Univerzita je živý organismus, nelze vše řídit centrálně. Ale podporovat bychom měli vědní disciplíny, ve kterých vynikáme. Analytická chemie nebo například historické vědy. Nejen v těchto oborech jsme excelentní, říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek, který by si znovu vysokou školu vybíral nejen podle hodnotících žebříčků. „Díval bych se na konkrétní osobnosti, které dělají vědu,“ radí mladým lidem.

Univerzita Pardubice se řadí mezi tisícovku nejlepších vysokých škol světa. Ukázal to jeden z nejprestižnějších žebříčků QS World University Rankings 2021. Co o tom rozhodlo?

Mám upřímnou radost být mezi tisícovkou nejlepších škol světa. Žebříček tvoří celá řada ukazatelů, které porota posuzuje. Kromě objektivních čísel je důležitým vodítkem například i subjektivní hodnocení. Hodnotitelé se ptají významných osobností, kam zařazují na škále Univerzitu Pardubice. I to hraje roli.

Jaký význam pro vysokou školu žebříčky mají?

Jsou například důležité pro národní diskuzi, která v České republice probíhá, hodnotí české vysoké školy. Každá vysoká škola má vlastní přidanou hodnotu. Osobně, pokud bych byl středoškolák a uvažoval o studiu, nevybíral bych si vysokou školu jen podle toho, jak se umísťuje v žebříčcích. Díval bych se na konkrétní osobnosti. Tedy akademiky a vědce, kteří na vysokých školách působí, na to, co dělají a jestli se jejich vědecko-výzkumná práce kryje s mými zájmy a představami, co bych chtěl studovat. Protože bych určitě chtěl studovat vybraný obor u těch nejlepších.

V naší zemi se poprvé hodnotí věda a výzkum mezinárodním evaluačním panelem. Jaký ten má kritéria?

Na můj vkus jsou plochá a nejsou příliš „barevná“. Dívají se totiž hlavně na jeden druh činnosti školy, konkrétně na počty kvalitních prací a publikací, které vědci a vysokoškolští pedagogové zveřejní v impaktovaných časopisech.  A ta „kvalita“ se v podstatě hodnotí podle předpokládaných budoucích citací. Tedy kolik dalších vědců se na výsledek jejich práce odkazuje a pracuje s ním. Kvalita časopisů, ve kterých vědci publikují a podle které je hodnotí panel, tedy vyjadřuje pouze předpokládanou citační odezvu, ne však reálnou. Proto jsme na Univerzitě Pardubice udělali nově přehled, jak si stojí všechny české vysoké školy v reálné citační odezvě v mezinárodním kontextu za posledních 20 let.

Není to příliš dlouhé období?

Může se to zdát dlouhý časový interval, ale řada prací má citační vrchol třeba po 10-12 letech. Dvacet let je tedy dostatečně dlouhý časový rámec. Pečlivě sledujeme obory, ve kterých jsme nad celostátním průměrem. V našem případě je to celkem 10 oborů. Podle našeho přehledu citací jsme v první třetině mezi všemi vysokými školami v České republice.

Nejcitovanější jsou, předpokládám, naši chemici…

To sice ano, ale ne všechny chemické obory. Nejúspěšnějším je z hlediska počtu kvalitních publikací analytická chemie. Zároveň je velmi dobře citovaná. Je to obor, ve kterém vynikáme a jsme v něm dokonce na prvním místě mezi českými vysokými školami.

Která jména analytickou chemii táhnou?

Tento obor u nás nestojí na jednom konkrétním jméně. Na Fakultě chemicko-technologické máme řadu plodných vědců. V analytické chemii navíc publikují další akademici, kteří působí mimo katedru analytické chemie. Nesmíme zapomínat na ty, kteří se tomuto oboru na špičkové vědecké úrovni věnovali řadu let a dodnes chodí na univerzitu. Například pan profesor Pavel Jandera, jeden z nestorů tohoto oboru.  

Tohle není ale jediný přehled, který sleduje práci vědců…

Vypracovali jsme další. Tentokrát analýzu nejcitovanějších prací jednoho procenta nejlepších publikací, a to v celosvětovém měřítku. A rovnou se podívali na české vysoké školy a jejich hodnocení za posledních deset let.

A jak si stojí Univerzita Pardubice?

Z 26 veřejných vysokých škol jsme na 10. místě. Což je velmi dobrý výsledek.

Pro mezinárodní evaluační panel, který už nyní hodnotí naši vysokou školu, jste připravili také přehled našich vědců-lídrů excelentních týmů Univerzity Pardubice. Jak brožura Science and Research at the University of Pardubice vznikla?

Analýza, kterou jsme nechali vypracovat, sleduje konkrétní výstupy vědců. Podívali jsme se, jak kvalitní publikace naši odborníci v posledních 10 letech napsali, v jakých časopisech publikovali a jaké jsou jejich reálné citace. Zajímalo nás také, kolik získali projektů v univerzálních veřejných soutěžích, u Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR, případně prestižních evropských ERC projektů. Výběr ovlivnilo také složení celého vědeckého týmu, nebo kolik doktorandů tyto osobnosti vychovaly. Tímto způsobem se nakonec vybrala množina lidí. Výběr týmů cíleně navazuje na další dokumenty, jako je analýza citací a vědeckých publikací (Citation Analysis of Scientific Publications of Czech Universities 2000-2019) a sebehodnotíci zpráva (Self-Evaluation Report of the University of Pardubice).

Přehled vědců má dvě sekce  -  „Přírodní a technické vědy“ a „Humanitní a společenské vědy“. Proč není rozdělena po fakultách?

Hodnocení se týká celé univerzity, není vhodné strukturovat ji po fakultách. I proto jsme zvolili obecnější a přitom přehledné členění.

Byla kritéria pro obě kategorie stejná?

U přírodních a technických věd jsme se dívali na kvalitní publikace indexované v databázi Web of Science za celou dobu působení vědců na univerzitě. Důležitá byla citační analýza publikovaných prací v národním kontextu a kromě projektů získaných ve veřejných soutěží měly prioritní význam ERC projekty. Důležitým vodítkem pro výběr bylo také vytvoření vědecké školy. Tedy kolik doktorandů tito vědci vychovali, a jaké ti pak našli uplatnění. U humanitních a společenských věd se kvalitní publikace posuzovaly metodou peer-review v celostátním i lokálním měřítku. Takto vznikl žebříček.

Kolik máme špičkových týmů?

Šestnáct. Záměrně jsme chtěli být omezeni počtem, aby kvalita byla nezpochybnitelná.  Jedenáct týmů tvoří chemici. Druhou část skupina akademiků z humanitních a společenských věd. Na Fakultě filozofické jsou čtyři týmy, z nichž jeden vede kolega ze Švédska. Jedna vědecko-výzkumná skupina působí na Fakultě ekonomicko-správní.

Co pro nás označení špičkových týmů bude na mezinárodní úrovni znamenat?

Hodnotitelé si ověří, jestli hrajeme férově a podle mezinárodně akceptovatelných pravidel. My se můžeme tvářit, že těch lidí máme víc, že jsou všichni vynikající, ale není to tak. Přirovnávám to ke sportu. Stejně jako uznáváme, že sportovec skočí výš, byť jen o dva centimetry, víme, že vyhrál. Nebo jako když uznáváme, že někdo umí dokonale cizí jazyk. Umí psát, mluvit a také tlumočit. Je to zkrátka už vyšší úroveň. Musíte simultánně přijímat signál a zároveň ho nezkresleně vysílat. I ve vědě a tvůrčí činnosti tomu tak je. V umění můžeme vést debatu, jestli se někomu líbí umělecký směr impresionismus, kubismus, nebo uznává klasické malíře. Věda je ale měřitelnější, nevstupuje do ní subjektivní pocit.  

Excelentní týmy nevznikly na všech fakultách. Máte díky analýzám přehled o silných a slabých stránkách vědy na naší univerzitě?

Na ostatních fakultách mají vědci a akademici také výsledky, ale ne v kategoriích, které jsme upřednostnili.

Jaká je podpora týmů z vašeho pohledu?

Sám, ani jako rektor, je nemohu přímo podporovat. Ale děkani fakult by měli tuto skutečnost promítnout do vnitřního hodnocení a vytvořit slušné podmínky pro existenci týmů a pro jejich práci. Myslím, že se to docela dobře daří.

Neměli bychom některé obory více podpořit?

V tomto směru nevěřím na centrální řízení. Univerzita je živý organismus. Působí zde lidé, kteří se vypracovali z nuly. Také jsou zde ti, kteří navázali na své předchůdce a dosáhli jisté proslulosti. Někdy je to shoda náhod, a vznikne nápad. Ten se dále rozvíjí. Podporujme ty disciplíny, kde jsme nezpochybnitelně dobří. A zároveň dejme šanci i ostatním. Ale centrálně a cíleně vybírat obory, které by mohly být skvělé, na to já bohužel nevěřím a nikdy bych touto cestou nešel.

Jste místopředsedou České konference rektorů, která už vloni volala po férovějších pravidlech hodnocení vědy a výzkumu. Co se vám za rok podařilo?

Jsme v situaci, kdy se nastavují pravidla, podle kterých jsou hodnoceny vysoké školy a ostatní výzkumné instituce v posledních dvou letech. Ta nemohou být spravedlivá ke všem. Jak jsem už zmínil, čísla se zatím vztahují jen k předpokládaným citacím, ne reálným. Snažím se kolegy upozorňovat na tyto rozdíly a nespravedlnosti. Pro některé obory, zvlášť pro ty, které stojí na rozhraní velkých disciplín, může být takové hodnocení skutečně nevýhodné.

A to?

Například obor ornitologie, stejně tak společenské a humanitní vědy nejsou v hodnotícím systému dostatečně zohledněny. Snažím se proto připravovat podpůrné materiály a přesvědčovat i ty, kteří vytvářejí pravidla, že by tuto skutečnost měli vzít v potaz. Je to spousta vyjednávání a diplomacie. Zároveň stojíme před vytvořením tzv. škály univerzit, ve které se jednotlivým vysokým školám přiřadí písmena. Ta budou vyjadřovat jejich kvalitu a dostanou jednu ‚známku‘ jako celek. Při tomto hodnocení ale hrozí, že v průměru šedi zaniknou jednotlivci. Proto osobně varuji před jedním písmenem. Každá škola je příliš složitý organismus, než aby mohla být hodnocena jedinou známkou. Jak by se vám líbilo, kdyby dítě přineslo ze školy jedinou známku za všechny předměty? V jedné oblasti může potomek vynikat, a v jiné tolik ne. Kde má skvělé výsledky, tam ho podpořím, ale pomohu mu zlepšit výsledek i tam, kde zrovna nevyniká.

Jsme pořád v očích veřejnosti vnímáni jako regionální univerzita?

Nemám rád, když se říká, že jsme regionální. Říkám, že jsme škola v regionu. A to je rozdíl. Pokud se v nějaké zemi výzkumné instituce soustředí jen do hlavního města, není to dobrý obrázek. Znamená to, že neproběhla stratifikace. Metropole vysála jako magnet talenty z ostatních oblastí, a ty ochudila o nadané lidi i ekonomicky. Znakem vyspělé společnosti jsou centra vzdělanosti i jinde než jen v hlavním městě. V České republice jsou univerzity dobře rozprostřeny a jsem rád, že je lze najít i v místech, kde tradičně nebývaly. Je hezké vidět, když někdo vystuduje v určitém městě a nakonec v něm i zůstane. Založí vlastní podnikání, ožení se, vdá, postaví tam dům. To všechno nás posouvá vpřed. Mentálně nezůstat jen v regionu, ale otevřít se do republiky a do dalších zemí. Věda je ze své podstaty mezinárodní. Podle toho poznáte i její kvalitu, s kým vědci spolupracují.

Jak se na nás dívají v zahraničí?

V zahraničí pravidelně navštěvuji významné univerzity a renomované výzkumné instituce, kde působili třeba i nositelé Nobelovy ceny. I tam se nás ptají. Jak některé věci děláme a jaký na ně máme pohled. V některých oborech skutečně držíme krok se světem. Děláme vědu, která je citovaná a zajímá se o ni svět. Nejsme dobří pouze v chemii, vynikají i naši ekonomové či historici.

Teď něco osobnějšího… Ví se o vás, že vaším velkým koníčkem je fotografování. Co vás před objektivem baví nejvíc?

Nejraději fotím krajinu, zátiší, makro… Už před 25 lety jsem vystavoval v Domě u Jonáše na Pernštýnském náměstí v Pardubicích a chystám výstavu další.

Vaše fotografie se váží k cestování. Kam byste se kvůli focení vrátil?

Určitě do Japonska. Mám tu zemi moc rád a také jsem v ní byl nejdéle. Tam fotím ze srdce. Dostala mě ale i oblast Patagonie, Ohňová země. Jižní Amerika je se svojí krásnou panenskou přírodou až neskutečná.

Jaké knihy nejraději čtete?

Přes léto čtu romány a životopisy. Přečetl jsem Einsteina a teď Leonarda da Vinci od Waltera Isaacsona. Snažím se číst v originále, a to anglicky a španělsky. Mám rád také literaturu faktu. Když mě zaujme autor, stále hledám jeho nové knihy. Kromě oblíbených autorů píšících o historii čtu také kolegy z univerzity, Petra Vorla, Pavla Panocha nebo Milenu Lenderovou. Ta má velký talent a cit pro psaní. Magnesii Literu získala právem. Kolegů, kteří na univerzitě umí psát, je celá řada.

O co chcete jako rektor nyní usilovat?

Byl bych rád, aby naše univerzita získala příznivé hodnocení u mezinárodního evaluačního panelu a dosáhla co nejlepšího výsledku v hodnocení vysokých škol i v celostátním měřítku. Připravujeme také strategický záměr, což je klíčový dokument pro naši budoucnost a na další řadu let. Myslím, že musíme umět lépe definovat naše priority, v čem se zlepšíme, kterým směrem se chceme ubírat. Určitě chci pokračovat v zahraniční spolupráci tak, aby Univerzita Pardubice měla mezinárodní rozměr. Na tom mi hodně záleží. Musíme se stále zdokonalovat, nabízet studijní programy v cizích jazycích, rozvíjet vzdělávání. Ostatně – je to naše hlavní poslání.

Restaurátoři jsou lékaři památek. Naši experti teď pojedou „vyléčit“ divadlo a muzeum v Alžírsku.

Dnes je naším hostem Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, restaurátor a proděkan pro mezinárodní spolupráci. Experti z Fakulty restaurování totiž pojedou pomáhat do Alžírska. Konkrétně budou pečovat o sochařskou výzdobu tamního divadla a také o sbírky Národního muzea.

Alžírsko oslovilo vás nebo jste tam chtěli jet vy?
Celá akce vznikla na podnět naší velvyslankyně Lenky Pokorné v Alžírsku, která je velice aktivní. Myslím, že tam odvádí skvělou práci. A ji napadlo, že my máme v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Tím myslím celou Českou republiku. Rozhodně máme co nabídnout. Takže ona se poohlédla po někom tady od nás, kdo by s tím byl schopen a ochoten pomoci.

A vybrala si vás.
Shodou okolností ano, potom padla volba i na nás.

Spolupráce by se měla dál rozvíjet. Máme podepsanou smlouvu s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku.

Proč je důležité, aby se takové výměnné akce konaly? Pomáhá to i nám Čechům?
Samozřejmě jde o obrovskou mezinárodní prestiž. Mít možnost se prezentovat na mezinárodní scéně. A to, že někdo má zájem o naše experty, je vždy potěšující.

Kde všude ve světě už jste jako restaurátor byl?
My máme spolupráci navázanou především s evropskými zeměmi. Konkrétně Fakulta restaurování je členem mezinárodní Asociace evropských vysokých restaurátorských škol ENCoRE. Ta sdružuje vysoké školy, které vyučují v oblasti restaurování. Tam se kontakty budují a navazují.

A konkrétní země, kam jezdíte?
Máme navázány smlouvy v rámci programu Erasmus se 13 evropskými státy a zhruba s 20 vysokými školami.

Tak všechny nebudeme vyjmenovávat. Ale řekněte, která ta země je pro vás nejatraktivnější, co považujete za svůj osobní největší úspěch?
V tuto chvíli asi nejintenzivnější spolupráce probíhá s Estonskem, kde je velký zájem o to, aby tam naši odborníci vyjížděli a pořádali různé odborné kurzy. Intenzivní spolupráce probíhá třeba také s Univerzitou výtvarných umění v Budapešti.

Teď tedy vyrazíte do Alžírska. Víte konkrétní detaily této pomoci?
Ano, jedná se o sochařskou výzdobu na atice Regionálního muzea v Oránu, což je druhé největší město Alžírska. Jde o vápencové sochy z přelomu devatenáctého a dvacátého století, které jsou ve špatném stavu. Panuje tam i obava z hlediska bezpečnosti, aby nějaké odlamující části na někoho nespadly. Byli jsme osloveni, zda bychom v tomto ohledu nevypomohli.

Tak to je určitě prestižní záležitost a v Alžírsko ve vás musí vkládat velkou důvěru.
Velkou práci v tom odvedla paní velvyslankyně. My se samozřejmě snažíme svěřenou důvěru naplnit a kolega, který tam byl, tak myslím, že navázal vtahy velice dobře. Takže se budeme těšit na spolupráci a možnost tam působit.

Ještě jste nikdy nic nezkazili?
Tak, jsme jen lidi. Dílčí neúspěchy se samozřejmě konají, ale úkolem restaurátora je, aby se ty dílčí neúspěchy nepřesunuly do fatálních.

Sestavili jste tým expertů, kolik lidí ho tvoří a mají nějakou specializaci?
Vzhledem k tomu, že se jedná o sochařskou výzdobu kameno-sochařskou, jsou to vápencové sochy, tak je tým primárně v tuto chvíli koncipován z odborníků tohoto druhu. Takže kromě vedoucího ateliéru se zaměřením na restaurování kameno-sochařských památek tam jsou další restaurátoři s tímto zaměřením. Pak tam musí být i nějaký technolog. To znamená vystudovaný chemik. Ale naše spolupráce se v budoucnu zřejmě nebude omezovat jen na jedno konkrétní restaurování. Máme podepsanou smlouvu i s národní školou pro konzervování a restaurování v Alžírsku, kde je specializace širší. Určitě tam máme v plánu vysílat odborníky i z jiných specializací.

Kolik lidé tedy teď do Alžírska pojede?
V tuto chvíli, okolo tohoto konkrétního restaurování, by ten tým mohl být tří až pětičlenný. Ale v budoucnu plánujeme těch aktivit více.

A jak dlouho tam zůstanete, to už víte?
V současné situaci je to složité. Nicméně obecně je plán na jaro letošního roku, pokud to situace dovolí. Ale jak říkám, nešlo by jen o tuto konkrétní pomoc, chtěli bychom tam navázat další kontakty a připravit další restaurátorské projekty.

Budete pracovat přímo na místě v divadle a v muzeu nebo budete mít předměty v nějaké restaurátorské dílně?
Vzhledem k tomu, že ty sochy jsou v nadživotní velikosti, tak to restaurování bude praktičtější určitě na místě. Přesun by byl složitý.

Stává se někdy, že si s něčím nevíte rady a pak konzultujete postup s dalšími odborníky?
Určitě, restaurování je multidisciplinární obor. Vždy je na místě tým odborníků, kteří se společně radí.

Cíl je společný. Nic nepoškodit a uchovat pro další generace. Ale zajímalo by mě, jestli existuje i nějaká dohoda, když se podílíte na opravách, že poté budou třeba nějaké předměty zapůjčeny na výstavu v České republice?
Tak daleko ještě v jednáních nejsme. Ale samozřejmě s úspěšným projektem, s nabytou důvěrou, by určitě bylo i o takových věcech možné diskutovat.

Když jste restaurátor, znamená to, že jste automaticky také archeolog a historik?
Archeologie a historie jsou jiné obory, ale my se snažíme výuku u nás na Fakultě restaurování stavět na multidisciplinární spolupráci. Tedy restaurátor by měl být natolik vzdělaný, aby byl schopen s dalšími odborníky na úrovni komunikovat a řešit problém společně.

Představuji si vás jako doktora, který vyráží s kufříkem do ciziny a tam má svoje vlastní nástroje, špachtličku a štěteček. Je to představa zcestná?
Ne, je to skutečně tak. Každý restaurátor má svoje nástroje, které si dlouhodobě opatruje, schraňuje a vylepšuje.

A které jsou ty typické nástroje?
Přesně jak říkáte, to znamená různé špachtle, štětce, skalpel například. Tedy s tím lékařstvím je tam opravdu souvislost. Zubařské nástroje využíváme, přímo pro restaurátory se málokdy něco vyrábí, takže si to půjčujeme z ostatních oborů a medicína je určitě jedním z nich.

Mě tak napadá, že když jste restaurátor, co se stane, když se vám doma rozbije hrníček? Vyhodíte ho nebo ho slepíte a zrestaurujete?
Ta tendence tam samozřejmě je. Postižení oborem funguje, takže ano, snažíme se opravovat všechno, co jde.

Kolik studentů a expertů u vás na Fakultě restaurování máte?
My jsme velice malá fakulta. Jeden kolega říkal, že jsme nano fakulta. Mimo jiné se zabýváme i právě nanomateriály v restaurování. Máme na fakultě zhruba 80 až 90 studentů a poměr pedagogů vůči studentům je poměrně vysoký. Takže zhruba polovina toho čísla jsou pedagogové.

A specializace jsou jaké?
Máme čtyři specializace. Já jsem vedoucí ateliéru restaurování a nástěnné malby, sgrafita a mozaiky. Pak máme restaurování kamenosochařských děl, restaurování knižní vazby a dokumentů a nejmladší z ateliéru je restaurování uměleckých děl na papírových a textilních podložkách. To znamená, že tam je třeba i olejomalba na plátně, v tom posledním oboru.

Funguje to v praxi tak, že se například ženy specializují na restaurování oděvů a keramiky, zatímco muži pak na práci s kamenem a kovem?
V minulosti byl opravdu například kameno-sochařský ateliér spíše mužská záležitost, ale v současné chvíli je tendence taková, že máme obecně na fakultě čím dál více žen mezi studenty.

I na ten kámen máte silné, statečné ženy?
Dokonce i na tom kameni přesně tak.

Jak si představujete ideálního restaurátora, dokázal byste ho popsat?
To je zajímavá otázka, jak jsem mluvil o té multidisciplinárnosti, tak si myslím, že to je velice důležité. To znamená, že nejde jen o to, aby ten člověk byl výtvarně nadaný a řemeslně zručný. Ale jde tam také o uvažování a schopnost kritického myšlení. A to jsou přesahy jak do humanitních, tak přírodních věd.

Říká proděkan Univerzity Pardubice Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování. Tak přeji vám, ať se vám přesně takoví lidé hlásí ke studiu. A hlavně hodně štěstí ve všech vašich projektech, na shledanou.

Rozhovor je převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové.

FR

Technologie společnosti Microsoft, které během pandemie používají studenti a pedagogové při online výuce, jsou praktickou ukázkou úspěšné spolupráce Univerzity Pardubice se světovou organizací. Projekt UPCE – moderní univerzita byl navíc zvolen jako nejlepší z České republiky.

Úspěch v rámci programu Voice of the Customer (VoC) dokládá vysokou úroveň práce v online prostředí na univerzitě. Koncem loňského roku oslovil český tým společnosti Microsoft pracovníky Centra informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice a nabídl jim spolupráci při přípravě případové studie. „Naši univerzitu zástupci firmy vnímají jako průkopníka v oblasti využívání cloudových technologií společnosti Microsoft,“ uvedla vedoucí Centra informačních technologií a služeb Ing. Olga Klápšťová.

Výsledkem dlouhodobé spolupráce univerzity a společnosti Microsoft je využívání řady moderních technologií zaměstnanci i studenty univerzity – od online prostředí podporujícího distanční výuku a vzdálenou práci, přes řešení pro podporu rozhodovacích procesů na univerzitě až po množství bezpečnostních technologií chránících identity uživatelů, jejich zařízení i infrastrukturu univerzity. To vše přispívá k zajištění moderního, otevřeného, ale současně i bezpečného akademického prostředí. Z těchto důvodů byla spolupráce s Univerzitou Pardubice nominována do programu VoC, jako jediná v rámci akademického prostředí v České republice, a má potenciál k rozšíření i do dalších univerzit a organizací.

Společnost Microsoft vznikla v roce 1975 v americkém Washingtonu. Její softwarové produkty a cloudové služby jsou velmi rozšířené. Misí společnosti je: „to empower every person and every organization on the planet to achieve more“.

Studenti Univerzity Pardubice mohou i v dalších sedmi letech vyjet do evropských zemí s programem Erasmus+ a získávat nové zkušenosti během studia. Univerzita uspěla s žádostí o udělení listiny Erasmus Charter, která jí umožňuje pokračování projektu v letech 2021 – 2027. Projekt využívají pardubičtí vysokoškoláci už od roku 1998. Vycestovat mohou zájemci z každé ze všech sedmi fakult univerzity.

Bez dokumentu Erasmus Charter for Higher Education (ECHE) se instituce nemůže programu v rámci mezinárodní spolupráce Erasmu účastnit. Jeho obdržením univerzita potvrzuje dodržování určitých zásad. Erasmus Charter získá škola i na základě Erasmus Policy Statement, v němž popíše, jaké aktivity podle svého strategického plánu v rámci programu uskutečňuje. Novinkou jsou kroky, kterými program i univerzita směřují k udržitelnosti a ochraně životního prostředí. Erasmus without paper, který pomocí digitalizace usiluje o snížení administrativy a omezení počtu dokumentů v papírové podobě, nebo Green Erasmus, který podporuje ekologicky šetrnější způsoby přepravy.

Mezinárodní spolupráce je pro Univerzitu Pardubice jednou z priorit rozvoje. Možnost nabídnout vysokoškolákům studium v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+ zvyšuje hodnotu vzdělávání. V rámci programu Erasmus+ Univerzita Pardubice od roku 1998 spolupracuje s více než 200 univerzitami ve 29 zemích po celé Evropě. Za rok absolvuje zahraniční pobyt více než 100 studentů. Od roku 2010 vyjelo získat nové zkušenosti dokonce 1 350 vysokoškoláků. Program Erasmus+ přivádí do Pardubic také zhruba 180 zahraničních studentů ročně, kteří na univerzitě stráví v průměru jeden semestr.

Každý rok Univerzita Pardubice organizuje také ERASMUS+ DAYS. Veletrh studia v zahraničí nabízí informace o studiu a stážích od přímých účastníků programu. Na univerzitě funguje také studentská skupina ESN (Erasmus Student Network), jejíž členové pomáhají zahraničním studentům, kteří se rozhodnou studovat na Univerzitě Pardubice. Členem ESN nebo tzv. buddy se může stát jakýkoliv student univerzity. Více informací získáte zde: Erasmus+ | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Tříkráloví koledníci do kampusu Univerzity Pardubice letos nedorazili, a nezazvoní ani u vás doma. Přesto se tradiční Tříkrálová sbírka koná. Oblastní charita Pardubice se rozhodla kvůli pandemii rozmístit pokladničky na veřejně přístupných místech. Zájemci mohou přispět také přímo na Univerzitě Pardubice, jednu z nich najdou hned u vstupu do budovy rektorátu.

„Ani v těžkých dobách by nikdo neměl zapomínat na pomoc lidem, kteří to potřebují. Tříkrálová sbírka v tomto čase probíhá na naší univerzitě každoročně a já si vážím zapojení všech, kteří se rozhodnou přispět, “ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Pokladničky Tříkrálové sbírky budou na veřejných místech až do 24. ledna. Další informace o umístění sbírkových pokladniček naleznete na webu Oblastní charity Pardubice. Letos je navíc možné finanční obnos darovat i prostřednictvím online dárcovství na https://www.trikralovasbirka.cz/. 

Pamatujete si ještě svoje studentské roky v Pardubicích? Zkuste oprášit vzpomínky a zapojte se do absolventské soutěže na sociální síti my.upce.cz.

Zajímá nás jediné: Co nejdůležitějšího vám dala univerzita?

Po přihlášení do sítě stačí napsat pod příspěvek vaši zkušenost, kterou jste si z dob studií odnesli do života. Pět nejlepších odpovědí odměníme absolventskou plackou a mikinou z nové originální kolekce k 70. výročí vysoké školy.  

Využijte soutěž a zkuste navštívit jedinečnou sociální síť my.upce.cz. Do soutěže se právě tam můžete zapojit až do konce ledna 2021. 

Univerzita Pardubice v rámci absolventského programu spustila nový web a unikátní síť pro absolventy vysoké školy letos v červnu. Několik stovek absolventů už čerpá své benefity především díky slevovým kartám. Ty slouží nejen jako cesta k výhodám u partnerských firem a institucí, ale také jako symbolické připomenutí doby studia a náležitosti ke své alma mater.  

Web najdete na absolventi.upce.cz

Sociální síť na adrese my.upce.cz 

Kontakt pro absolventský program:
Bc. Anna Sedláková
e-mail absolvent@upce.cz

Podívejte se na život na Univerzitě Pardubice v roce 2020 ve fotografiích.

Na začátku roku jsme si ještě na plese společně zatančili. V březnu se už ale učili online. Naši experti komentovali situaci kolem covidu v médiích a odborníci z Fakulty chemicko-technologické testovali vzorky na koronavirus. V létě jsme připravili dětskou univerzitu a natáčeli videa s Jazykovým centrem. Vznikl také univerzitní hokejový klub Riders. Tým profesora Holčapka se posunul zase dál ve výzkumu rakoviny slinivky a vědci získali celoevropský patent. Přichystali jsme poprvé online Noc vědců, online byl také veletrh pomaturitního vzdělávání Gaudeamus. Na konci roku prezident republiky jmenoval dva nové profesory naší univerzity.

A to nejdůležitější – celý rok jsme slavili. Příběh Univerzity Pardubice se totiž začal psát před 70 lety.

Patří ke špičce barokního sochařství v krajině. A nejen u nás. Ukrytý v Novém lese nedaleko Hospitalu Kuks ročně láká tisíce návštěvníků. Betlému od Matyáše Bernarda Brauna je téměř 300 let. Unikátní sochařské dílo vytesané do kamene odolává staletí přírodním vlivům, ale bez pravidelné péče odborníků by mohlo za několik desítek let zaniknout. O tuto národní kulturní památku se nyní budou starat právě studenti a odborníci z naší Fakulty restaurování. 

O vznik uceleného komplexu, který leží mezi městy Dvůr Králové nad Labem a Jaroměř, se zasloužil hrabě František Antonín Špork. Betlém se měl stát součástí jeho rezidenčního a lázeňského sídla. Jednotlivá umělecká díla vznikala v rozmezí let 1722-1732. V současné době jsou všechna v důsledku stáří, povětrnostních vlivů, klimatických změn a z části i vandalismu značně poškozená. „Asi nejhůře je na tom socha Jana Křtitele, ze které zbylo už jen torzo. Také socha ležící Máří Magdalény je ve velmi špatném stavu,“ popisuje aktuální stav sochařských děl docent Jakub Ďoubal z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Sochy a reliéfy v Novém lese jsou unikátní tím, že je Matyáš Bernard Braun vytesal přímo na místě do rostlé skály. Podle vedoucího ateliéru restaurování kamene je to mimořádné dílo. „Rozsahem, koncepcí a sochařským zpracováním. Je to vrchol barokní tvorby v celoevropském měřítku,“ říká Jakub Ďoubal.

Člověka až napadá otázka, jestli k takovému dílu přistupuje odborník ještě s větší citlivostí a opatrností. A zda přemýšlí o tom, jak významnou památku zachraňuje. „Není až tak zásadní, jestli restaurujete národní kulturní památku, nebo obyčejný křížek v polích. Vždycky cítíte velkou zodpovědnost,“ vysvětluje restaurátor.

Části se nedoplňují, k vidění bude torzo

Experti Univerzity Pardubice se na restaurování jednotlivých soch podíleli už v minulosti. Nyní provedou celkovou údržbu všech dochovaných sochařských děl a následně o ně budou pravidelně pečovat. „Plánujeme do tohoto projektu zapojit studenty z ateliéru kamene ze všech ročníků, tedy asi šestnáct lidi. Měli bychom provést očištění všech děl od nánosů biologického porostu i nečistot, a také zajištění rizikových částí, aby se zabránilo dalšímu poškození díla,“ říká vysokoškolský pedagog Ďoubal.

Bude nutné zpevnit narušený materiál a zajistit praskliny, aby nedošlo k oddělení částí a jejich ztrátě. Experti přitom vychází ze zkušenosti s předchozí údržbou a z projektu NAKI ministerstva kultury. Výstupem tohoto projektu, který vedla Fakulta restaurování, jsou zejména možnosti čištění a nastavení režimu dlouhodobé péče včetně možností zpomalení růstu řas, mechů a lišejníků na povrchu kamene.

Restaurátoři nebudou na památce doplňovat chybějící části, ale chtějí ji pouze konzervovat. „Braunův betlém bude i po restaurování prezentován v torzální podobě. Míra čištění bude volena tak, aby vynikla plastická forma a nedocházelo k poškození. Zároveň bychom chtěli zachovat určitou míru patiny stáří,“ upřesňuje docent Ďoubal. Podle něj by se měl restaurátor vždy zamýšlet společně s památkáři a správcem objektu nad tím, jak dílo prezentovat, v čem spočívají jeho hlavní hodnoty, a ty se snažit maximálně uchovat.

Zpomalit růst mechů, prodloužit život

Nejdůležitější je pro odborníky maximálně prodloužit život této mimořádně významné památky. „Pravidelná údržba a monitoring, který umožní včas reagovat na aktuální stav, je nejlepší cesta. Je to lepší než postup zvolený v mnoha jiných případech. Tedy ponechat památku svému osudu, a když je stav havarijní, provést velkou a nákladnou rekonstrukci,“ říká odborník.

Restaurátoři budou památku každý rok kontrolovat. Zhodnotí její stav, provedou případné dočištění a aplikují ochranný biocidní postřik. Ten by měl zpomalit růst mechů a lišejníků. Na základě tohoto mapování by se měly plánovat další akce a restaurátorské zákroky na konkrétních dílech.

Soubor soch byl původně součástí celého komplexu budov a krajinných prvků, z nichž se dodnes dochovala jenom část. Samotná sochařská díla v Novém lese u Kuksu doplňovaly další budovy a sochařská díla. Řada těchto staveb zanikla. Například kaple Nalezení sv. kříže a Povýšení sv. kříže. Zanikly i poustevny sv. Pavla a sv. Antonína, včetně vyhlídkového pavilonu a pisciny s vodotryskem. Některé části  se sice zachovaly, ale byly převezeny. Například socha sv. Antonína, kdysi umístěná při poustevně, je dnes v muzeu v Jaroměři. Sochu sv. Jeronýma na poušti přemístili památkáři do zahrady Hospitalu v Kuksu. Do areálu v Kuksu převezli i torzo sochy Hagar na poušti nebo psa poustevníka Garina.

Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Noc vědců z Univerzity Pardubice, kterou škola letos připravila jako online přímý přenos přímo z auly, už vidělo více než 5 tisíc lidí. Na živém vysílání s pokusy, rozhovory i akčními ukázkami vědy ze všech 7 fakult Univerzity Pardubice se podílely desítky studentů i zaměstnanců vysoké školy. Na netradiční Noc vědců, kterou zájemci sledovali na sociálních sítích a webových stránkách, je možné se i dnes podívat zde: www.upce.cz/nocvedcu.

Program nabídl divákům i možnost nahlédnout do ateliérů a laboratoří prostřednictvím pro tuto příležitost speciálně natočených videí, které doprovázejí animace známého výtvarníka Pavla Koutského. Letošní téma akce Člověk a robot mělo připomenout 130 let od narození Karla Čapka a 100 let jeho sci-fi dramatu R.U.R., ve kterém se poprvé objevilo slovo „robot“. Robotický tanec předvedl v živém vysílání i moderátor akce Pavel Cejnar.

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek rozsvítil univerzitní vánoční strom, který vysoká škola nazvala Stromem přání a naděje. Letos několikaletý vzrostlý smrk totiž ozdobili zcela netradičně přání studentů, pedagogů i zaměstnanců univerzity.

 „Stejně jako přání nebo sny patří k Vánocům, tak se naděje pojí s novými začátky. V tomto těžkém roce to byla právě naděje, která nám pomáhala. Proto jsme se rozhodli ozdobit letošní vánoční strom univerzity tím, co pro nás bylo a je důležité. Chceme, ať se v něm promítnou naše přání. Navzdory všemu, co se děje a s nadějí, že se splní,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Univerzita bude reálná přání i se jmény studentů a zaměstnanců promítat každý den po setmění na budovu vysokoškolských kolejí. Právě v jejich těsné blízkosti vánoční smrk roste. 

Zaměstnanci a studenti univerzity mohou svá přání posílat i nadále na obecný e-mail soutez@upce.cz.