Studenti třetího ročníku pracují pod vedením pedagogů na restaurování umělecko-řemeslných děl z kamene, štuku, sádry a souvisejících materiálů. Podílejí se na celém procesu restaurování od přípravy, transferu, přes restaurátorský průzkum a stanovení koncepce restaurování, až po vlastní restaurátorský zásah. Získávají rovněž základní poznatky ke způsobu restaurátorského zásahu, kdy vhodnými postupy a technologiemi je možné navrátit památce svůj původní vzhled a tím i význam nebo funkci, ale i ji zachovat v torzálním stavu a respektovat její vývoj v čase. V rámci přípravy restaurování se studenti seznamují s prováděním řady analýz a zkoušek technologií a materiálů pro zvolení vhodného postupu, např. s různými možnostmi metod čištění – čištění regulovatelnou vodní párou, laserem a mikroabrazivním pískováním, aj. V rámci výuky je uplatňována a rozvíjena i týmová spolupráce. Při restaurátorském zásahu získávají nové zkušenosti, možnosti a informace o technologických postupech, současně úzce spolupracují s pedagogy katedry chemické technologie a katedry humanitních věd Fakulty restaurování. Průběh prací studenti důkladně dokumentují a na závěr k restaurovanému dílu vypracují restaurátorskou zprávu.
Studenti čtvrtého ročníku pracují v ateliérech nebo v terénu na praktické bakalářské práci, kterou je samostatné řešení restaurátorského úkolu v plném rozsahu od důkladného restaurátorského průzkumu, přes zpracování návrhu na restaurování, až po vlastní restaurování a zpracování restaurátorské dokumentace. Práce jsou průběžně konzultovány s technology, zástupci památkové péče a probíhají pod dohledem pedagogů restaurátorů. Používané postupy a technologie jsou voleny na základě důkladných zkoušek. Výsledky a restaurátorské postupy studenti pravidelně prezentují svým spolužákům a studentům ostatních ateliérů. Úkolem studenta je vyhodnocení stavu díla na základě podrobného průzkumu a navržení restaurátorského záměru na restaurování díla. Průzkumy probíhají ve spolupráci s odbornými konzultanty, technology a historiky umění, na jejichž základě je po diskuzi s investory a zástupci památkové péče zvolena vhodná koncepce restaurování díla. Metody průzkumu díla se odvíjejí od jeho poškození v širokém spektru neinvazivních metod jako je sledování povrchu díla optickými metodami, nebo hodnocení stavu materiálu pomocí ultrazvukových vln, až po různé analýzy odebraných vzorků pro zhodnocení salinity nebo složení případně stratigrafické výstavby povrchových vrstev. Za dobu studia se student setkává s různými materiály, z nichž jsou umělecká díla zhotovena a snaží se studovat jejich problematiku. Nejčastěji se jedná o různě hrubozrnné pískovce a vápence, mramory, dále díla ze sádry, štuku, terakoty a umělého kamene. Ke každému dílu je přistupováno individuálně a po zhodnocení všech okolností jsou zvoleny vhodné technologické postupy.
