Litomyšlská Fakulta restaurování Univerzity Pardubice má staronového děkana a úplně nový doktorský studijní program. V něm spojily síly hned tři vysoké školy.

Nabídku pro restaurátory, konzervátory a technology má východočeská univerzita společně s Vysokou školou chemicko-technologickou a Českým vysokým učením technickým v Praze. Každá z nich do programu Konzervační vědy v péči o hmotné kulturní dědictví přinese něco svého. „Vytvoříme jeden tým na vzdělávání odborníků, které praxe potřebuje,“ myslí si děkan fakulty se sídlem v Litomyšli Radomír Slovik.

Insider prošlý vším

Současný děkan pokračuje ve druhém funkčním období. Nedávno ho zvolila většina z devítičlenného akademického senátu. „Díky zkušenosti s vedením fakulty jsem se mohl lépe připravit na případné dotazy a odhadnout, jaká témata budou akademický senát zajímat a která jsou pro ně nosná. Cítil jsem určitý závazek. Už stavíte na nějaké čtyřleté činnosti a o to víc musíte vynaložit snahy a pozornosti, abyste to udrželi a případně ještě posunuli dál.“

Slovik sám v Litomyšli vystudoval a má i zkušenost odborného asistenta, vedoucího ateliéru. „Za tu dobu jsem získal přehled o jednotlivých aktivitách, činnostech i problémech. Druhý pohled může vyvolávat podezření, že bych měl být někomu něco dlužen, že někomu něco budu vracet. Jsou tam ale spíš závazky vůči instituci, která mě vzdělala, vychovala. Chci jí vrátit snažení, které mi v minulosti dala prostřednictvím svých pedagogů.“

I když zájem uchazečů o studium na vysokých školách roste, zůstává Litomyšl výběrovou fakultou. „Máme náročné přijímací řízení a nízký počet studentů. Absolventi papírnických specializací velice často nastupují do státních institucí jako jsou archivy, muzea, galerie. Absolventi oboru restaurování nástěnné malby a kamene si zase vytvářejí své vlastní firmy. Často se jedná o zakázky velkého rozsahu, které se nedají zvládnout v jednom člověku.“

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

Zájemci o očkování proti Covid – 19 mají další příležitost. Ve spolupráci s Pardubickým krajem pokračuje očkování v kampusu Univerzity Pardubice v úterý 30. 11., ve středu 1. 12., v pátek 10. 12., a  také ve středu 15. 12. 2021. Vždy od 9 do minimálně 17 hodin ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. Tyto termíny očkování je možné využít i pro třetí posilující dávku očkování. 

Další termín očkování Univerzita Pardubice plánuje na začátek roku 2022, aby všichni zaměstnanci univerzity, kteří absolvovali 2. dávku proti Covid-19 v květnu a červnu 2021, měli možnost dostat posilující dávku na UPCE.  

Dosud využilo nabídku očkování proti covidu-19 přímo v kampusu Univerzity Pardubice téměř 700  vysokoškoláků, zaměstnanců univerzity, středoškoláků a dalších občanů Pardubic. Vysoká škola poskytuje zdravotníkům zázemí ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. „Uvědomujeme si, že očkování představuje nejúčinnější cestu, jak chránit zdraví a životy nás všech a zároveň umožňuje plnohodnotné vzdělávání,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Andrea Koblížková.

Pro 3. dávku se lze registrovat

V den, kdy uplyne doba 6 měsíců od poslední dávky očkování, obdrží lidé zvací SMS nebo e-mail ve znění: „CPOJ 32xx28xx22 se muze registrovat na posilujici davku ockovani proti Covid-19. Kontaktujte praktickeho lekare nebo se registrujte na crs.mzcr.cz.“ Před uplynutím této doby není možné aplikovat třetí posilující dávku.

Zájemci o třetí posilovací dávku mohou využít tyto možnosti:

• Registrace na očkovací místo (přes Centrální rezervační systém)
• Praktičtí lékaři 
• Očkovací místa bez nutnosti předchozí registrace – viz informace o očkování na UPCE.
• Telefonicky na Lince 1221

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek ocenil vědce, akademiky i celé týmy studentů při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva. Prestižní Plaketu rektora Univerzity Pardubice, která se uděluje teprve podruhé, letos obdržel prof. PhDr. Petr Vorel, CSc. z Fakulty filozofické za mimořádné aktivity v oblasti vědy a tvůrčích činností a dlouhodobý přínos rozvoji historických věd a oborové historické komunity v České republice i v zahraničí.

Cenu rektora za publikaci v časopise s vysokým impakt faktorem v oboru ekonomie dnes obdržel doc. Ing. Viktor Prokop, Ph.D., z Fakulty ekonomicko-správní. Jeho práce s názvem s názvem „Configuration Paths to Efficient National Innovation Ecosystems“ vyšla v roce 2021 v časopise Technological Forecasting and Social Change.

Cenu rektora pro mladé vědce do 35 let získal Ing. Özgür YURDAKUL, Ph.D. z Dopravní fakulty Jana Pernera za přínos k rozvoji oboru Dopravního stavitelství na Univerzitě Pardubice. Cenu rektora pro mladé vědce si převzala také Mgr. Kamila Pacovská, Ph.D., z Fakulty filozofické za přínos k rozvoji oboru Filosofie na Univerzitě Pardubice.

Za aplikaci pro bezpečnost na tratích s malým provozem pomocí služby EGNOS získal ocenění doc. Ing. Aleš Filip, CSc. z Fakulty elektrotechniky a informatiky. Za přínosnou spolupráci s praxí si cenu odnesli vědci z Fakulty chemicko-technologické prof. Ing. Petr Kalenda, CSc., prof. Ing. Jaromír Vinklárek, Dr., Ing. Jan Honzíček, Ph.D. a Ing. Iva Charamzová, Ph.D. Tým byl úspěšný v komercionalizaci výsledku bádání v oblasti nátěrových hmot.

Za přínosnou spolupráci s praxí obdržely cenu rektora Ing. Renata Tišlová, Ph.D., MgA. Lucie Bartůňková, Ph.D., z Fakulty restaurování, které  restaurovaly polychromovaný štukový renesanční epitaf rodiny Jana Hodějovského z Hodějova v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Českém Rudolci.

Cenu za pedagogickou činnost získaly MPhil. Zaan Bester a Mgr. Irena Podlásková z Jazykového centra Univerzity Pardubice, a to za významný vzdělávací a tvůrčí počin v oblasti podpory studentů v době covidové.

Studentskou cenou rektor vyznamenal skupinu studentů Fakulty zdravotnických studií a Fakulty chemicko-technologické za mimořádně obětavou práci v rámci pracovních povinností studentů ve zdravotnických zařízeních v době pandemie Covid-19 v roce 2020.

Studenti, zaměstnanci a ostatní návštěvníci ve čtvrtek zažili strhující podívanou. Speciálně vytvořený videomapping připomněl 70letou historii i současnost naší vysoké školy.

Vizuální show nabídla veřejnosti zcela poprvé netradiční pohled na moderní budovu Fakulty chemicko-technologické, která získala Cenu Grand Prix za architekturu. Videomapping promítaný na budovu fakulty si našel své diváky v pravidelné smyčce od 19 do 21 hodin.

Před startem videomappingu přijel do kampusu Martin na bílém koni jako připomínka tradice dne 11. listopadu. Děti zabavila speciální noční dobrodružná stezka s ukázkami vědy. Návštěvníci ocenili také přichystané občerstvení a nechyběla ani svatomartinská vína. 

Tradičním Zvoněním u auly si studenti připomněli události v roce 1989, kdy zvonění symbolizovalo konec totalitního režimu. Akce proběhla v pátek 12. listopadu u pamětního kamene v blízkosti Auly Arnošta z Pardubic. V podvečer se konal koncert Komorní filharmonie Pardubice s názvem Studenti za svobodu a demokracii. Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek ocenil vědce, akademiky i celé týmy studentů při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva. Prestižní Plaketu rektora Univerzity Pardubice, která se uděluje teprve podruhé, letos obdržel prof. PhDr. Petr Vorel, CSc. z Fakulty filozofické za mimořádné aktivity v oblasti vědy a tvůrčích činností a dlouhodobý přínos rozvoji historických věd a oborové historické komunity v České republice i v zahraničí. 16. listopadu univerzita vyhlásila nejlepší sportovní týmy a sportovce za uplynulý akademický rok. Slavnostní vyhlášení výsledků Standarty rektora se uskutečnilo na Fakultě chemicko-technologické. Mistrovství Evropy: 4. místo Richard Hynek Spartan race, FEI, 3.roč. ČAH: 1. místo Natálie TOPIČOVÁ kuželky, FES, 4.roč. 2. místo Jakub SOKOL kuželky, DFJP, 1.roč. 3. místo Pavla Kvasničková atletika 100m, FChT, 1.roč. 3. místo Kateřina POKORNÁ beach volejbal, FES, 1.roč. AMČR: 1.místo David BENÁK golf, FES, 5. roč. 1.místo Jakub KUČERA silniční cyklistika, DFJP, 1.roč. 1. místo Kateřina PŘÍHODOVÁ veslování, skif žen, FES, PhD. student 3. místo Ondřej PALEČEK tenis dvouhra, FES, 3.roč. 3. místo Vítek RAIS tenis čtyřhra, FEI, 2.roč. 3. místo Veronika KIACOVÁ smíšený dvojskif, FF, 2.roč. 3.místo Eliška TSCHÖPOVÁ požární sport, FES, 5.roč. 2x 3. místo Ondřej JUNG veslování, skif, smíšený dvojskif, FES, 3.roč

Akademický senát Fakulty restaurování UPCE vyhlásil volby do senátu na 7. a 8. 12. 2021.

Návrhy na kandidáty do senátu fakulty může podávat každý člen nebo skupina členů akademické obce. Kandidovat mohou pouze členové akademické obce. Se svou kandidaturou musí navrhovaný kandidát vyslovit písemný souhlas. Členové dílčí volební komise nemohou kandidovat.

Návrh musí obsahovat celé jméno kandidáta a jeho podpis. Tento návrh vhazujte prosím do zapečetěné urny, kterou naleznete v místnosti před studijním oddělením FR. Dále můžete návrh předat některému ze členů volební komise, jmenovitě Ludmile Stašové, BcA. Marku Laškovi a Mgr. Zuzaně Soukupové.

Kandidátky na zástupce do AS FR odevzdávejte do 28. 11. 2021.

Zveme Vás na vernisáž výstavy, s názvem O (KRAJE), 3. ročník výstavy studentského plenéru, která se uskuteční v úterý 9. 11. 2021 od 16.00 hodin v Červené věži.

Jiráskova 3, Litomyšl, 570 01.

Zdánlivě nesourodá dvojice žen. Východočeška a Jihoafričanka, které se potkaly až v Pardubicích jako kolegyně na univerzitě. Spojil je smysl pro humor i touha komunikovat v době covidové. Během ní natočily sérii videí „Let’s communicate“ s ambicí naučit i pobavit. Irena Podlásková a Zaan Bester z Jazykového centra za tento nápad získaly cenu Počin doby covidové a s aktivitami nekončí.

Jak vznikl nápad natáčet krátká výuková videa?

Irena: Když jsme se v březnu 2020 všichni na univerzitě ocitli v nařízené izolaci, řekla jsem si, že důležité je naopak zůstat jakkoliv v kontaktu a komunikovat. Jednoduše nemít strach, zachovat si nadhled, zdravý rozum a humor. Základní koncept videa v angličtině se dvěma až třemi výrazy a otevřenou otázkou jsme měli od začátku. Pilotní díl jsme si samy natočily z prostor toalet, abychom se obě vešly do záběru. S profesionálním zpracováním nápadu nám pak výrazně pomohlo oddělení propagace univerzity.

Zaan: Začaly jsme jednoduchými a novými pojmy v době koronaviru: společenský odstup a rouška.

Před kamerou vypadáte velmi přirozeně, hrály jste někdy divadlo?

Irena: Učitel je taky trochu herec. Takže obě máme bohaté herecké zkušenosti (smích).

Zaan: Naposledy jsem vystupovala jako dítě ve školních představeních. Miluji divadlo, ale jako divák. Nebyla bych si schopna zapamatovat všechen text, který musí herci říkat. Někdy je pro mě těžké naučit se i naše krátké dialogy.

Kdo z vás dvou srší větším vtipem?

Irena: Možná já? Mám poměrně nutkavou potřebu brát věci s humorem. Zaan má skvělý smysl pro humor. V našem tandemu je ale ona ta víc zodpovědná, systematická a svědomitá.

Zaan: Musím říct, že Irena. Já jsem asi vážnější a konzervativnější a ona to vyvažuje svými divokými a šílenými nápady.

Jak se rodí vaše nápady?

Irena: Jejich „porody“ zatím probíhají lehce. Pořád se totiž něco děje. V rámci našich sociálních bublin i globálně. Ze začátku videa hodně reagovala na lockdown, později jsme náš záběr rozšířily i na místa a události spojené s univerzitou. Pro vytvoření krátkého scénáře nám obvykle stačí dávka kofeinu v univerzitní kavárně.

Zaan: Část epizod souvisí s univerzitou a něčím zajímavým, co chceme ukázat, nebo jen se zábavou, když si před kameru vezmeme třeba štěňata. Poté se rozhodneme, které výrazy z daného tématu by byly užitečné pro ty, kteří nás sledují.

Už jste se někdy pohádaly?

Irena: Hádkou bych to nenazvala. Na všechno nemáme stejný názor, většinou je ale výměna názorů inspirativní a neohrožuje náš záměr něco vytvořit a dokončit.

Zaan: (smích) Ještě ne! Máme štěstí, že mezi námi nejsou velké neshody. Někdy máme různé představy o dialogu, o scénáři nebo o tom, jak ho natočit. Ale obě chápeme, co je možné, co funguje, co není tak vtipné, co může být trochu riskantní, a pak to přijmeme a v případě potřeby změníme přístup.

Jak se doplňujete?

Irena: Já vymýšlím a piju kávu, Zaan pak dodělá veškerou další práci. Myslím, že je to vyvážené (smích).

Zaan: Irena má rozhodně kreativnější mysl a úžasné nápady, na které bych nikdy nepřišla. Myslím, že já poskytuji určitou rovnováhu té kreativní stránce, takže se dobře doplňujeme.

Už vás někdo poznal na ulici?

Irena: Naposledy se na mě obrátila s dotazem studentka, která mi prováděla stěr tyčinkou v rámci antigenního testu v univerzitní aule: „Vy jste ta paní z toho videa, co nám tu běží celý den, že jo?“

Zaan: Ano, v kampusu nejčastěji. Nejzábavnější reakce, kterou jsem zažila, ale byla mimo kampus. Zaměstnanec univerzity mě viděl ve skupině lidí a hlasitě zakřičel „Let’s communicate!“ Byla jsem trochu v rozpacích, ale oceňuji uznání a to, že lidé naše videa sledují.

Berete si i náměty z osobního života?

Irena: Rozhodně. Například epizoda o tom, co lze zažít během distanční výuky, je na nich postavená. Já si v našich videích plním i některé své sny, například jezdit po kampusu na koni.

Zaan: Určitě do nich promítáme i osobní zážitky. Opravdu jsem si ze začátku myslela, že Dopravní fakulta Jana Pernera odkazuje na nějakou slavnou ženu. Ve skutečnosti na mě udělaly dojem všechny slavné ženy, po kterých jsou pojmenovány ulice ve městě: Karla IV., Jozefa Gabčíka, Jana Kašpara (smích). A to jsme v epizodě o Janu Pernerovi s Irenou využily.

Kdo píše scénáře?

Irena: Tvoříme je společně. Vždy se na ten proces brainstormingu moc těším. Smějeme se, škrtáme, plánujeme. Některé repliky se pak na místě spontánně mění, ale kostra zůstává.

Kdo se s vámi už ve videu objevil?

Irena: Kolegové z Jazykového centra i z ostatních fakult, čeští i zahraniční studenti, městští policisté na koních, můj pes Artur. Někteří byli dokonce ochotní skočit do Labe, šplhat po stromech, vylézt na univerzitní kámen, běhat v mrazu po kampusu.

Zaan: A taky to byl samozřejmě pan rektor. Nejčastějším hostem je ale Artur.

Na které natáčení nejraději vzpomínáte?

Irena: Na díl, kde jsme představovaly fakulty univerzity a na jízdu na koni za doprovodu Městské policie Pardubice. Taky na improvizovanou bitvu se studenty Fakulty elektrotechniky a informatiky v duchu Counter-Strike při natáčení epizody o E-sports.

Zaan: Několik epizod bylo nezapomenutelných. Natáčení „Rozběhejme univerzitu“ venku, když silně mrzlo a sněžilo, koně městské policie v kampusu nebo zábava při natáčení vánoční epizody s našimi úžasnými kolegy.

A které video mělo největší ohlas?

Irena: Největší počet zhlédnutí má zatím video s naším studentem Richardem Hynkem, mistrem světa v Trifecta Spartan Race za rok 2019. Chtěly jsme v prázdném kampusu chytit alespoň jednoho studenta, kterého jsme objevily. Ale ten byl proklatě rychlý.

Zaan: Když jsme tehdy s Irenou běhaly po kampusu, natáčelo se na tři různé kamery, včetně dronu, a střihač Radek dodal skvělou hudbu ve stylu „Mission Impossible“. Byla to zábava a výsledek byl lepší, než jsme si představovaly. Bylo skvělé vidět, že se to líbí i divákům.

S kým natáčíte?

Irena a Zaan: Kolegové Petr Špaček a Radek Plžík z Univerzitního konferenčního centra mají na starosti kameru a střih. Lenka Čermáková z Oddělení propagace a vnějších vztahů zajišťuje propagační materiály, vyjednává s fakultami a nastavuje tolik potřebné mantinely. A Ondřej Srb z oddělení propagace je také vždy připraven s dalším nápadem, pomocnou rukou a podporou.

Zaan: Máme úžasný „Dream Team“, který pomáhá uskutečnit naše bláznivé nápady. Kameraman Petr má skvělý smysl pro humor. Pokud ho rozesmějeme, tak víme, že to bude vtipné. Radek pak vybere nejlepší záběry a dotáhne je k dokonalosti.

Pro koho jsou vaše videa?

Irena: Původně byla videa určená našim studentům, případně kolegům v jazykových kurzech pro zaměstnance. Spamujeme jimi ale také své rodiny, kamarády, známé. Je těžké uniknout (smích).

Zaan: Doufáme, že se publikum rozrostlo a že i další lidé je považují za zajímavé, užitečné nebo se jimi prostě jen baví.

Chystáte nový projekt?

Irena: Spíš bychom chtěly dále rozšiřovat spolupráci s kolegy i studenty a pokračovat.

Zaan: Máme dostatek témat pro epizody až do léta 2022, takže budeme natáčet videa tak dlouho, dokud je lidé budou rádi sledovat.

Vaše videa letos ocenila Česká a Slovenská Asociace Jazykových Center. Co pro vás znamená cena za Počin doby covidové?

Irena: Beru to jako dárek. To, že si někdo všimne, případně ocení vaši práci a snahu, je vždy moc fajn.

Zaan: Pandemie nás přiměla přemýšlet jinak, jak být kreativní při hledání řešení. Toto ocenění mi dává naději, že se nám to alespoň trochu podařilo. Větší naději ale vkládám v to, že ačkoli tento projekt začal během krize covid, je to něco, co bude životaschopné i nadále. Že v naší práci zůstaneme inovativní a kreativní.

Mgr. Irena Podlásková (1968)

Vystudovala němčinu a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V Jazykovém centru Univerzity Pardubice vyučuje odbornou angličtinu. Koordinuje také v rámci projektu ESPRO jazykovou výuku pro zaměstnance univerzity. Ráda zkoumá možnosti e-learningu, věnuje se prezentačním dovednostem a interkulturní komunikaci. Miluje jízdu na koni, plavání, zpívá v kapele RichMek. Nedávno objevenou vášní je pro ni sjíždění řek na paddleboardu.

 

MPhil. Zaan Bester (1978)

Vystudovala angličtinu a lingvistiku. Dvě desetiletí působila na Stellenbosch University poblíž Kapského Města v Jižní Africe, kde vyučovala akademické psaní, anglický jazyk pro specifické účely. V roce 2018 se rozhodla přijmout novou profesionální výzvu a od té doby pracuje v Jazykovém centru UPCE a v Oddělení propagace a vnějších vztahů. Mezi její akademické zájmy patří interkulturní komunikace, kombinovaná výuka (blended learning), publikační činnost v angličtině a tvorba kurzů pro výuku. Ráda jezdí na výlety a chodí na túry, poznává nová místa, sleduje zajímavé dokumenty.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Univerzitu Pardubice v pondělí 25. 10. navštívila Chargée d´Affaires Velvyslanectví Spojených států amerických v České republice Jennifer Bachus. S rektorem Jiřím Málkem jednala o možnosti další spolupráce v oblasti vědy a výzkumu a společně zasadili v kampusu, mezi univerzitními kolejemi, pamětní strom přátelství.

Od rektora obdržela Pamětní medaili Univerzity Pardubice a podepsala se do pamětní knihy.

Spolupráce s americkými vysokoškolskými a vědeckými institucemi je pro Univerzitu Pardubice velice významná. Její vědci spolupracují se svými americkými kolegy na zahraničních výzkumných projektech, účastní se pravidelně mezinárodních vědeckých konferencí v USA pořádaných, jsou zváni na přednášky na amerických institucích nebo zvou své americké kolegy k přednáškám na UPCE.

Téměř 700  studentů, zaměstnanců, ale také občanů Pardubic využilo nabídku očkování proti covidu-19. Možnost využili také pardubičtí středoškoláci. Nechali se naočkovat přímo v univerzitním kampusu. Vysoká škola opakovaně poskytla zdravotníkům zázemí ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. „Uvědomujeme si, že očkování představuje nejúčinnější cestu, jak chránit zdraví a životy nás všech a zároveň umožňuje plnohodnotné vzdělávání,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Andrea Koblížková.

Očkovací kamion bude přistavený znovu v úterý 30. 11. a ve středu 1. 12., v pátek 10. 12. a  v středu 15. 12. 2021 od 9 do minimálně 17 hodin na stejném místě v kampusu. 

Namalovala stovky obrazů s vlky a některé z nich vystavuje v přírodě. V lese je vidí nejen lidé, ale i divoká zvěř. Lenka Černota je absolventkou Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a na studium má ty nejlepší vzpomínky. „Bylo to báječné období. Osvojila jsem si základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes,“ říká umělkyně.

Vlci, to je téma, které prochází celou vaší tvorbou. Má být tajemná?

Někomu to tak může připadat, ale já ji tajemnou nedělám. Maluju to, co žiju.

V antice byl vlk jedním ze symbolů boha Apollona. Nejznámější kapitolská vlčice vychovávala Romula a Rema, zakladatele Říma. Ve středověku byl vnímán jako démon, který na sebe bere i podobu čarodějnice. Jakou symboliku má vlk ve vaší tvorbě?

Pro mě je symbol vlka zdroj. Baví mě, dává, inspiruje, irituje, chrání mě. Zdroj souboru nehmotných vjemů, ze kterého si člověk vybírá nebo čerpá.

Malujete i něco jiného?

Vlci posledních deseti let moji tvorbu zaštítili, ale nejsou jediným zdrojem. Mám vícero témat, která vychází z okamžitých vjemů, situací, ročního období.

Zajímám se o původ a vliv na selekci zobrazovaného, tedy na základě čeho vybíráme a zhmotňujeme nehmotné informace, a především o samotný proces zobrazování. Co je malba schopna zprostředkovat a do jaké míry. Jaký je to nosič. Co dovolí barevnost, jak se zapisuje proces v povrchu a uvnitř malby, kde je hranice malby.

Jste absolventkou Fakulty restaurování. To je vlastně taková rodinná škola. Co se vám z Litomyšle, kde fakulta sídlí, vybaví?

Litomyšl vnímám jako výjimečné místo. Na fakultu jsem nastoupila hned po gymnáziu a patřila jsem mezi nejmladší v ročníku. Byla to má první vysoká škola a dala mi živý základ. Skvělý punk, výjimeční lidé, pedagogové, město. Zažila jsem éru, kdy jsme na Piaristické koleji topili v kamnech a celé prázdniny jsme měli povinné praxe. Bylo to báječné období. V ateliéru nástěnné malby a sgrafita jsem si osvojila základní malířské a restaurátorské techniky a postupy, kterých využívám dodnes. V ročníku nás bylo dvanáct, navzájem jsme si pomáhali a učili jsme se od sebe. Spolužáci jsou dodnes mí nejlepší přátelé.

Studovala jste také v Polsku. Co jste se naučila?

Polsky malovat, mluvit a myslet. Krakov a ASP v Krakově patří do období plného experimentů v malbě, sochařině a grafice.

Loni v srpnu jste měla velkou výstavu v pražské holešovické Bold Gallery s názvem Vlčina. Jaký jste z ní měla pocit?

Především mi přinesla novou zkušenost. Možnost vidět svá velkoformátová plátna pohromadě v jiných souvislostech, než do kterých jsem je stavěla já sama. Byla tam interakce diváků. Jsem velmi vděčná panu Oldřichu Hejtmánkovi a všem lidem z Bold Gallery, panu kurátoru Radku Wohlmuthovi, že mi to umožnili. Výstava mi poskytla odstup od obrazů, jak fyzický, tak i mentální.

Čím malujete?

Převládá klasická olejomalba. Oleje mají svoji vlastní hlubokou barevnost, vůni, hutnost, váhu, fyzickou váhu barvy na plátně, která pulzuje. Na některých obrazech to kombinuji i s jinými médii, zaleží na konkrétním obraze, co má ukázat.

Existuje autor, který by vaši tvorbu inspiroval?

Já se nikdy nechtěla někým inspirovat, rovněž jsem nikdy nestudovala žádného autora detailně. Samozřejmě se mi líbí spousta umělců, jak starých, tak současných. Nežijeme v izolaci, informace a vjemy jsou kolem nás, a to já všechno vnímám. Mám barevnou paměť. Vizuální vzpomínka toho, co jsem viděla nebo se mi líbilo, se občas objeví v tom, co dělám, ale mnou přetráveno do jiné formy.

Když mluvíte o těch barvách… Jste držitelkou patentu. Jakého?

Jedná se o způsob přípravy pigmentu z odpadního materiálu při zpracování bauxitové rudy. Získala jsem pigment, který má dobré optické vlastnosti a stálost.

Zajímavé také je, že svá díla necháváte vystavená v přírodě. Co se s nimi děje, vidíte prostřednictvím fotopastí. Viděla jste u fotopastí vlky?

Vlci jsou na každém snímku.

Viděla jsem u nich divoká prasata, jelení a srnčí zvěř, spoustu lesního ptactva, kuny, lišky, zajíce a také lidi. Teď mám nově past umístěnou v oblasti Svitavska, a tam jsou častými návštěvníky jeleni a laně siky japonského, lišky, mufloni a srnčí zvěř.

Kolik těchto zvířat (vlků) jste už namalovala?

Nemám to spočítané. Víc než sto, méně než tisíc.

A kolik jste jich viděla?

Měně než tisíc, více než dva. 

Pocházíte z myslivecké rodiny. Tatínek byl hajný?

Nikoli. Dědeček, pradědeček a prapradědeček byli lesníci. Tatínek je lovec.

V době, kdy umění nemá své diváky, čemu se věnujete?

Maluji stále. Moje obrazy mají diváky i nadále, zvířecí i lidské.

Učíte?

Já se pořád učím. Vedu v Praze nárazové workshopy – Jamming. Jedná se jednodenní víkendové kurzy pro Ateliér radostné tvorby, který pracuje s handicapovanými umělci a veřejností. Online kurzy nepořádám.

Máte raději zvířata než lidi?

Obojí si zaslouží lásku.

Lenka Černota (1985)

Narodila se v Mělníku. Je absolventkou několika vysokých škol. V letech 2004 – 2008 studovala v ateliéru nástěnné malby a sgrafita na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice (BcA.). Inženýrský titul získala na Hornicko-geologické fakultě VŠB – Technické univerzitě Ostrava, kde také v roce 2014 dokončila doktorské studium. V letech 2009-2011 pobývala v Krakově na Akademii výtvarných umění a odtud se přesunula do Prahy, kde v roce 2015 úspěšně ukončila studium na Akademii výtvarných umění (MgA.).

Tento text najdete v exkluzivním vydání zpravodaje Univerzity Pardubice My UPCE, v tištěné i on-line podobě.