitka Mečířová.

Co je to? Sgrafito! Nástěnná grafická umělecká technika, která vznikla v renesanci, ale je stále aktuální. V italštině znamená sgraffito škrabat, což ilustruje samotnou techniku, kdy se dílo vyškrabává do vícevrstvé barevné omítky."

Suchardův dům přitahuje pozornost

20.9.2017    jicinsky.denik.cz    str. 0   Moje Jičínsko

Veronika Peclinovská    Univerzita Pardubice   

Nová Paka - Devadesát dní práce, přes čtyři gramy zlata. Dvě sgrafita Sucharova domu se dočkala obnovy. Historický objekt čekají další rekonstrukce.

"Míst, kde lze načerpat autentický zážitek z Nové Paky, její historie, vývoje a odkazu významných osobností, je poskrovnu. Avšak takovýto prostor se nachází mezi městským muzeem, klenotnicí a Suchardovým domem, na který se zaměřila pozornost pracovníků muzea.

V srpnu byla dokončena devadesáti denní restaurátorská práce dvou studentek Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, kterou prováděly v rámci své diplomové práce.

PEČLIVÁ OPRAVA

Obě sgrafita byla v havarijním stavu. U sv. Vojtěcha hrozilo odpadnutí omítky a na sv. Václavu se nacházelo hodně tmelů, které nebyly vyhovující technicky ani esteticky. Nejprve bylo nutné provést restaurátorský průzkum, zdokumentovat typy poškození a následně studentky čekalo hledání v archivu muzea a města.

Na freskách pracovaly podle soch v místním kostele sv. Mikuláše.

Dílo se nachází na severozápadní straně a je vystaveno horším povětrnostním vlivům. „Dřív se zlato nepoužívalo a tím byla sgrafita také náchylnější k vlivům počasí,“ uvádí ředitelka muzea Jitka Mečířová. Na opravu sgrafit se nyní použilo celkem 4,3 gramu zlata. Suchardův dům čeká rekonstrukce osvětlení a závěsného systému za jeden milion korun, která započala v půlce září. Vedení muzea chce nechat zpracovat stavebně historický průzkum významného objektu. „Měla by to být taková kuchařka úprav, která nám ukáže, jak pokračovat“ míní ředitelka Jitka Mečířová.

Co je to? Sgrafito! Nástěnná grafická umělecká technika, která vznikla v renesanci, ale je stále aktuální. V italštině znamená sgraffito škrabat, což ilustruje samotnou techniku, kdy se dílo vyškrabává do vícevrstvé barevné omítky."

Jednou za dva roky se vyhlašuje anketa Stavba roku Pardubického kraje. Ocenění si v letošním ročníku připsal v kategorii rodinných domů zástupce ze Žamberka.

Ze staveb občanské vybavenosti získala titul přístavba piaristické koleje v Litomyšli. Pro město to je další ocenění kvalitní architektury, kterou se prezentuje.

„Jsme pyšní na to, že další stavba v Litomyšli dostala ocenění. Navíc Litomyšl má ve sloganu, že je moderní historické město, a tato stavba toto heslo naplňuje,“ řekl starosta Litomyšle Radomil Kašpar.

Přístavba bodovala nejen u odborné poroty složené ze zástupců kraje, architektů a stavařů. Veřejnost ji v hlasování ocenila druhým místem.