O unikátní Braunův Betlém u Kuksu se budou starat studenti pardubické univerzity. Barokní památku mají vyčistit a pravidelně udržovat. Zato velkolepý plán na infocentrum s projekčním sálem zřejmě zmizí v zapomnění.

Dlouholetý otloukánek na prestižním seznamu národních kulturních památek, barokní Braunův Betlém v Novém lese nedaleko hospitálu Kuks na Trutnovsku, se už příští měsíc dočká náležité péče.

Studenti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice sousoší z 18. století očistí a podle dohody s Národním památkovým ústavem by se o cenné dílo Matyáše Bernarda Brauna měli starat dlouhodobě. Přesné podmínky spolupráce mají akademici s památkáři dohodnout v těchto dnech.

„Máme už s univerzitou podepsanou smlouvu o spolupráci. Spolupracujeme na různých projektech a teď jsme se dohodli konkrétně i na Braunově Betlémě,“ potvrdil oblastní ředitel Národního památkového ústavu na Sychrově Miloš Kadlec. Fakulta restaurování už v minulosti získala grant ministerstva kultury, s jehož pomocí vypracovala studii, jak se o Betlém nejlépe starat. Nyní je hotova metodika a může se přejít k praxi. Studenti by měli na očištění památky pracovat od září pod dozorem pedagogů, stejně jako tomu dosud bylo i na jiných projektech.

„Výstupem grantu je doporučený postup, jak pečovat o jednotlivé sochy. Budou je očišťovat, zbavovat biologických nánosů, mechů, lišejníků,“ popsal hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán, který k návštěvě památky nedávno pozval ministra kultury Lubomíra Zaorálka (oba ČSSD). Ten slíbil, že na revitalizaci Betléma uvolní peníze. Projekt má do konce roku připravit Národní památkový ústav, který Braunův Betlém i nedaleký hospitál na Kuksu spravuje.

„Dohodli jsme se s panem ministrem, že peníze vyčlení. Přesná výše bude známa na základě investičního záměru. Vnímáme to jako důležitou památku nadregionálního významu. Jako Italové mají Michelangela, my máme Matyáše Bernarda Brauna,“ zmínil hejtman.

Právě kraj byl před dvěma lety hlavním iniciátorem memoranda o obnově památky. Jeho společnost Revitalizace Kuks nechala už dříve vypracovat studii na proměnu Betléma a jeho okolí. Ta počítá s úpravou cest a vznikem zhruba dvoukilometrového prohlídkového okruhu s infopanely a lavičkami, s modernizací parkoviště i se stavbou moderního objektu pro infocentrum, kavárnu a projekční sál.

Futuristické zázemí ve varu tří elips s ozeleněnou střechou však u památkářů narazilo. Celý projekt měl podle odhadů stát až 70 milionů korun.

„Je to sice nádherně navržené, ale nerealistické nejen z hlediska financí na vytvoření, ale především následných provozních nákladů včetně personální kapacity. My jsme spíše zastánci nějaké minimalističtější koncepce, aby parkoviště bylo zkultivované, aby tam byly toalety, jednoduché posezení, odpadkové koše a podobně,“ vysvětlil Kadlec.

S obřím návštěvnickým centrem už před lety nesouhlasil ani kastelán hospitálu Kuks Libor Švec, jehož pracovníci se o národní kulturní památku starají. Navrhoval skromnější zázemí. Ostatní signatáři memoranda však chtěli projekt pojmout velkoryseji.

„Po dvou letech se vrátíme k mé variantě. Samozřejmě bych rád zajistil i nějaké jednoduché zázemí pro návštěvníky, ale mně jde primárně o záchranu toho areálu,“ upozornil Švec.

Sochy ovečky a poustevníka

Ještě předloni to vypadalo, že se o proměnu Betléma a okolí bude starat krajská Revitalizace Kuks. Nakonec se projektu ujme sám Národní památkový ústav. Zatím se však čeká, až se památkáři dohodnou s vlastníky pozemků v okolí skalního reliéfu. Nyní totiž v lokalitě, kde má vzniknout naučná stezka, mají pozemky různí vlastníci, hlavně obce Hřibojedy a Dvůr Králové nad Labem.

„Je zcela zásadní, aby došlo k scelení majetku v rámci celého areálu Braunova Betléma. Toto území musí být řešeno jako celek, což obnáší nejen opravu soch, ale také úpravu okolního turistického zázemí, které se rozkládá i na lesních pozemcích,“ uvedl hejtman Štěpán.

Památkáři by tak mohli do majetku získat sochu ovečky, která patří Dvoru Králové, a sochu poustevníka Juana Garina, která je v majetku Hřibojed. Teprve až získají pozemky, mohou se pustit do úpravy okolí Betléma. Nejdůležitější je vyřešit odvodnění skály, jelikož vlhkost a vzlínající voda jsou hlavními nepříteli barokního díla.

„Pokud se nám podaří scelit pozemky, chtěli bychom provést základní údržbu cestních sítí včetně nějakého mobiliáře. Pokud příští rok získáme finance, rádi bychom to spustili,“ vysvětluje Miloš Kadlec.

Projekt moderního objektu s informačním centrem, kavárnou a promítacím sálem se zřejmě neuskuteční.

První fáze zřejmě bude zahrnovat jen jednoduchý mobiliář. Zatím není jasné, zda jeho součástí budou i toalety či další zázemí. O údržbu by se měli i nadále starat pracovníci hospitálu Kuks. Vstup k Betlému má být i nadále bezplatný.

Návštěvníci si už nyní mohou Braunův Betlém prohlédnout i ve virtuální realitě. Prostřednictvím mobilní aplikace uvidí dílo v původní podobě na začátku 18. století. Aplikace je v několika světových jazycích a nahrazuje informační brožury.

„Hlavní reliéf reálného Braunova Betléma jsme naskenovali s přesností 0,2 milimetru. Díky tomu máme zcela detailně zachycen aktuální stav památky, a to s maximální přesností. Při vytváření této aplikace jsme použili dřevěný model Braunova Betléma, jehož autorem je řezbář ze Dvora Králové nad Labem Leoš Pryšinger,“ sdělil hejtman.

Autor: Tomáš Hejtmánek

Kniha Sádrové odlitky je první obsáhlejší publikací, která se snaží komplexně řešitproblematiku děl ze sádry a péče o ně. Sádra patří k nejdůležitějším materiálůmsochařské tvorby a ve formě odlitků jsou v ní uchovány reprodukce významných památek, ale i mimořádně cenná autorská sochařská díla. V sádrových skicách a pracovních modelech bývá zachycen proces hledání vhodné formy i obsahu, různá řešení daného zadání či autorovy vize. Metodický a poučený způsob konzervace a následné péče je základem pro uchování těchto děl. Cílem publikace bylo shromáždit k tématu sádrových odlitků dostupné poznatky z publikované literatury a doplnit je o nová zjištění získaná dlouholetou praktickou zkušeností autorů i vyhodnocením laboratorních testů. 

Kniha je členěna do několika tematických okruhů. Na úvodní kapitoly zabývající se rolí sádry v sochařské tvorbě a historií sádrových odlitků navazují texty shrnující poznatky o vlastnostech sádry, typech poškození a jejich příčinách, ale také o možnostech poznání aktuálního stavu sádrového odlitku – restaurátorském průzkumu.  

Obsáhlý oddíl tvoří problematika restaurování zaměřená zejména na základní okruhy jako je čištění, konsolidace, lepení a plastická retuš odlitků. Závěr knihy je věnován tématu preventivní konzervace a zahrnuje doporučení pro uložení a transport odlitků. V přílohách je obsažen glosář poškození a historické postupy při zhotovování různých povrchových úprav. 

Kniha k dostání v univerzitním e-shopu:

https://eshop.upce.cz/publikace/9006327/ . 

Stránky se připravují.

V červnu 2020 se uskutečnil v historické budově bývalé piaristické koleje, dnes sídle Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, workshop: Metody scelování plátěné podložky závěsných obrazů.

Workshop vedený MgA. Janou Chalupovou z Muzea hlavního města Prahy byl určen pro studenty navazujícího magisterského stupně studia oboru Restaurování a konzervace uměleckých a umělecko-řemeslných děl na papírových, textilních a souvisejících podložkách. Program akce byl zaměřen na možné způsoby strukturálních zásahů do textilních podložek závěsných obrazů. Po úvodní přednášce, která představila nejběžněji používané metody scelování a shrnula historické přístupy ke konsolidaci textilních podložek, následoval praktický workshop, věnující se především postupu scelování metodou Thread-by-Thread (nit na nit). Tato metoda minimálně intervenuje do restaurovaného díla. Součástí workshopu byl výběr a příprava vhodných nití, příprava vyzino-škrobové směsi jako nejpoužívanějšího adhesiva a  praktická ukázka na modelových vzorcích pláten i na originálním barokním díle. Studenti měli možnost si tuto metodu prakticky vyzkoušet a konzultovat danou problematiku. Metodu scelování, vyžadující pro dosažení optimálního výsledku jak vysokou míru manuální zručnosti, tak i podstatnou zkušenost, mohou studenti využívat a zdokonalovat v rámci praktické ateliérové výuky.

Workshop uspořádala Fakulta restaurování Univerzity Pardubice.

Facebook nestačí. Komunikační novinka umožní udržet spojení mezi bývalými vysokoškoláky a samotnou univerzitou. Začal fungovat taky absolventský web.

Bývalí studenti se už můžou zaregistrovat a začít využívat první univerzitní sociální síť tohoto typu v Česku. Univerzita zároveň nabízí možnost čerpat slevy a výhody díky absolventským kartám.

Oslavy až na podzim

Aktuální kulatiny škola řádně oslaví s příchodem nového akademického roku. „Vizuální show nabídne 5. října netradiční pohled na moderní budovu Fakulty chemicko-technologické. Videomapping připomene historii i současnost školy,“ říká rektor Jiří Málek.

V září se nově u nejstarší fakulty objeví kovová plastika chemika z ateliéru akademického sochaře Luboše Moravce. Symbolicky se tak po desítkách let přesune z centra Pardubic.

Součástí oslav budou taky dvě výstavy, a to výtvarná a fotografická. Speciální by mělo být i podzimní číslo Zpravodaje Univerzity Pardubice. Na podzim se představí nová kolekce oblečení vzniklá speciálně k tomuto výročí.

Poválečná chemie

Historie vysokého školství v Pardubicích sahá do období těsně po válce. Místní továrny usilovaly o založení Vysoké školy chemické. Povedlo se to 27. června 1950, kdy o něm rozhodla tehdejší československá vláda. Výuka začala 15. října stejného roku.

„Byla to nejdřív jednofakultní škola. Nastoupilo do ní 120 posluchačů. Dnes máme 7 fakult a několik tisíc studentů,“ porovnává současný rektor Jiří Málek.

V listopadu 1953 pod zkratkou VŠChT vznikla Vysoká škola chemicko-technologická. Tento název si škola udržela až do roku 1994. Od té doby platí název dnešní. Univerzita Pardubice zůstává jedinou veřejnou vysokou školou v Pardubickém kraji. Podle prestižních žebříčků patří mezi tisícovku nejlepších vysokých škol na světě.

Rozhovor byl převzat z Český rozhlas Pardubice.

Univerzita Pardubice začíná oslavy 70 let od vzniku vysoké školy. Právě v týdnu, na který výroční datum připadá, spouští škola nový program pro absolventy, jehož součástí je také unikátní sociální síť. Bývalí studenti se už dnes mohou zaregistrovat a začít komunikovat mezi sebou prostřednictvím první univerzitní sociální sítě pro absolventy v Česku. Univerzita nabídne také možnost čerpat slevy a výhody v rámci absolventských karet.

„Univerzita si svých bývalých studentů velmi váží. Je pro nás důležité být s nimi v kontaktu, vidět jejich další růst, pracovní uplatnění a profesní úspěchy. Absolventi jsou částí naší komunity,“ říká prorektorka pro vzdělávání a kvalitu Univerzity Pardubice prof. Ing. Tatiana Molková, Ph.D.

Unikátní sociální síť My UPCE otevře absolventům nový prostor pro komunikaci pod záštitou univerzity. V síti mohou najít pracovní příležitosti, mají možnost se ukázat a propojit se s bývalými spolužáky nebo pedagogy. Za vývojem speciální sítě i webu stojí Centrum informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice.

Benefity a výhody se už nemusí týkat pouze studentů. Absolventi Univerzity Pardubice po předložení speciální karty univerzity získají slevy od zajímavých/lokálních partnerů. Výhody nabízí při startu projektu např. Univerzitní knihovna, kulturní instituce, partnerské kavárny nebo e-shopy.

Univerzita Pardubice projektem usiluje o větší zapojení bývalých studentů do každodenního chodu univerzity. Nabízí možnost přednášek nebo besed na jejich alma mater nebo nabídek, díky kterým lze získat na stáž a brigádu současné vysokoškoláky. Každý zájemce o program bude dostávat pravidelné informace a pozvánky na zajímavé akce univerzity.

Web najdou zájemci na adrese absolventi.upce.cz
Sociální síť najdou zájemci na adrese my.upce.cz

Letos na jaře vydala Fakulta restaurování Univerzity Pardubice knihu mapující moderní umělecká díla na Moravě. Vyšla v rámci výzkumného projektu NAKI České umění 50.–80. let 20. století ve veřejném prostoru: evidence, průzkumy, restaurování, na němž naše univerzita spolupracovala s VŠCHT Praha.

Kniha se dostala do distribuce až v období nouzové stavu, tudíž její opožděný křest proběhl o prázdninách. Organizace slavnostního večera pořádaného 4. 8. v prostorách Muzea umění Olomouc se ujal spolek Za krásnou Olomouc (http://www.krasnaolomouc.cz/) v čele s historičkou umění Martinou Mertovou. Roli kmotra přijal architekt Otto Schneider, který měl se socialistickými zakázkami uměleckých děl pro veřejný prostor jako člen olomouckého Stavoprojektu řadu zkušeností. Vzpomínání doplnilo celkové představení výzkumného projektu, jehož se ujala editorka knihy Vladislava Říhová z Fakulty restaurování. Specifika dobových realizací v Olomouckém kraji představil další z autorů Jan Jeništa. Živou debatu o strastech dobových zakázek doprovodila ve druhé půli večera diskuse nad uměleckými díly, osazenými ve veřejném prostoru Olomouce po roce 1989.

Publikace Sochy a města – Morava zaujala na místě řadu návštěvníků, takže se přivezené svazky rychle rozprodaly. Posouzení odborné stránky knihy se v nedávné době věnovala recenze pracovníka brněnského Národního památkového ústavu Matěje Kruntoráda. Vyšla pod názvem Vytržení z anonymity (https://artalk.cz/2020/06/19/vytrzeni-z-anonymity/) na webu Artalk.cz a akcentovala především fakt, že autoři v pěti stech heslech poválečných uměleckých děl zveřejnili prakticky neznámý a nezpracovaný materiál.

První recenze nedávno vydané knihy Sochy a města Morava, Výtvarné umění ve veřejném prostoru 1945 - 1989

Autorka knihy: Zuzana Křenková, Vladislava Říhová, Michaela Čedilová,

se objevily na webu zaměřeném na dění v kultuře Artalk, také v časopisu Respekt. 

Více informací naleznete: https://artalk.cz/2020/06/19/vytrzeni-z-anonymity/

Kniha je dostupná v e-shopu Univerzity Pardubice za cenu 350 Kč.

https://eshop.upce.cz/publikace/9006095/sochy-a-mesta--morava-vytvarne-umeni-ve-verejnem-prostoru-19451989

V dělostřelecké pevnosti Dobrošov působili za druhé světové války obyčejní muži, odhodlaní bránit vlast. Její součást, pěchotní srub Jeřáb, dodnes pokrývají malby tehdejšího vojáka. Svobodník Zicháček vyobrazil státní znak, satirický výjev či vytvořil seznam členů posádky. Ve srubu se vyskytují i další malby zobrazující postavy vojáků, nápisy či nahou ženu. Nástěnné malby zachraňují od začátku června experti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

„Malby ve srubu Jeřáb jsou významným dokladem nálady obyčejných mužů. Z nápisů je viditelná jejich frustrace z tehdejší situace a zejména z  Mnichovské dohody,“ říká Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D., z Ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita a proděkan Fakulty restaurování. A tak je například možné přečíst pod mapou okleštěného Československa nápis „Zvítězilo barbarství nad rozumem a inteligencí“.

Písmomalíř a voják

Pevnost Dobrošov se nachází kousek od Náchoda. Vznikla ve třicátých letech minulého století. Stavba pevnosti nebyla nikdy zcela dokončena, ale přesto v ní byla umístěna v roce 1938 posádka. Po Mnichovu byla posádka postupně redukována až do úplného vyklizení pevnosti. Během několika měsíců jeden z vojáků, původním povoláním písmomalíř, vymaloval jednu z místností tematickými obrazy. „Vznikla tak mapa Československa, do které svobodník Zicháček zakreslil pohraniční území zabraná Němci, státní znak ČSR, sarkastický obraz komentující tehdejší stav polské armádní výbavy a jmenný soupis posádky,“ popisuje obrazy na zdech Jan Vojtěchovský, který povede tým restaurátorů.

Restaurátoři z Litomyšle budou během několika měsíců tuto nástěnnou památku postupně konzervovat, aby se s malbami mohli co nejdříve seznámit i návštěvníci. Výmalbu svobodníka Zicháčka budou mít v péči dvě studentky 3. ročníku oboru Nástěnná malba, sgrafito a mozaika Eliška Drašnarová a Veronika Smutná a do záchranných prací se zapojí i stážistka z Estonska Janne Randma. Ta na Fakultu restaurování přijela z Kõrgem Kunstikool Pallas z druhého největšího estonského města Tartu. Ve srubu jsou ale i další malby a nápisy, u kterých nejsou autoři známí. Těmito „výtvory“ vojáků se budou zabývat právě Jan Vojtěchovský s kolegyní MgA. Adélou Škrabalovou.

Restaurátorské průzkumy

Už teď ale mají experti z Univerzity Pardubice k dispozici restaurátorské průzkumy, ze kterých vyplývají informace o původní malbě i jejím současném stavu. „Malby svobodníka Zicháčka byly provedeny vodorozpustnou barvou, zřejmě klihovou temperou, na vápenný nátěr, který pokrývá betonové stěny srubu. Tato malba není ve svém prostředí příliš stabilní a vzhledem k silné kondenzaci vzdušné vlhkosti dochází k jejímu rozpouštění a úbytkům,“ seznamuje s detaily průzkumu Jan Vojtěchovský a dodává: Chtěli bychom situaci řešit pomocí konsolidace vápennou nanosuspenzí, na jejíchž aplikačních metodách jsme prováděli v posledních letech rozsáhlý výzkum. Pevně věřím, že se tento materiál osvědčí i v tomto případě. Před jeho použitím každopádně provedeme patřičné zkoušky.“ 

Ve srubu Jeřáb však nedochází pouze k úbytkům barvy, ale také korozi kovových armatur betonu, které byly umístěny blízko k povrchu. Cement, který je pojivem betonu, je totiž podobně jako vápno zásaditý a v hloubce několika centimetrů může zůstat dlouhou dobu. Blízko povrchu se však zásadité prostředí časem ztrácí a nastartují se tak procesy oxidace železa, tedy reznutí. „Rez dokáže způsobit velká poškození, která se nejprve projeví typickým hnědooranžovým zbarvením, později odpadne povrchová vrstva betonu nad korodovanou oblastí výztuže. Přesně to se děje v interiéru celého srubu Jeřáb,“ upozorňuje proděkan Jan Vojtěchovský.

Snahou restaurátorů bude korozi zabránit očištěním a aplikací materiálů, které problém dočasně vyřeší. Nanášet budou také tmely, aby doplnili chybějící místa betonu a tím ochránili armaturu. „Tmely pak budeme retušovat tak, aby budoucí návštěvníci mohli malby pozorovat v ucelené podobě. Na druhou stranu bychom ale chtěli retušovat písmo i obrazy co nejméně, abychom zachovali co největší autentičnost motivů,“ říká akademik. Malby svobodníka Zicháčka jsou provedené s profesionální pečlivostí, ale nejsou uměleckým dílem. Podle Jana Vojtěchovského bude vždy převažovat hlavně historická hodnota památky. Na druhou stranu jde ale o nedocenitelný doklad doby, který by rozhodně neměl být ztracen ani zapomenut.

Dokázali byste říct, jestli vám dění kolem koronaviru přineslo něco pozitivního? Stejnou otázku jsme položili i děkanům našich fakult a prorektorům univerzity. Kdo byl rád za čas s rodinou, a kdo se těšil zpět na fakultu?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí studenti,

zažili jsme dobu, která změnila naše pracovní i osobní životy. Čas, který nám rutinu změnil v novinku a z komfortu udělal zcela nečekanou výzvu. Myslím, že jste stejně jako já rádi, že se můžeme pomalu vracet k normálnímu provozu. Ke kontaktu se studenty, s kolegy a k zázemí, na které jsme zvyklí.

Je to ten pravý čas, kdy se sluší poděkovat. Rád bych poděkoval Vám všem, za trpělivost a práci v neobvyklých podmínkách.

Velmi děkuji studentkám a studentům i zaměstnancům, kteří jste aktivně pracovali v první linii - v nemocnicích a v ústavech. Studentům a zaměstnancům, kteří analyzovali vzorky pacientů a pomohli Pardubické nemocnici zrychlit vyšetření. Ale i těm, co v karanténě svých domovů vyráběli štíty pro zdravotníky, šili roušky seniorům, pekli pro záchranáře, zdravotní sestry a hasiče či aktivně pomáhali jiným způsobem.

Chci také poděkovat učitelům za trpělivost a cílevědomost při organizaci distančních forem výuky, a všem zaměstnancům univerzity za ochotu a nasazení udržet i v pandemii chod univerzity i kolejí. Děkuji rovněž studentům, kteří zvládají studium v tomto neobvyklém semestru v domácím prostředí a dokázali se nečekané situaci přizpůsobit a ukázat samostatnost. Schopnost se adaptovat a přizpůsobit novým okolnostem je velmi cenná zkušeností, která nás posiluje.

Překonat nečekané se podařilo společně nám všem. A děkuji Vám za to a přeji nám všem zdravé dny.

Jiří Málek

rektor