Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Na Univerzitě Pardubice začala výstava o protestech proti okupaci Československa v roce 1968, ve státech komunistického bloku. Má název Za Naši a vaši svobodu 1968 až 2018. Výstava popisuje náladu, která panovala před 50 lety v zemích Varšavské smlouvy a zároveň představuje krátké životopisné medailonky lidí, jejichž osud byl poznamenán represivním systémem. Důvodem pro jejich pronásledování bylo často jen veřejné odsouzení sovětské invaze do Československa. Jednoho z autorů výstavy Adama Hradílka z Ústavu pro studium totalitních režimů jsem se zeptala, jak je expozice koncipovaná.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů od roku 2018 sbírá příběhy, osudy lidí, kteří se zúčastnili těchto protestů a vlastně se snažíme i každý rok pozvat někoho z těchto lidí. A získáváme od nich fotografie, rozhovory, dokonce se nám daří i z archivu bezpečnostních složek těch, kterých zemí získávat doklady o jejich represí a tak. Na základě těchto materiálů byla sestavena i tato výstava.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A platí, že ve všech těch zemích Varšavské smlouvy, které se vlastně podíleli na okupaci Československa v roce 1968, takže ty protesty probíhaly a řádově kolik lidí se jich zhruba účastnilo?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Je to tak, ty protesty se skutečně odehrály ve všech těch zemích, které se invaze zúčastnily. Bylo to od jednotlivců přes stovky až tisíce lidí třeba ve východním Německu, například v Sovětském svazu. Většina posluchačů asi bude znát osudy těch osmi statečných, kteří protestovali na Rudém náměstí. Ale v celém Sovětském svazu došlo ke stovkám případů protestů a některé z nich se vlastně až teprve teď například z ukrajinských archivů KGB vynořují v posledním roce jsme získali několik spisů, které byly vedeny KGB na Ukrajince, kteří protestovali proti okupaci v tom roce 1968.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Tak to je velmi zajímavé. Co jste z těch spisů KGB zjistili.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Jednak u těch lidí, kteří již nejsou na živu, tak vůbec se dozvíme o tom proč třeba protestovali, protože tam jsou výslechové protokoly, jsou tam často i fotografie z rekonstrukcí těch míst, kde k těm protestům došlo, protože ten způsob toho protestu byl velice široký od vylepování letáků přes otevřený dopis, vystoupení na stranické schůzi, ale samozřejmě máme i případy sebeupálení, ke kterým došlo třeba například v Polsku i na Ukrajině ještě před Palachovým činem, což je zajímavé, ale i poté, co se Jan Palach sebeupálil v lednu 1969, tak i vlastně v návaznosti na jeho čin, došlo k dalším takovýmto aktům protestu v těch zemích Varšavské smlouvy.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Vy jste také zmínil represe. Víme, že těch osm statečných bylo perzekuováno v Rusku, tam bylo vězení nebo psychiatrie a tak dále, jak to vypadalo v těch jiných zemích, obdobně?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Bylo to obdobné. Ty represe byly vázány asi na závažnost toho činu. Když někdo vystoupil na univerzitě, tak například za to byl vyloučen ze studií. Někdo ztratil zaměstnání kvůli jeho vyjádření protestů a někdo skutečně skončil například jako Johana Holander, studentka z Krakova, vylepila plakát proti okupaci Československa a byla několik měsíců vězněna.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

V názvu je období let 1968 až 2018. Přibližuje tedy ta výstava i jiná období než stěžejní události roku 1968 nebo řekněme úplně těch nejbližších poté.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Je to tak, protože my vyhledáváme ty jednotlivé účastníky protestů, tak se nezajímáme pouze o ten jeden jediný akt solidarity s naší zemí, ale i o jejich celý život, který je často velice pestrý a velice často tito lidé zůstali angažováni i v tom pozdějším věku i po propuštění ze vězení a tak dále, například Mustafa Džamilev, člověk, který vlastně hájil právě krymských Tatarů od 60 let až po ta 90. léta, tak toho jeho osudu se dotýkáme, například i okupace Krymu a jeho vlastně opětovnému zápasu za svobodu krymských Tatarů.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Vy jste dnes na výstavě v Pardubicích, ale v České republice měla výstava premiéru v rámci akcí připomínajících výročí událostí srpna 1968. Jak velký byl o ni zájem právě v Praze?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

V Praze byla tato výstava vystaveny ve skautském institutu na Staroměstském náměstí, což je velice živoucí příjemné místo, které navštěvuje mnoho mladých lidí, samotná ta vernisáž byla velice pěkná, veliká právě z toho důvodu, že se jí zúčastnili někteří z těch protestujících, kteří přijeli na 50. výročí okupace do Prahy.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A tady ještě musím zmínit i světové souvislosti, protože anglická verze výstavy byla loni na jaře uvedena ve Washingtonu v létě pak v Torontu, tak jaké jste zaznamenaly ohlasy na americkém kontinentu a ze Spojených států?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Tak já jsem měl čest otevřít tu výstavu i ve Washingtonu právě i za účasti Pavla Litvinova, jednoho z těch osmi statečných z Moskvy. Ten zájem byl veliký. Výstava byla plánovaná, že bude vystavena měsíc, nakonec byla prodloužena ještě o jeden měsíc a zároveň byla vystavena v evropské misi ve Washingtonu, také velice frekventované místo a ty ohlasy byly úžasné.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A co ohlasy v Rusku, protože i ruská verze výstavy byla k vidění v moskevském Sacharovově centru. Přeci jen víme, že v ruských oficiálních médiích ten obraz 68 a okupace není tak shodný jako u nás.

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Zase, ta výstava byla přijata velice dobře, ale samozřejmě je otázka, koho ta výstava zajímá. Ona byla vystavena v Sacharovově centru, které navštěvují lidé, kteří se zajímají o historii, zajímají se o dění kolem sebe, zajímají se o lidská práva. A těch lidí, kteří jsou tímto způsobem aktivně orientovaní, samozřejmě asi není tolik jako jinde ve světě, ale ten zájem byl, ta výstava je putovní v Ruské federaci, byla již vystaveny v Permu, poputuje do Petrohradu.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

A nebyl žádný problém s tou výstavou?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Určitě ne. S tou výstavou problém nebyl. Došlo k určitému problému během toho pietního setkání na Rudém náměstí, kde jsme si společně s těmi žijícími účastníky protestů připomněli ten odvážný čin z Rudého náměstí a tam došlo tedy k zatčení třech osob, kteří měli u sebe transparenty, jednak ten transparent za vaši a vaši svobodu, který se objevil již před 50 lety na Rudém náměstí, tak i třeba transparent Svobodu Sencovovy, ukrajinskému disidentu, který je vězněný v Ruské federaci. Takže tito lidé, kteří vlastně veřejně projevili nějaký apolitický názor, tak byli zatčeni. My, kteří jsme pouze kladli květiny a postáli tam s pozůstalými nebo příbuznými, nás se to nedotklo.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Adame, na závěr na vás navážu s osobnější otázkou. Když jste se probíral všemi těmi materiály a připravoval tuto výstavu, tak co vás vlastně nejvíc při tom chytlo třeba za srdce a nakolik právě toto téma té solidarity, toho soucitu vlastně s jinými národy, kteří zažívají něco negativního, tak na kolik je podle vás to téma důležité pro dnešek, nebo i do budoucna?

Adam HRADÍLEK, autor výstavy, Ústav pro studium totalitních režimů

Jedním z nejsilnějších zážitků bylo první setkání s Pavlem Litvinovem, jedním z těch osmi statečných před deseti lety v New Yorku, kde jsem mu děkoval jako mému dětskému hrdinovi, nebo hrdinovi z dětských let a poděkoval jsem mu za tu solidaritu s námi, kterou projevili, jak za to zaplatil a on mi říkal: Adame, neblázni, to já jsem to nedělal kvůli vám, já jsem to dělal kvůli nám. My jsme doufali, že Pražské jaro zažehne moskevské jaro a samozřejmě, že to byla nadsázka ale zároveň je to moment, který je přítomný u většiny těch lidí, se kterými jsme měli tu čest hovořit nebo ty jejich příběhy popsat, že vlastně ten protest byl nejen kvůli nám, ale byl to i výraz zoufalství, ztráty nějaké naděje, kterou vkládali v to pražské jaro, že změní ten systém, ve kterém žili také.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka

Čili opravdu za vaši a naši svobodu. Tolik historik Adam Hradílek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Připomínám, že putovní výstava za naši a vaši svobodu je ode dneška přístupná v Pardubicích. A na našich vlnách, na vlnách Českého rozhlasu Plus vás teď čekají hlavní zprávy a po nich publicistika, která se bude věnovat také aktuální situaci v Venezuele a problémů s polským masem. Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Lucie Vopálenská.

Rozhovor byl převzat z pořadu Den podle... Českého rozhlasu Plus. 

Mozaiky Vladimíra Petráčka z roku 1982 vznikly pro horní a dolní stanici výtahu na vyhlídku Pastýřská stěna v Děčíně. Jedná se o dvě kruhové mozaiky s průměrem 170 cm, respektive 153 cm. Větší mozaika s motivem stromu byla umístěna v horní stanici, menší s motivem racka ve spodní. Provoz výtahu neměl dlouhého trvání a již na konci 80. let byl celý objekt uzavřen. Od té doby došlo k chátrání obou objektů, kdy díla trpěla důsledky zatékání a vandalismu. Na počátku roku 2017 bylo zahájeno jednání o možnosti zrestaurování díla v rámci projektu programu NAKI II: „Restaurování mozaik tzv. české mozaikářské školy ze skla a kamene“. Na podzim roku 2017 byly mozaiky převezeny na půdu Fakulty restaurování Univerzity Pardubice ke komplexnímu restaurování.

V rámci zásahu musela být vyměněna nosná deska, která byla po diskusi s autorem díla řešena jako kompletní náhrada. Mozaiky byly proto ze svého původního degradovaného nosiče sejmuty a bylo užito hliníkové voštinové desky v rámu z nerezové oceli, na které byly skleněné mozaiky připevněny pomocí speciální epoxidové pryskyřice užívané pro konzervaci historických a archeologických skleněných předmětů. Pryskyřice byla vybrána na základě experimentu provedeného v rámci zmíněného projektu na půdě Ústavu chemické technologie restaurování památek pražské Vysoké školy chemicko-technologické. V rámci projektu proběhlo i výše zmíněné komplexní restaurování. Chybějící části mozaiky byly doplněny velmi podobným, či totožným historickým skleněným materiálem podle historických fotografií. Mozaiky byly nově vystaveny v prostorech Městského divadla Děčín. Vernisáž k opětovnému vystavení díla, jež se konala 20. 1. 2019, proběhla z důvodu nemoci bohužel bez účasti autora.

Článek byl převzat, text s více fotografiemi naleznete na České mozaiky.cz

V Litomyšli v Pardubickém kraji je možné navštívit nezvyklé muzeum. Jmenuje se Muzeum restaurování a historických technologií při Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. Sídlí v takzvané Červené věži z konce 15. století a podívat se do něj můžete po domluvě i v zimě. Anebo jindy za lepšího počasí, kdy můžete vystoupat i na vrchol věže a pokochat se výhledem na celou Litomyšl.    

Všechno začalo v roce 1993, kdy skupina restaurátorů a nakladatel Ladislav Horáček založili v Litomyšli školu restaurování. Součástí areálu, který měli pronajatý, je i Červená věž, která je součástí původního městského opevnění z konce 15. století. V té době to byla ruina, na jejíž opravu se ale postupně podařilo získat finanční prostředky.

Podle projektu architekta Mikuláše Hulce pak byla obranná věž zrevitalizována a v roce 1998 v ní vznikl výstavní prostor a tedy Muzeum restaurování a historických technologií. To dnes představuje základní restaurátorské oblasti, a tak jsou v něm k vidění hřebíky, skoby, vzorky omítek, staré cihly, fragmenty starých nástěnných maleb a podobně.

Historik umění Jiří Kaše z Fakulty restaurování nám představil jeden z ještě nezařazených exponátů - těžkou masku. Sice vypadá jako antická, ale není. Jde o novobarokní maskaron, který pochází z jednoho zbořeného domu na Královských Vinohradech v Praze a který se muzeu podařilo získat.

K dalším zatím nezařazeným exponátům patří věci na psaní, které spadají pod sbírky knižní kultury. Stojan s kalamářem, tiskařská litera, datumovka či pera. Jsou zde proto, že na fakultě funguje i obor restaurátorství papíru a knižní vazby.

Jak už bylo řečeno, muzeum sídlí v Litomyšli v historické Červené věži, která svůj název získala podle červeného zbarvení opuky. Muzeum je možné navštívit od května do září, kdy v něm bývá k vidění i výstava, která se týká restaurování. A kromě toho je možné také vystoupat na ochoz věže, odkud je velmi krásný pohled na celou Litomyšl. Pokud byste o návštěvu muzea měli zájem v jinou, než běžnou otevírací dobu, můžete se telefonicky domluvit přímo na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli.

Článek byl převzat z Český rozhlas střední Čechy. 

Sedm tisíc let starou studnu, která je nestarší studnou nalezenou v České republice a zároveň nejstarší dřevěnou architektonickou stavbou v Evropě, budou konzervovat experti Univerzity Pardubice. Unikátní objev provedli archeologové loni u Ostrova v Pardubickém kraji  a odkryli dalších sedm studní z různých období pravěku při stavbě silnice D35.

Jednotlivé části studny jsou nyní uskladněny ve sklepení Piaristické koleje v Litomyšli, kde jsou vhodné klimatické podmínky a kde se plánuje také konzervace. V plastových černých kontejnerech jsou ve vodě uložena „prkna“ z výdřevy studny a v plastových rourách zase kůly, které byly v rozích studny.

„Je to suverénně nejstarší objekt, na kterém budeme na fakultě pracovat, a nebude to jednoduchá úloha. Ale naše zkušenost nás opravňuje, abychom konzervační zásah provedli,“ říká Karol Bayer, proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Zachovala se díky tomu, že byla pod vodou

V současnosti probíhá na Fakultě příprava konzervace nalezených dřevěných prvků studny – sloupků i prken. „Studna se zachovala jen proto, že byla celá staletí pod vodou. Nyní nemůžeme nález nechat vyschnout, protože by se studna zničila. Proto budeme postupně vodu nahrazovat novým konzervačním prostředkem, který každý z nás zná a používá. Je to sacharóza. Tedy budeme zvyšovat koncentraci cukerného roztoku,“ dodal Bayer.

Konzervace, která po dokončení umožní uchování dřevěných prvků bez deformací i po vysušení, připravují odborníci z Fakulty restaurování ve spolupráci s  Ústavem chemické technologie restaurování VŠCHT Praha. Celý proces bude trvat několik měsíců.

Vyzvednutí studny bylo technicky náročné

Už první nálezy keramiky ukázaly, že studna u Ostrova pochází z období kultury s lineární keramikou, tedy z mladší doby kamenné. Díky tomuto jedinečnému objevu bylo rozhodnuto vyzvednout celou studnu v jednom bloku. „Tato akce proběhla ve spolupráci se společností Samson Praha a sama o sobě představovala technicky i logisticky náročnou akci, jaká v prostředí České republiky proběhla vůbec poprvé. Následovala pečlivá preparace jednotlivých vrstev a rozebírání dřevěné konstrukce.  Více než měsíc probíhající práce v prostorách archeologické základny přinesla jedinečná zjištění,“ uvedl vedoucí výzkumu Radko Sedláček z Archeologického centra Olomouc.

Konstrukce studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů.  Do nich byla zapuštěna prkna v sedmi řadách nad sebou. Půdorysné rozměry studny byly 80x80 centimetrů a celková výška 140 centimetrů. Všechny konstrukční prvky byly dubové.

Odborníci datovali stáří dřeva přes 7000 let

 „U studny nalezené na Chrudimsku jsme letokruhy porovnávali s kolegy v Německu. Z výsledků vyplývá, že stromy použité na stavbu konstrukce studny byly pokáceny mezi roky 5256–5255 před naším letopočtem. Zajímavá je skutečnost, že rohové sloupy jsou vyrobeny z již dříve pokácených kmenů, konkrétně z kmenu, který byl pokácen na podzim nebo v zimě roku 5259 před naším letopočtem nebo v zimě na začátku roku 5258 před naším letopočtem,“ uvedl Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Podle odborníků je obdivuhodné, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů. „Důkazem toho je tvar jednotlivých konstrukčních prvků a dochované stopy po nástrojích na povrchu dřeva. Za zmínku také stojí skutečnost, že jednotlivé kmeny, které byly použity na výrobu konstrukčních prvků studny, musely dosahovat průměru minimálně okolo 60 cm,“ doplnil Rybníček.

Podrobné rozbory živočichů a rostlin ze studny

Odborníci provedli také první přírodovědné analýzy. Ve výplni studny našli velké množství zbytků bezobratlých živočichů i drobných obratlovců, a to zejména schránky měkkýšů, kosti drobných obratlovců, přezimovací vajíčka vodních korýšů či zbytky hmyzu. Nálezy zoologických zbytků v budoucnu umožní zejména blíže rekonstruovat životní prostředí v neolitu.

Neméně bohatý je i soubor rostlinných zbytků. „Botanickými analýzami doložené čilé lidské aktivity kolem studny jsou v kontrastu s menším množstvím archeologických nálezů z výplně, což lze pravděpodobně vysvětlit polohou studny mimo vlastní neolitickou osadu,“ uvedl Petr Kočár z Archeologického centra Olomouc.

První výsledky archeobotanických analýz podle něj poskytují informace o životním prostředí i ekonomice prvních zemědělců. Zjištěny byly např. zbytky užitkových druhů rostlin včetně pravěkých pšenic, lnu nebo vzácně dokládaného máku setého. Plané druhy rostlin umožní v budoucnu lépe pochopit hospodaření prvních zemědělců či rekonstruovat historii zavlékání nepůvodních druhů člověkem.

Kontakt pro bližší informace o neolitické studni

Ing. Karol Bayer
proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice
email karol.bayer@upce.cz
telefon 466 036 602

Pro všechny zájemce, kteří uvažují o studiu na vysoké škole, začínají zítra na Univerzitě Pardubice DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Během několika týdnů se budoucím studentům postupně otevřou učebny či laboratoře všech sedmi fakult. Prohlédnout si budou moci také moderní univerzitní kampus, univerzitní knihovnu, vysokoškolské koleje s menzou nebo tělovýchovný areál. Získají také informace o všech oborech a studijních programech, o přijímačkách i budoucím uplatnění.

Univerzita Pardubice nabízí kvalitní vzdělávání, což loni potvrdil Národní akreditační úřad, který jí jako teprve 4. vysoké škole v České republice udělil na 10 let známku nejvyšší kvality. Škola získala institucionální akreditaci pro šest oblastí vzdělávání: dopravu, ekonomické obory, historické vědy, chemii, informatiku a zdravotnické obory.

„Institucionální akreditace je pro další rozvoj naší univerzity velmi významná. Potvrzuje, že naše nabízené studijní programy mají dlouhodobě zaručenou a potvrzenou kvalitu. Dává nám také vysokou míru autonomie a pravomoci připravovat studijní programy a umožňuje nám tak být v nabídce studijních programů našim studentům mnohem aktuálnější. Věřím, že kvalita a aktuálnost jsou silné argumenty, podle kterých se naši budoucí studenti budou rozhodovat,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Už zítra se zájemcům o studium otevře Fakulta ekonomicko-správní, která sídlí v moderním areálu univerzitního kampusu v Pardubicích – Polabinách a v pátek Fakulta restaurování se sídlem v Litomyšli. O možnostech studia v akademickém roce 2019/2020 budou během ledna a února postupně informovat všechny fakulty – viz tabulka.

Další informace o studiu na univerzitě mohou uchazeči získat i na veletrhu Gaudeamus v Praze ve dnech 22. až 24. ledna na výstavišti v Letňanech. Stánek Univerzity Pardubice bude mít číslo 77.

Některé fakulty pořádají už v těchto měsících přípravné kurzy, které zájemcům o studium pomohou s přípravou na přijímací zkoušky. Fakulta ekonomicko-správní nabízí kurz matematiky, Fakulta filozofická kurz anglického jazyka a humanitních studií a Fakulta zdravotnických studií kurz biologie zaměřené na člověka. Další kurzy poskytnou fakulty Univerzity Pardubice už pro nově přijaté posluchače před zahájením akademického roku, aby jim pomohly lépe zvládnout některé předměty. Dopravní fakulta Jana Pernera nabídne kurz matematiky a fyziky, Fakulta restaurování úvodní plenérový kurz, Fakulta chemicko-technologická úvodní kurz chemie či matematiky a Fakulta elektrotechniky a informatiky úvodní kurz matematiky.

Uchazeči o studium na Univerzitě Pardubice mohou získat informace i na speciálním webu www.evolupce.cz. Tam lze projít virtuálně i univerzitní kampus a hlavní budovy fakult – https://www.upce.cz/panorama.html nebo se zaregistrovat k odběru elektronického INFOSERVISU, který je bude informovat o důležitých termínech přijímacího řízení, o zkouškách i začátku studia. Informace lze najít také na facebookové stránce evolUPCE a na stránkách e-ZPRAVODAJE a na univerzitních sociálních sítích - Facebook, Twitter, LinkedIn, Instagram, YouTube kanál.

Bližší informace:
studijní oddělení jednotlivých fakult – přes telefonní ústřednu 466 036 111
 

V obci Dětenice na Jičínsku je nyní možné obdivovat krásu a šikovnost zlatých českých ručiček. Po více než sto letech se tu začátkem prosince znovu rozezněl a rozchodil mechanický betlém. A obrovskou zásluhu na jeho opětovném zprovoznění mají především naši studenti a akademici z Ateliéru restaurování uměleckých děl na papíru Fakulty restaurování. Na obnově figurek přitom pracovali několik let.

„Betlém se do našeho ateliéru dostal v torzálním stavu odpovídajícímu skutečnosti, že byl nalezen ve sklepě na hromadě uhlí. Nejenže mnoho jeho částí se nedochovalo, ale i ta trocha, co se dochovala, byla v naprosto dezolátním stavu,“ popsal první setkání s unikátním dětenickým betlémem vedoucí ateliéru restaurování uměleckých děl na papíru Mgr. art. Luboš Machačko z Fakulty restaurování v Litomyšli.

Betlém zdobí přes sedmdesát figur

Betlém o rozměrech 330 x 80 x 50 cm je tvořen krajinnou scénou a více než 70 figurami z papíru a papírmašé umístěnými na dřevěné konstrukci, ve které je uschován hrací stroj a pohyblivý mechanismus. Nejstarší část dětenického betléma je datována do poloviny 19. století a zasloužil se o něj řezbář Vincenc Novotný. Když po obou světových válkách rodina betlém znovu spatřila, byl v troskách, ale vztah k řemeslu a předkům odstartovaly jeho záchranu. Bylo však nutné obrátit se na odborníky – naše pedagogy a studenty – z Litomyšle, do jejichž hledáčku se betlém nakonec dostal.

„Naším úkolem bylo zrestaurovat všechny polychromované papírové a papírmašové části. V ateliéru byla sestrojena obnovená dřevěná konstrukce, do které byly v průběhu let zasazovány figury a scény tak, jak byly postupně našimi studenty restaurovány. Paralelně byl restaurován i mechanismus a hrací stroj kolegou restaurátorem Vojtěchem Jonášem,“ popisuje jednotlivé úkoly Luboš Machačko.

Restaurovalo se podle jediné dobové fotografie

„Naši studenti postupně restaurovali dochované dvojrozměrné figury a architekturu z papíru a trojrozměrné figury a terény z papírmašé. Části, dochované ve fragmentech, s rozsáhlými ztrátami originálu, byly zrestaurovány a citlivě doplněny. Samostatnou kapitolu tvořily figury, u kterých vysoký stupeň poškození barevné vrstvy neumožňoval opětné použití v betlému. Ty byly zpevněny a očištěny. Podle nich byly s využitím infračervené fotografie, která nám umožnila zviditelnit původní kresbu, jež byla pod ztmavlým lakem nečitelná, zhotoveny rekonstrukce,“ komentuje náročnou práci studentů-bakalářů Luboš Machačko.

Současně dodává, že doplňování chybějících částí probíhalo metodou analogické rekonstrukce podle jediné dochované fotografie betléma, pocházející z doby kolem roku 1941, a s využitím dochovaných grafických předloh ze soukromých sbírek či z dobových pramenů a literatury. Právě dohledávání předloh, porovnávání jednotlivých typů a výběr vzorů vhodných pro rekonstrukci byla práce takřka detektivní. Navíc by byla nemyslitelná bez spolupráce s majiteli betléma a soukromými sběrateli.

Unikátní betlém ztělesňuje silný příběh

Restaurování trvalo v ateliéru v Litomyšli od roku 2012. Ale samotná obnova betlému začala již o několik let dříve. Drtivá většina prací byla našimi studenty dokončena během července 2018. Nicméně drobné dokončovací práce byly prováděny ještě v podzimních měsících. Zcela kompletní však betlém zatím není, jak se můžete sami přesvědčit přímo v Dětenicích. „Chybí ještě několik figur, které se nedochovaly a budou muset být zhotoveny zcela znovu podle grafických předloh. Věříme, že navážeme na dosavadní úspěšnou spolupráci s investorem obnovy betlému a že tyto figury budou opět zhotoveny našimi studenty,“ doplňuje k úspěšné spolupráci Luboš Machačko.

Unikátnost tohoto betlému navíc tkví, mimo všech záležitostí mechanických a technických, zejména v jeho silném příběhu. „Vždyť zde došlo ke znovuzrození objektu, který se nacházel zcela v troskách a jako takový byl odsouzen k zapomnění. Ale díky nezměrnému úsilí potomků z rodiny Vincence Novotného se podařilo objekt obnovit a dokonce zprovoznit v místě, kde byl vytvořen. Takovýto happy end nebývá pro památky obdobného charakteru běžný. A jsem moc rád, že jsme mohli spolu se studenty a kolegy přispět k tomuto malému zázraku,“ uzavírá restaurátor Luboš Machačko.

Betlém se nyní nachází v Památníku Foersterova rodu v Dětenicích. Otevřením expozice obnoveného betléma rodina završila dvacetileté úsilí o jeho záchranu. Všem, kteří se na tomto zázraku podíleli, děkují a srdečně zvou na návštěvu! Otevřeno mají prozatím pouze o sobotách, a to 22. 12., 29. 12. a 5. 1. 2019, od 14 do 18 hodin. Ke zpříjemnění vánoční atmosféry to ale jistě stačí. Celý příběh záchrany dětenického betléma najdete na webu www.detenickybetlem.cz, kde je možné také přispět na jeho obnovu.

Chcete letos zažít originální Vánoce? Zkuste je vykouzlit některým z dárků z našeho Uni zboží. 

Oblíbený Upáček, elegantní motýlek, nezbytné blikačky, praktický termohrnek, trendy batůžek, stylové náušnice, funkční sportovní šátek. To je jen začátek seznamu předmětů, které nabízí náš
e-shop

Máme pro vás i návod na univerzitní stromeček
Použili jsme Upáčky, motýlka, blikačky v barvě bílá a červená a šňůrky na krk. Dolaďte dle vkusu běžnými vánočními ozdobami.

Krásný čas předvánoční přejeme!

Vážení a milí studenti, kolegové a příznivci Univerzity Pardubice,

chtěl bych Vám v čase adventním popřát klid a do nastávajících svátečních dní pak tu pravou vánoční atmosféru s Vašimi nejbližšími. 

Neměli bychom zapomínat na ty, kteří mohou potřebovat naši pomoc, laskavost a sounáležitost.

Do nadcházejícího roku 2019 nám všem přeji pevné zdraví a vyrovnanost mysli.
Přál bych si, abychom společně uměli vytvářet příjemné pracovní prostředí a pečovat o slušnost, férovost a kolegialitu. 

Váš rektor
prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.

Dne 1.12.2018 byl v obci Dětenice slavnostně otevřen unikátní mechanický hrací betlém Vincence Novotného. Pohyblivý ozvučený betlém vznikal postupně od druhé poloviny 19. až do počátku 20. století. Jeho autorem je Vincenc Novotný, vyučený malíř pokojů a fotograf. Betlém o rozměrech 330x80x50cm se skládá z dřevěné kostry, pohyblivého mechanismu zahrnujícího dřevěné, kovové, usňové a textilní části, hracího mechanismu s píšťalami, xylofonem a ozvučným válcem, a jeho součástí je více než sedmdesát figur umístěných v iluzivní krajině s architekturou z papíru a papírmaše. Těžce poškozený betlém prošel náročnou obnovou v letech 2012 -2018. Na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli byly postupně restaurovány dochované dvojrozměrné figury a architektura z papíru a trojrozměrné figury a terény z papírmaše. Části, dochované ve fragmentech, s rozsáhlými ztrátami originálu, byly zrestaurovány a citlivě doplněny. Samostatnou kapitolu tvořily figury, u kterých stupeň poškození barevné vrstvy neumožňoval opětné použití v betlému. Ty byly zpevněny a očištěny a podle nich byly, s využitím infračervené fotografie, zhotoveny rekonstrukce. Doplňování chybějících částí probíhalo metodou analogické rekonstrukce podle jediné dochované fotografie betléma, pocházející z doby kolem roku 1941, a s využitím dochovaných grafických předloh ze soukromých sbírek či z dobových pramenů a literatury. Právě dohledávání předloh, porovnávání jednotlivých typů a výběr vzorů vhodných pro rekonstrukci byla práce takřka detektivní. Restaurování dětenického betlému představuje příklad široké mezioborové spolupráce, do níž byla kromě profesionálů zapojena i odborná a laická veřejnost.

https://www.detenickybetlem.cz/

https://cs-cz.facebook.com/detenickybetlem/